Kuba, kulajda nebo škubánky. Na jídelním lístku je poznáte snadno, ale věděli byste, co se do nich dává? Některé staročeské pokrmy stojí na pár obyčejných surovinách, u jiných rozhoduje přísada, kterou byste vůbec nečekali. Vyzkoušejte si v našem kvízu, jak dobře se vyznáte v kuchyni našich předků.
Staročeská kuchyně se nedá shrnout jedním receptářem. Jinak se vařilo v bohatší domácnosti, jinak na venkově, kde bylo potřeba využít, co se urodilo, uskladnilo nebo našlo v lese. Mnoho jídel proto vznikalo z brambor, obilovin, luštěnin, zelí či hub. Přesně tolik, kolik bylo doma po ruce.
Stejná surovina přitom mohla skončit v polévce, kaši i na pekáči. Z brambor se jednou dělalo těsto, jindy sytá večeře. Chléb se nevyhazoval jen proto, že už nebyl čerstvý. A když zbylo něco od oběda, našlo to místo v dalším jídle. Dnešní řečí bychom mluvili o vaření beze zbytků. Tehdy šlo prostě o rozum.
Při pátrání po starých receptech se rychle ukáže ještě jedna věc: název pokrmu nemusí všude znamenat totéž. Rodinné postupy se lišily podle kraje i podle toho, co měla hospodyně zrovna k dispozici. Někdo přidal více koření, jiný použil jinou přílohu a další by přísahal, že právě jeho babička vařila jedinou správnou verzi. O tuhle debatu se u stolu raději nepřete.
Poznat staročeský pokrm podle názvu je jedna věc. Vybavit si, co se do něj skutečně dává, už může být oříšek. Patří do něj brambory, kroupy, nebo něco úplně jiného? V našem kvízu dostanete název jídla a vaším úkolem bude vybrat správné ingredience.
.jpg)
