Hotel Thermal: Příběh nejdiskutovanější stavby Karlových Varů. Ikona festivalu, která dodnes budí emoce

Pro jedny je příliš robustní a nekompromisní, pro druhé patří k nejvýznamnějším ukázkám československé architektury druhé poloviny 20. století. Thermal ale nikdy nebyl jen hotelem. Vznikl jako festivalový palác, moderní zázemí pro mezinárodní přehlídku, která potřebovala velký sál, hotel, technické vybavení, společenské prostory i místo, kde se bude odehrávat zákulisní život festivalu.

Mohlo by se vám líbit

Dům z roku 1940 dostal nový život. Architekti zachovali jeho duši, přidali světlo, barvy a zahradu mezi dvěma budovami

Festival potřeboval vlastní dům

Mezinárodní filmový festival se po prvním ročníku v Mariánských Lázních přesunul v roce 1949 do Karlových Varů. Jenže s rostoucím významem akce přestávaly jednotlivé sály a rozptýlené provozy po městě stačit. Myšlenka na vybudování festivalového paláce se objevila už v 50. letech, ale skutečný obrat přišel až v roce 1963, kdy se rozhodlo, že nová stavba bude zahrnovat nejen festivalové zázemí, ale také mezinárodní hotel a venkovní bazén s termální vodou.

Architektonickou soutěž vyhráli Věra a Vladimír Machoninovi, výrazné osobnosti československé architektury. Navrhli komplex, který se tehdejším Karlovým Varům vymykal měřítkem, materiály i sebevědomím. Šestnáctipodlažní hotelová věž, velký filmový sál zavěšený jako výrazný objem v prostoru, beton, sklo, dřevo a bazén zasazený do skály. To všechno vytvářelo stavbu, která měla obstát nejen doma, ale i v mezinárodním srovnání.

Stavba, kvůli které zmizela stará ulice

Thermal nevznikl na prázdném místě. Před jeho výstavbou se demolovala část tehdejší Chebské ulice, kde stála zhruba třicítka domů, převážně secesních. Zmizela také Mattoniho vila, hotel Pošta a Alice i Komenského škola. Právě tento zásah dodnes patří k nejcitlivějším kapitolám příběhu Thermalu. Na jedné straně stojí ztráta historické městské struktury. Na druhé vznik architektury, která měla ambici posunout Karlovy Vary do současnosti. Thermal proto nikdy nebyl a nejspíš ani nebude stavbou, na které se všichni shodnou. Jeho příběh se od začátku pohybuje mezi obdivem, kritikou, nostalgií a otázkou, jak město zachází s vlastní moderní vrstvou.

Mohlo by se vám líbit

Gril jako centrum letního života. Češi nakupují vybavení na zahrady, hasicí přístroje ale moc neřeší

Machoninovi navrhli víc než budovu

Stavební práce začaly v roce 1968. Thermal se rodil v době, kdy se československá kultura i architektura nadechovaly k větší svobodě. Jenže po srpnové okupaci se politická atmosféra změnila a s ní i pohled na celý projekt. Stavba pokračovala, ale její původní ambice se ocitly v jiném kontextu. Machoninovi přitom nevytvořili jen budovu. Thermal koncipovali jako komplexní umělecké dílo, včetně interiérů, mobiliáře a výtvarných prvků. Na projektu se podíleli významní autoři své doby: grafický design a informační systém navrhoval Jiří Rathouský, ve foyer se uplatnil lustr Reného Roubíčka, svítidla navrhli Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, v interiéru se objevovala díla dalších výtvarníků.

Slavnostní otevření a složité roky

Hotel Thermal otevřeli v roce 1977. Nabízel téměř 300 pokojů, kapacitu přes 500 lůžek, kongresové centrum s velkým sálem, restaurace a venkovní bazén. Zahraniční tisk po prvním festivalu v novém zázemí oceňoval modernost budovy i technickou úroveň. Doma ale stavba postupně získávala rozporuplnou pověst. Po roce 1989 se část veřejnosti na Thermal dívala jako na symbol normalizace a necitlivé výstavby. Jenže tím se často přehlíželo, že návrh vznikl v uvolněných 60. letech a patřil k výrazným projevům tehdejší moderní architektury. Thermal tak dlouho doplácel na dobu, ve které se dokončoval, víc než na dobu, ve které byl navržen. Další komplikace přinesla nevydařená privatizace a dlouhé soudní spory o vlastnictví. Ty na řadu let zbrzdily investice, opravy i modernizaci. Budova stárla, technický stav se zhoršoval a její pověst se pohybovala mezi kultovním místem a zanedbaným reliktem.

Festivalové devadesátky: akreditace, bazén a batůžkáři na chodbách

Vedle oficiální historie má Thermal ještě jednu: tu osobní, festivalovou. Pro mnoho návštěvníků nebyl jen místem slavnostních premiér, ale labyrintem chodeb, barů, výtahů, press centra, improvizovaného nocování a letního čekání na filmové hvězdy.

Na 31. ročník KVIFF v roce 1996 vzpomíná i redaktorka Markéta:

„Můj první festival ve Varech byl rozhodně výjimečný. Byla to druhá polovina 90. let, my jsme byli vysokoškoláci a jako takoví jsme měli nárok na studentskou akreditaci, která nás opravňovala dostat se téměř kamkoli. Nejen na filmy, ale i do běžně nepřístupných částí hotelu Thermal, k baru, do lobby v patře, kde měli novináři své press centrum, a hlavně na místo nejoblíbenější, k bazénu. Už jen cesta k němu nahoru výtahem ve skále byla zážitkem. A i když já jsem s kamarády tehdy spořádaně nocovala v kempu, potkávali jsme i u něj, stejně jako na chodbách Thermalu, baťůžkáře s krosnami, kteří celé dny a noci polehávali kolem. My se koupali, samozřejmě popíjeli, to k Varům vždycky tak nějak patřilo, a vyhlíželi celebrity. I když ty největší hvězdy tohoto ročníku, Alana Aldu, Whoopi Goldberg nebo Gregoryho Pecka, jsme samozřejmě nezahlédli. Ale stálo nám za to alespoň nahlédnout k legendárnímu bazénu s barem a zařízením ze sedmdesátých let, vykoupat se a pozorovat rušný festivalový ruch.“

Právě takové vzpomínky vysvětlují, proč má Thermal mezi návštěvníky festivalu zvláštní status. Není to jen architektonická památka ani obyčejný hotel. Je to místo, kde se velký filmový svět mísil s energií studentů, novinářů, hostů, náhodných setkání a dlouhých letních nocí.

Bazén jako legenda ve skále

Venkovní bazén patří k nejsilnějším symbolům Thermalu. Architekti ho zasadili do svahu nad hotelem, takže se z něj otevírá výhled na město. V době vzniku šlo o mimořádný prvek, který spojoval hotel, lázeňskou tradici, festivalovou společenskost a zážitek z architektury. Později ale bazén doplatil na technický stav i nákladný provoz. V roce 2013 se neotevřel pro zimní sezonu a v roce 2015 ho uzavřeli. Znovu se otevřel až po rekonstrukci v roce 2021, tentokrát jako relaxační centrum pro hotelové hosty i veřejnost, doplněné o saunový svět.

Rekonstrukce: nutnost, ale i citlivé téma

Modernizace Thermalu začala v roce 2019 hlavně kvůli technickému stavu a vysoké energetické náročnosti. Rekonstrukce zahrnovala vytápění, vzduchotechniku, inženýrské sítě, požární bezpečnost, zateplení střech a teras i opravy hotelové věže. Cílem bylo snížit energetické náklady a vrátit provozu standard, který tak významná stavba potřebuje. U podobných staveb ale nikdy nejde jen o techniku. Každá úprava otevírá otázku, jak modernizovat architekturu 60. a 70. let, aniž by ztratila svůj charakter. Brutalistické stavby výrazné hlavně díky betonu, sklu, velkorysým prostorám a specifickým interiérům vyžadují péči, kterou veřejnost někdy ocení až ve chvíli, kdy o ně začne přicházet.

Zdroj: thermal.cz, Wikipedia, karlovyvary.cz

Galerie: Hotel Thermal: Příběh nejdiskutovanější stavby Karlových Varů. Ikona festivalu, která dodnes budí emoce

8 fotek 9 fotek