KLÁRA KOTÁBOVÁ: Vybíravý pes

Třeba jí její duše aristokrata velí zajímat se jen o věci dostatečně honosné, ovšem nevím, jak je rozpozná. Třeba takové boty. Ty moje stojí vedle těch, které nosí holčičky na tréninky, případně do školy. Ovšem jejich pořizovací cena se liší v řádu. I proto, že vím, že holkám boty kupuji na měsíc, maximálně dva, sobě své radosti pořizuji doživotně, a dokonce jsem u jednoho páru Louis Vuitton tenisek zmínila své poslední přání. Že bych si moc přála, být v nich uložena do rakve. Když totiž na pohřeb, tak s plnou parádou, že. Ovšem to se konat nebude. Atynce se přesně tenhle pár bot nejspíš líbil úplně stejně jako mně, takže je – sežrala.

A na věc šla s námořnickou rozvahou. Nejprve rozebrala tkaničky na prvočinitele, následné patní část a ve finále jsem našla podrážky v jejím pelechu. Přiznám se, že jsem řvala. Zlobila se na ní. A velmi velmi dlouho. Jenže ona se na mne dívala, jako by jí to bylo jedno. Vím, že ve všech moudrých knihách o výchově psů je zapsáno, že na psa je vhodné se zlobit výhradně v okamžiku, kdy jej přistihnete při činu. Což se mi nepodařilo, ale zničila mi pohřební tenisky proboha. To snad mám i nárok na trochu toho naštvání, nebo ne?

Taky se mi vrhla na kabelku. Batůžek z Decathlonu nehryzne nikdy. Nejspíš je pod její úroveň. Přitom voní dobrodružstvím, létem…. Ale růžovou plážovou tašku LV – ta jí zkrátka chutná. Asi si při přežvykování ucha myslela, že je na pláži v Cannes. Stejně jako jsem si to myslela já, když jsem ji nosila s sebou na cestu do práce, kam se přesouvám MHD.

ČTĚTE TAKÉ: 8 věcí, o kterých váš pes ví dřív než vy

Kamarádka Dáda si splnila sen. Má buldočka. Matyldu. Která jí taktéž okusuje boty. Značkové. Tenisky synátorů nechává nepovšimnuté. Když jsme se na to téma bavily, shodly jsme se, že zloba je plně na místě. Možná až nervový záchvat. A snažily jsme se také přijít na to, proč žerou věci naše, ne ostatních členů rodiny.

1. Možná nás milují tak, že nám dávají přednost ve všech ohledech.

2. Také je variantou, že voníme jinak než naši malí nadějní sportovci. A na uleželý sýr s pronikavým aroma také člověk nemá chuť denně. Tak proč by jej měl inhalovat pes? Tedy aroma bot teenagerů.

3. Jsou to mrchy. Atyna i Matylda. A nechtějí, aby byly jejich paničky víc sexy než ony samy. Kdo má doma psa a zrcadlo až na zem tento bod pochopí. Třeba naše Aty se u zrcadla dokáže sledovat hodiny. Dokonce se na sebe usmívá. Trochu krokodýlí úsměv má, ale je to tak. A Matylda, podle její majitelky taktéž. Jen na sebe trochu funí.

4. Ve finále je možné, že si bereme věci osobně a naši pejsci zkrátka popadnou, co je právě po ruce. Po tlapce. Tu kabelku, jindy pěknou botku. Protože je s ní vždy víc zábavy než s teniskou, která už toho má hodně za sebou.

ČTĚTĚ TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Máte ještě něco svého?

Co jsem výše uvedeným chtěla říct? Své věci si budu schovávat nejen před dcerami, které mi v šatníku loupí bez skrupulí za bílého dne a převychovat se mi je nepodařilo. Stejnou taktiku zvolím i v chodbě, kde si moje lásky přivlastňuje naše Atynka. Protože má pocit, že chodba je jejím teritoriem, tak si v něm dělá pořádek.

A důvod? Na začátku textu jsem ho zmínila. Ráda bych do rakve byla uložena slušně oděná. Za současné situace bych tam byla mrsknuta v teplákách, tričku se skvrnou od kečupu a crocs pantoflích na venčení. Děsná představa. I když, třeba mě tak moje smečka miluje nejvíc.