Cesta do hlubin duše generace Z aneb Jak dobře znáte své děti?

Jsem ročník 1979. Když si vzpomenu na to, jak jsem jako dvacetiletá holka trávila volný čas, vybaví se mi divoké pátky a soboty na zábavách, diskotékách a v klubech. S kamarádkami jsme chtěly být tam, kde se něco dělo: na punkových koncertech i house parties. Pivo, víno, rum s kolou, občas pár šluků marihuany. Trčet o víkendu doma? Pocit k nesnesení. Cílem života bylo „chodit ven“. Seznamovat se, oťukávat. Mít sex. Žádné mobilní telefony a noční vypisování zpráv nebo rušení rande na poslední chvíli kvůli „nečekanému příjezdu babičky“ prostřednictvím jedné věty ve WhatsAppu. I kopačky se dávaly pěkně offline. Tváří v tvář.

Nebojte, tento článek se (doufám) nezvrtne v litanii o tom, že „za nás to bylo lepší a tráva byla zelenější“. V mnoha věcech je současná generace Z neboli skupina lidí narozených přibližně v mezi lety 1997 a 2010 uvědomělejší a přemýšlivější, ale vůbec to neznamená, že by se nechtěla bavit.

Zvoní diskotékám hrana?

Nedávno jsem četla článek o tom, že ve městech a vesnicích postupně ubývají diskotéky a kluby. Kde a jak se tedy dnešní mladí vlastně baví? Měli vlastně někdy příležitost tancovat na venkovské zábavě ploužák tělo na tělo?

„Drtivá většina Generace Z tráví mnoho času na síti. Setkávání v klubech, na festivalech a diskotékách stále probíhá, ale snižuje se jejich četnost,“ říká k formám zábavy zoomerů Lubomír Šlapka z organizace Most k naději, která se mimo jiné zabývá závislostmi mladých lidí na drogách či alkoholu. Důvodem je podle něj obyčejné pohodlí, ale roli může hrát i ekonomická situace, kdy vstupenka na zábavu a konzumace drinků na baru může dát dohromady sumu, která by v rozpočtu chyběla. „Klasická hospoda nebo diskotéka z devadesátek navíc už zkrátka nesplňují nároky Generace Z,“ myslí si Lubomír Šlapka. Podle něj mladí lidé pořádají mejdany doma nebo v kanceláři, a to s užší skupinou lidí, s nimiž mají společné zájmy, témata či sexuální preference.

Když jsem jednou své neteři (ročník 2000) popisovala, jak probíhala klasická páteční diskotéka na malém městě, během které nás kluci zvali na „hopsinku“ neboli na broskvovou vodku, smála se. Sama se ráda baví také, ale trochu jinak. S kamarádkou nebo partnerem jezdí na malé hudební festivaly. Kouří, ale téměř nepije tvrdý alkohol. A Emma, pětadvacetiletá dcera mé známé, prý dokonce „do podniků“ nechodí prakticky vůbec. Zábava se odehrává téměř výhradně v bytech jejích kamarádů a známých. „Není pravda, že je naše generace nudná. Naopak, chceme se bavit a dělat věci, které nám přinášejí potěšení. Třeba cestovat nebo sportovat,“ říká. Sama se opila jenom asi třikrát v životě. „Nechápu, co na tom lidi mají,“ říká.

Konopí místo alkoholu

Data ukazují, že představitelé generace Z konzumují méně alkoholu než generace před nimi, tedy než mileniálové a boomeři. Je to tím, že jsou zodpovědnější? Podle Lubomíra Šlapky pijí mladí lidé menší množství alkoholu i proto, že ho většinou mixují s jinými nápoji, hlavně energetickými. Co se týče drog, část mladých lidí se podle něj obává intravenózní aplikace látky. „Bojí se té prvotní bolesti při vpichu do žíly. Navíc často takovou aplikaci považují za konečnou. Nechtějí být ztotožňováni s těmi, kterým říkají trosky v podchodech,“ vysvětluje. Trendem jsou podle něj různé psychoaktivní látky, které se konzumují ve formě nápojů, tablet či inhalace nebo se nanášejí na sliznice. Část generace Z pravidelně užívá extrakty z konopí, tedy THC (tetrahydrokanabinol), HHC (hexahydrokanabinol) nebo CBD (kanabidiol), ale také kratom (psychoaktivní látka pocházející ze stromu, který roste v jihovýchodní Asii). Jde o látky, které si dnes za poměrně malý obnos lze koupit v automatu na nádraží. Užívá se ale i pervitin a kokain.

„Převažující motivací je obyčejná touha experimentovat. Objevování nových prožitků či snaha po povzbuzení, vylepšení sebe sama. Generace Z  – oproti svým rodičům – více přemýšlí o psychice, o sobě. Zjišťuje informace a využívá je na maximum. Na téměř každý problém, který řeší, dokáže nalézt příslušnou skupinu na sociálních sítích, kde najde užitečné rady. Informace umí velmi efektivně využít ve svůj prospěch, ale občas i k sebedestrukci,“ upozorňuje odborník. Dodává, že právě díky informacím ze sítí, širokému názorovému spektru internetu a možnosti sdílení s vrstevníky je tato generace tolerantnější, citlivější a otevřenější vůči novým společenským, kulturním a sociálním tématům.

Sex? Počkáme si

Mnohé výzkumy nasvědčují tomu, že generace Z nejeví o sex takový zájem jako ty předešlé. Například údaje amerického General Social Survey ukazují, že počet mužů ve Spojených státech, kteří nemají sex, vzrostl. Zatímco v roce 2000 neměl za rok žádný sex jeden z pěti mužů ve věku 18 až 24 let, dnes už je to jeden ze tří mladých mužů.

Nabízejí se různá vysvětlení. Jednou nich je, že mladí lidé místo intimního styku upřednostňují sociální sítě nebo vyhledávají porno. Svou roli hraje i určitá míra opatrnosti, kdy se prostřednictvím chatování oťukávají tak dlouho, že mnohdy k fyzickému kontaktu ani nedojde. To potvrzuje i Emma: „Dopisuju si pravidelně asi s pěti lidmi. Sex mám jenom s jedním z nich, a to jenom občas.“ Mimochodem, o panenství Emma přišla „až“ v osmnácti letech. „Moje máma se tomu divila, sama prý měla svůj první sex už v patnácti, s člověkem, kterého ten den poznala na zábavě. Prý to nebylo nic hezkého. Něco takového absolutně nechápu,“ kroutí hlavou Emma.

Zástupci generace Z mají skutečně tendenci zahajovat sexuální život v pozdějším věku. Jsou si také více vědomi rizik, bývají obezřetní. Kromě toho vyznávají otevřenou komunikaci a u sexu kladou důraz na vzájemný souhlas neboli consent. Důležitá je pro ně komunikace a respektování hranic. Dalším vysvětlením toho, proč je mezi zoomery méně sexu, může být to, že upřednostňují kvalitu před kvantitou. Více experimentují, zkoušejí různé sexuální polohy, používají erotické hračky, ale třeba i sex ve třech nebo s osobou stejného pohlaví. Nedá se tak říct, že by byl jejich svět, co se týče sexu, chudší než kdysi ten náš.