Nový fenomén žen po padesátce: Menorexie aneb Když odmítáte být „paní v letech“. Je to krize středního věku?

Ty sis koupila kožené kalhoty? No a? Jsou ve slevě. A proč máš růžové tenisky? Protože se mi líbí! A od kdy chodíš na salsu? Od minulého úterý. Taky je vám tahle konverzace povědomá? Děti si vymění pohled. Manžel nenápadně zvedne obočí. Ale proč vlastně ne? Co když žena po letech péče o děti, domácnost, kariéru a všechny kolem sebe konečně začíná dělat něco pro sebe?

Mohlo by se vám líbit

Obdivuji Češky, smekám před nimi, říká americká zlatnice, jejíž šperky nosí Anna K, Paula Abdul nebo Karolína Kurková

Menorexie je způsob, jak se bránit škatulkám

Není to žádná lékařská diagnóza ani psychologická porucha. Je to spíš mediální a sociologický pojem, který popisuje určitý životní postoj žen po menopauze. Slovo menorexie vzniklo spojením slov menopause a anorexie, i když s poruchou příjmu potravy nemá vůbec nic společného. Popisuje ženy, které odmítají přijmout stereotypy, že po padesátce by měly zpomalit, oblékat se nenápadně nebo rezignovat na nové zážitky. Nechtějí být „paní v letech“, nechtějí se oblékat podle očekávání okolí, přestat cestovat, sportovat nebo flirtovat jen proto, že jim občanka připomíná padesáté nebo šedesáté narozeniny. Vlastně to zní celkem sympaticky. Psychologové ale říkají, že rozhodující je, jestli touha cítit se mladě přináší ženě radost, nebo pramení ze strachu ze stárnutí.

Proč právě kolem padesátky?

Je to období velkých změn. Děti odcházejí z domova. Rodiče stárnou a často potřebují péči. Tělo se mění, přichází menopauza. K tomu otázky, které jsme si dřív nestihly položit. Je tohle opravdu život, který ještě dalších dvacet nebo třicet let chci žít? Není divu, že mnoho žen začne hledat novou energii. Někdo ji najde v běhání, jiný v cestování, podnikání nebo studiu. A někdo prostě jen přestane nosit béžové svetry, odhodí černou a zahalí se do růžové. Nějaký problém? Na tom, jak ženy menopauzu prožívají, se výrazně podílí jejich postoj ke stárnutí. Australská studie sledovala více než 500 žen ve věku 40 až 60 let a zjistila, že ženy s pozitivnějším pohledem na stárnutí vykazovaly dlouhodobě vyšší životní spokojenost a lépe zvládaly menopauzální období. Zajímavé je, že s přibývajícím věkem lidé stále častěji vnímají sami sebe jako mladší, než kolik jim skutečně je. Psychologové tomu říkají subjektivní věk a považují ho za běžný jev – nikoli za popírání reality.

Mohlo by se vám líbit

Bylo jí šestapadesát, když zjistila, že čeká dítě. Myslela, že je už v přechodu. Lékařka vysvětluje, jak se to může stát

Kdy je to ještě radost, a kdy hon za mládím

Pořídit si v pětapadesáti růžové tenisky, začít s paddleboardem nebo si nechat udělat tetování? Touha cítit se mladě sama o sobě není problém. Naopak. Výzkumy opakovaně ukazují, že lidé, kteří zůstávají aktivní, učí se nové věci, pečují o vztahy a mají radost z pohybu, bývají spokojenější i zdravější. Problém nezačíná ve chvíli, kdy si koupíte koženou bundu. Ani když vás na koncertě baví stát pod pódiem místo sezení na tribuně. Horší je, když se z honby za mládím stane posedlost. Když žena utrácí statisíce za estetické zákroky jen proto, že se bojí jediné vrásky. Když se srovnává s dvacetiletými influencerkami. Když má pocit, že její hodnota končí s prvním šedivým vlasem. Pak už nejde o radost ze života, ale o strach z času.

Možná nejde o krizi. Možná o začátek

Pro mnoho žen je období po padesátce překvapivě osvobozující. Najednou už nemusí všem vyhovět. Nemusí dokazovat, že jsou dokonalé matky, partnerky ani zaměstnankyně. Můžou říct ne. Můžou změnit práci. Můžou začít malovat, běhat, přihlásit se na kurz nebo začít zase studovat. A hlavně si můžou dovolit luxus, který jim byl dlouhá léta cizí – přemýšlet samy o sobě. Růžové tenisky? Jestli jste si je vždycky přála, kupte si je. Jestli chcete zkusit tanec, kurz italštiny nebo sólo cestování, směle do toho. Ne proto, abyste vypadala mladší. Ale proto, abyste se cítila živější. Možná totiž nejde o menorexii. Jen o to, že konečně přestáváte žít podle scénáře, který pro vás napsal někdo jiný.

Zdroje: Autorský text, Sciencedirect, Nature, PMC, PubMed