KLÁRA KOTÁBOVÁ: Proč běhám já? Proč vy?

Běhám proto, že mám pocit, že bych se trochu hýbat měla. A s narůstajícím věkem se mi nechce do fitka mezi dvacetileté slečny. Navíc si po ránu, tedy v ranních hodinách, kdy sportovní zařízení jsou povětšinou uzavřená, výborně vyčistím hlavu. V době, kdy ostatní vstávají, mám za sebou cca šest kilometrů, a i když mým nablblým hodinkám poměrně dlouho trvalo, než pochopily, že nechodím, ale běhám, nakonec jsme si to s technikou vysvětlily a spokojené jsme obě. Kromě radosti z toho, že jsem pro sebe něco udělala, mám prokazatelně pevnější stehna, celulitida se odebrala do věčných lovišť (jako fakt), a navíc mám celý den lepší náladu. To všechno se počítá a navíc, ani jedno z uvedeného není důvodem, proč běhám. Tím je čas na urovnání myšlenek. Kdo má rodinu jistě ví, jak těžké je najít hodinu, během které na vás nikdo nemluví, nic nechce, nevidíte problémy vršící se před vaším zrakem. Tedy jako chci říct, že třeba nevyžehlené prádlo mě ještě nedoběhlo. Ani podlaha zralá na vytření, případně nenaporcovavané kuře s prosbou, že chce do hrnce. Ani dcery s otázkami: Kdy, kde, proč a jak… Takže za mě nejlepší způsob trávení rán. Výše popsanému zkrátka utéct. A následně, s vyšší hladinou endorfinů statečně čelit.

Za mě je běh o svobodě, nikdo mi nediktuje, jak se mám hýbat, kdy můžu na jiný přístroj, dokonce ani v kolik hodin se sportovní aktivitě mám věnovat. Všechno začalo tím, že jsem se nechala vyhecovat sázkou. A zaregistrovala se k závodu, který jsem ve své tehdejší fyzické kondici neměla šanci uběhnout. Takže jsem se začala hýbat, změnila stravovací návyky a našla sama sebe. Už poběžím třetí závod a vysloveně se na něj těším.

Kamarádka běhá proto, že miluje běžecké oblečení a ulítává na kompreskách. Tedy podkolenkách pro běžce. Aby měla důvod si kupovat další varianty barev, běhá. I to je důvod. Proč ne.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Nejlepší píseň pro ranní běh

Jiná známá běhá proto, že chce utéct před starostmi se synem teenagerem. Taky před manželem. A jak sama tvrdí, aspoň na hodinku denně.

Kamarád běhá proto, že to slíbil svému otci, který absolvoval Iron Mana a dnes, v osmdesáti letech čeká, až bude jeho syn v takové kondici, aby ho alespoň jednou dali společně. I to je sakra důvod, proč se zvednout z gauče.

Kromě toho jsme se nedávno na jedné tréninkové poradě shodli, že nás ovlivňují filmy: Ženy v běhu, film s jedinečným poselstvím o tom, jak důležité je nevzdávat se (a že kondiční trenér může být někdy proklatě sexy). A samozřejmě Forrest Gump, v jehož příběhu se najdeme každá z nás. Každý z nás. V neposlední řadě pak snímek I am Bolt. Ten si tedy pořád dokola pouští kamarád s pocitem, že jen díky radám v něm obsaženým přežije svou životní výzvu.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Stručné zápisky novoběžkyně

Takže běháme, protože se nám chce, protože jsme to viděli v televizi nebo v kině jako poměrně pěknou životní náplň pro kohokoliv. Nebo taky proto, že máme sto dalších důvodů. Všechny jsou ale jedno, dobré je, že cílovou rovinkou díky pravidelnému tréninku jednou, doufám, proběhneme v řádné kondici.

PS: Před lety jsem nad ranními běžci nechápavě kroutila hlavou. Dneska jim rozumím. Jestli jste nepochopila tento text, zkuste si třikrát vyběhnout či vyjít – a třeba se časem na trati budeme zdravit pravidelně.

Těším se.

POŠTOVNÉ ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.