Jedno staré pořekadlo praví, že bychom neměli soudit knihu podle obalu. Je to samozřejmě správně. Nemůžeme soudit někoho na základě prvního dojmu nebo podle toho, jak vypadá. Jenomže se stále více ukazuje, že náš fyzický vzhled skutečně utváří naši povahu. Vliv na náš charakter tak může mít naše výška nebo například míra přitažlivosti.
Samozřejmě náš vzhled bude mít vždy vliv na to, kým jsme a jak nás bude vnímat naše okolí. A právě to je jeden z významných aspektů, které utváří naši osobnost. Stačí se podívat na klasickou střední školu. Když na chodbě potkáme urostlého, pohledného kluka s atletickou postavou, patrně za ním půjde zástup jeho obdivovatelů a následníků. Je jasné, že na něj si jen tak někdo nedovolí vyskakovat, protože už dle jeho vzhledu by si to nenechal líbit. Bude to jistě král školy a vůdce s respektem. Jeho sebevědomí vychází z toho, jak vypadá a díky sebevědomí má určitou povahu.
Když se pak podíváme na malého, hubeného chlapce, patrně to bude zakřiknutý kluk, který se bude snažit vyhýbat konfliktům, protože na ně nebude mít dost odvahy. Jeho drobná postava bude v ostatních lidech vyvolávat dojem, že se jedná o slabého jedince. A přesně tímto směrem se bude utvářet jeho osobnost. Pohledná dívka s atraktivní postavou bude překypovat sebevědomím a bude o ni zájem bez ohledu na její povahu, což jí dává příležitost chovat se například povýšeně a zle. Takovou hierarchii postavenou na základě vzhledu můžeme vidět v každém druhém americkém filmu, jehož děj se odehrává právě v prostředí střední školy.
Jenže to, jak vás vnímá okolí, není jediný způsob, jak se tvoří vaše povaha na základě vzhledu. Existuje teorie, kterou se zabývá stále více vědců. Je známá jako fakultativní kalibrace osobnosti. Tato teorie je postavena na myšlence, že se naše osobnost tvoří v souladu s našimi genetickými proporcemi, včetně výšky, síly a přitažlivosti. Existuje stále více a více důkazů, které tuto teorii podporují. Nejen ohledně toho, jak náš vzhled ovlivňuje naše osobností rysy, ale také ohledně přístupu k hledání partnera.
Zamysleme se nad tím, kteří jedinci bývají zpravidla více společenští, odvážnější a jsou ochotni více riskovat. Z pohledu evoluce by dávalo smysl, aby to byli právě ti silnější a fyzicky zdatnější, kteří si to mohou díky těmto svým tělesným dispozicím dovolit. Přesně to říká studie z Německé univerzity v Göttingenu. Ta již před lety uvedla, že z více než 200 mužů měli ti, kteří byli fyzicky silnější a vypadali víc jako „macho“ tím, že měli širší hrudníky a bicepsy, větší tendenci k extroverzi a k tomu, aby byli více asertivnější. U žen tomu tak ale vůbec nebylo.
Stejná studie také ukázala, že fyzicky atraktivnější muži byli více agresivnější, protože je nedržela zpátky ostražitost a opatrnost. Naopak slabí jedinci bývají ostražití a opatrní, což jim pravděpodobně často prodlouží život, protože si zkrátka na vše dávají větší pozor a neriskují. Podobnou myšlenkou se zabývají také vědci behaviorální ekologie, kteří si i u zvířat všimli stejného vzorce chování v závislosti na jejich fyzických proporcích. Například skákaví pavouci, kteří byli většího vzrůstu, projevili větší odvahu tváří v tvář potencionálnímu predátorovi než ti menšího vzrůstu.
Zatím se stále jedná pouze o nepotvrzenou teorii, která ale podle nás rozhodně stojí za zamyšlení.
www.bbc.com, www.sciencedirect.com, www.geneticliteracyproject.org
