Pelíšky jsou film, který se stal součástí českých Vánoc stejně samozřejmě jako kapr a cukroví. Nezapomenutelné hlášky, laskavý humor a příběh dvou rodin v napjaté době konce 60. let spojily generace diváků a vytvořily kult, který ani po letech neztrácí kouzlo. Podíváte se na ně i letost?
Příběh nás zavádí do pražské čtvrti Hanspaulka v období mezi podzimem 1967 a létem 1968 – do doby plné naděje, kterou o pár měsíců později rozdrtily sovětské tanky. V centru dění stojí dvě sousedící rodiny, které dělí pohled na svět: jedni jsou přesvědčení komunisté, druzí režimu příliš nevěří. Jejich každodenní střety o výchově, ideálech a o tom, jak by měl vypadat „lepší svět“, jsou srdcem filmu. Velká historie zde nevytváří hlavní dějovou linku, ale spíše dusivou atmosféru, ve které se postavy potýkají s prvními láskami, rodinnými spory a nejistou budoucností.
Smích, který mrazí
Pelíšky si většina diváků spojuje s laskavou komedií a legendárními hláškami. Kdo by si nevybavil nerozbitné skleničky, plastové lžičky z NDR nebo slavnou větu „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva!“? Jenže pod povrchem tohoto humoru se skrývá mnohem temnější příběh. Film otevřeně ukazuje psychické týrání a vypráví o zklamaných nadějích i o tom, jak těžké je pro rodiče přijmout, že jejich děti chtějí žít jinak. Právě tato kombinace nostalgických detailů, skvělých hereckých výkonů a jemné ironie dělá z Pelíšků film, který dokáže oslovit jak pamětníky, tak i generace, které dobu Pražského jara znají jen z vyprávění.
Doporučujeme
reklama
Proč se k Pelíškům vracíme hlavně o Vánocích
Z dobové tragikomedie se postupem času stala nepsaná vánoční tradice. Televize film pravidelně zařazují do svátečního programu a pro mnoho rodin je jeho sledování součástí vánočních rituálů. Vánoční kulisy, shánění dárků a setkávání u štědrovečerního stolu totiž dokonale rámují hlavní otázku filmu: co pro nás znamená rodina, když se svět kolem nás hroutí? Letos si film můžete pustit ve 22.10 hodin na ČT1. A pokud si chcete ověřit, jak dobře Pelíšky znáte, vyzkoušejte náš kvíz.
