Otevřeně mluví o psychické pohodě nebo nepohodě, nebojí se bořit stereotypy a ve vztazích sází spíš na partnerství než na přesně rozdělené role. O to víc překvapující je, že část mladých mužů se na fungování vztahů dívá mnohem tradičněji.
Když se dnes dva lidé sestěhují, málokdo automaticky předpokládá, že jeden bude šéfovat a druhý přikyvovat. Domácnost, děti, finance nebo velká životní rozhodnutí jsou většinou věcí dohody. Právě proto vzbudily tolik pozornosti výsledky průzkumu společnosti Ipsos a King's College London. Z nich vyplynulo, že 33 procent mužů z generace Z souhlasí s tím, že při důležitých rodinných rozhodnutích by měl mít poslední slovo muž. A skoro stejně vysoký podíl, 31 procent, souhlasí i s tvrzením, že manželka by měla svého manžela vždy poslouchat.
Než ale začneme propadat panice, sluší se dodat jednu důležitou věc. Studie nezjišťovala, jak mladé páry skutečně žijí nebo kdo u nich doma vybírá barvu kuchyňské linky či rozhoduje o rodinném rozpočtu. Zachycuje pouze to, nakolik lidé souhlasili s konkrétními výroky. Přesto jde o výsledky, které odborníky zaujaly. Právě od nejmladší generace totiž většina očekávala výrazně větší důraz na partnerskou rovnost.
Ještě víc překvapivé je srovnání jednotlivých generací. Tak nějak intuitivně bychom čekali, že nejtradičnější názory budou mít muži, kteří vyrůstali v době, kdy byly role žen a mužů jasně rozdělené. Tedy muži z generace boomers (lidi narození v období po druhé světové válce). S tvrzením, že muž má mít ve vztahu poslední slovo, souhlasilo mezi muži z generace Baby Boomers ale pouze 17 procent respondentů! A že by žena měla svého manžela vždy poslouchat? To si myslí jen 13 procent z nich. Neznamená to samozřejmě, že dnešní sedmdesátníci jsou automaticky větší zastánci rovnoprávnosti než jejich vnuci. Spíš je to určité připomenutí, že vývoj společnosti není přímka. Každá generace reaguje na jinou dobu, jiné obavy i jiné společenské tlaky.
Sociologové upozorňují, že mladí lidé dnes dospívají v době plné nejistoty. Řeší drahé bydlení, ekonomickou situaci, tlak na výkon i otázky vlastní identity. Ve světě, který se rychle mění, mohou jasně vymezené role působit jako něco známého a srozumitelného. Svou roli hraje i prostředí sociálních sítí. Vedle inspirativního obsahu se na nich objevují také videa a podcasty, které propagují tradičnější pohled na partnerství nebo zdůrazňují rozdílné role žen a mužů.
Nejde o převládající názor, ale algoritmy mají tendenci nabízet lidem další podobný obsah, takže člověk může snadno získat dojem, že právě takto přemýšlí většina jeho vrstevníků. Podle autorů studie je proto důležité nevnímat výsledky jen jako souboj mezi ženami a muži. Zatímco někteří vidí budoucnost v co největší rovnosti, jiní hledají jistotu v tradičnějších představách o tom, jak mají partnerské vztahy fungovat.
Když se mluví o genderových stereotypech, většinou se řeší, co všechno společnost očekává od žen. Jenže neméně silný tlak dopadá i na muže. Od malička mnozí slýchají: „Buď silný, úspěšný, sebevědomý. Musíš zabezpečit rodinu. Emoce nedávej moc najevo.“Je tedy možná pochopitelné, že někteří hledají jistotu v tradičních představách o mužské roli. Mění se přece všechno kolem nich – práce, technologie... Je proto lákavé věřit, že aspoň role muže a ženy mají jasná pravidla.
Psychologové ale upozorňují, že právě tato očekávání mohou být pro muže stejně svazující jako stereotypy, se kterými se dlouhodobě potýkají ženy. Touha být neustále silný, úspěšný a dominantní může vést ke stresu, frustraci i problémům ve vztazích. Ze studie ale nevyplývá, že by se muži toužili vrátit o padesát let zpátky. Většina z nich žije v normálních partnerských vztazích, kde se rozhoduje společně, a kde mají muži i ženy stejné možnosti.
Zdroje: The Guardian, King´s College London, Ipsos, Esquire, APA
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
