Život je jen jeden. Tak by mohlo znít motto nového přístupu k hledání rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Zatímco dřív se kladl důraz na to, abychom obě sféry oddělovali, teď se mnozí z nás ubírají opačným směrem a oboje propojují. Je to dobře?
Když se mě někdo zeptá na to, pro co se vžil anglický výraz work-life balance (rovnováha mezi pracovním a soukromým životem), naježím se. Krájení a kouskování života a oddělování jeho součástí od sebe ve mně vyvolává zdání, že jedno se děje na úkor druhého a práce je hnusná otrava, kterou je třeba překousnout, aby bylo z čeho platit složenky. Když uvážíme, že v práci trávíme třetinu dospělého života, není asi úplně v pořádku, když je to čas, který je každý den třeba překlepat, aby pak konečně mohl začít ten „život“. Práce je život. Odpočinek je život. A obojí se čím dál častěji prolíná.
„Mám práci, děti, psa, domácnost, starší rodiče a moc nerozlišuju, co z toho je práce a co zábava. Mám jeden život a ten vnímám spíš jako řeku, která se chvílemi line údolím a čechrá jemné vlnky, a jindy se řítí horami a naráží do obrovských balvanů. Všechno se prolíná a spojuje v jeden proud. Přísné oddělování a striktní hranice nesedí k mé životní filozofii, nejsem toho schopná. Daleko přirozenější je pro mě to, čemu se teď říká work-life blend, tedy propojení. Práce, osobní život a mnoho rolí, které mám, tvoří jeden celek – mě a moji cestu,“ přibližuje sympatický způsob, jak kráčet životem, generální ředitelka společnosti Creative Dock Gabriela Teissing.
Tradiční uspořádání života, kdy se práce oddělovala od osobního života a odpočinku, se začalo měnit už před covidovou pandemií, ale její nástup změny hodně urychlil. Většina lidí mohla díky technologiím pracovat z domova a po skončení pandemie se mnozí už do kanceláře nevrátili buď vůbec, nebo tam docházejí například jen dvakrát třikrát týdně. Zbytek času pracují na home officu. Kdo to někdy vyzkoušel, ví, že doma je oddělování práce a soukromého života téměř nemožné. Péče o domácnost, děti, kontakt s partnerem, potřeba aktivního odpočinku – to vše vstupuje do pracovního procesu, přerušuje ho, splývá s ním. A i když se člověk zpočátku snaží vše od sebe oddělovat, postupem času zjistí, že takhle to opravdu nejde. A hledá jiný model, který by mu vyhovoval.
V mnoha profesích už nehraje roli, jestli jsme zrovna v kanceláři, na gauči v obýváku nebo na pláži. Pracovat se dá všude a do pracovního života si můžeme přenést to, co nám dělá radost a přispívá k naší spokojenosti v soukromí. „V průběhu dne si dělám drobné radosti – třeba si udělám procházku nebo si zajdu ven na rychlý oběd, nejlépe s někým, s kým si popovídám o úplně obyčejných věcech. Radost si ale dělám i velkou kávou nebo bylinnými čaji. Pokud mě čeká dlouhý pracovní den, snažím se alespoň jednu schůzku absolvovat při chůzi v parku, který máme hned vedle kanceláře. Doporučuji také zkusit se soustředit jen na jednu věc, nenechávat se vyrušovat notifikacemi a telefonáty. Delší soustředěná práce je skvělá, člověk má ze sebe hned lepší pocit,“ dělí se o svoji zkušenost Gabriela Teissing, která stojí v čele už třetí firmy.
Důležité je pro ni i to, aby byli ve stejné pohodě i ostatní zaměstnanci společnosti. „Všem poskytujeme Multisport kartu, umožňujeme dva dny v týdnu na home-officu a nabízíme možnost sabatiklu neboli kariérní pauzy. Vedle toho nabízíme i různé druhy pracovních úvazků,“ vypočítává generální ředitelka.
Podle Anety Martinek, spoluzakladatelky firmy #HolkyzMarketingu a autorky bestselleru Organizační porno, je základem zaměstnaneckých benefitů flexibilní pracovní doba. „Bez toho se o work-life blend nemůžeme vůbec bavit,“ upozorňuje Aneta Martinek. K přirozenému propojení všech životních oblastí podle jejích slov přispívají i interní nastavení v rámci firmy. „Například není dobré svolávat porady na příliš brzy ráno, nebo naopak na pozdní odpoledne. Zaměstnavatel by neměl zapomínat ani na nabídku péče o děti do tří let, příspěvek na zajištění hlídání nebo dětskou skupinku jako součást firmy,“ upřesňuje Aneta Martinek.
Různé generační názory se střetávají nejen v rodinách, ale také na firemní půdě. Jak na work-life blend pohlížejí lidé ve věku dvacet, třicet či padesát let? Je rozdíl v našich potřebách v závislosti na tom, jestli jsme na kariérním startu, nebo máme těsně před důchodem? „Rozhodně ano,“ říká Aneta Martinek. Čím starší generace, tím tradičnější názor podle ní zastává. „Přístup k práci, požadavky a potřeby zaměstnanců se začaly měnit s příchodem mileniálů a generace Z. A další generace tomu budou zase ještě o krok otevřenější. Nicméně v každé věkové skupině najdeme odpůrce i příznivce work-life blend a nejde plošně říct, že názor té či oné generace by byl chybný. Je důležité respektovat své potřeby navzájem,“ poznamenává Aneta Martinek.
Názory na prostupování práce a osobního života se mohou napříč generacemi lišit, co ovšem zůstává pořád stejné, je, že to řeší hlavně ženy. Řadu z nich i dnes trápí, jestli jsou, nebo nejsou krkavčími matkami, když je pro ně vedle péče o dítě důležitá i práce. Přesvědčení, že ženy musí zvolit mezi kariérou a rodinou, má zkrátka pořád tuhý kořínek. Od mužů se nic takového neočekává, protože se s nimi jako s rovnocennými pečovateli stále moc nepočítá – a to je škoda i pro ně. Rychlé řešení neexistuje, ale mám pro začátek návrh, který míří do řad nás novinářek a novinářů. Pojďme tu legendární otázku „Jak se vám daří sladit práci s rodinou“ klást nejen ženám, ale i mužům.
Zdroj: autorský text, rozhovor s Gabrielou Teissing a Anetou Martinek
Článek vyšel pod původním titulkem „Konec work-life balance“ v časopise Marianne 06/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text
79 Kč
79 Kč
84 Kč
