Na návštěvě u Jasny a Kathariny. Jak to vypadá, když utečete do ráje a vytvoříte vysněný domov?

Když se obě umělkyně poprvé ocitly na tomto místě, věděly, že našly něco výjimečného. Starý dům z roku 1914, obklopený rozlehlou přírodou, měl duši. Nešlo o sterilní a dokonalý prostor, ale o místo, které bylo živé, dýchalo historií a nabízelo nekonečné možnosti k seberealizaci. Dnes je toto místo jejich domovem, kde společně vychovávají dceru Zoë a těší se z dalmatina Ace. „Prohlédly jsme si spoustu jiných míst, ale žádné z nich nebylo to pravé. Všechno bylo příliš uhlazené, příliš perfektní. Toto místo má ale svůj vlastní charakter, jedinečnost a nedokonalosti. Už od začátku se nám líbilo, že to tu působí jako z jiného světa, s nádechem 70. let,“ říká Katharina a Jasna dodává: „Ano, je to starý dům, postavený v roce 1914. Má duši. A v mnoha ohledech odráží to, kým jsme. Ožívá skrze nábytek a naši přítomnost. Není dokonalý, ale právě to ho dělá výjimečným. Čerpá energii z přátel a rodiny. Chtěly jsme vytvořit prostor, domov, který se bude vyvíjet s námi, místo, kde můžeme pracovat, tvarovat ho a měnit v průběhu času.“ Hlavní obytná část domu sestává ze tří samostatných domků, z nichž každý má svůj specifický účel. Rodinný dům je srdcem celého komplexu. Nachází se zde otevřená kuchyně propojená s jídelnou a obývacím pokojem s krbem, ložnicí a dětským pokojem pro dceru. Komunitní dům slouží jako místo pro setkávání, s velkou kuchyní, jídelnou a prostorem na jógu. Třetí domek je určen hostům a zahrnuje ložnici, koupelnu a útulný obývací pokoj. Dům obklopuje pět hektarů zeleně, což Jasna popisuje jako „ráj pro mysl i duši“.

Historie s dotekem moderny

Interiér domu si zachoval svůj původní charakter. Některé zdi zůstaly v původní surové podobě s odkrytým kamenem kvůli autentičnosti. Ostatní stěny zdobí jemné odstíny bílé barvy, díky nimž se sem přirozeně propisuje denní světlo. Historické zdivo, dřevěné trámy a původní podlahy v kombinaci s moderními doplňky vytváří dokonalou rovnováhu mezi minulostí a současností. „Život tady má úplně jiný nádech. Pamatuji si, jak jsme na začátku obě měly velmi živé sny. A byly jsme hrozně zmatené. Nevěděly jsme, odkud přichází ten cinkavý zvuk a až později nám došlo, že to jsou zvonečky na ovcích. Je fascinující, jak se některé zvuky vryjí do paměti,“ popisuje Katharina. „Moje rodina, hlavně můj dědeček, pochází z Chile, z Jižní Ameriky, a občas tu ucítím vůně, které mě tam okamžitě přenesou. A je to pro mě neskutečně krásné – nejen kvůli španělštině, ale i proto, že celé tohle prostředí vytváří neviditelné spojení napříč celým mým životem. Vrací mě zpět do dětství a mládí,“ vysvětluje své pocity Jasna. Dominantou obývacího pokoje je velká pohovka s polštáři v etnických vzorech. Nad ní visí černobílá fotografie, zatímco v rohu místnosti stojí ikonická lampa se skleněnými prvky. Kulatý skleněný stůl z Westwing dotváří atmosféru, která je útulná, ale zároveň sofistikovaná. Skleněné prvky se objevují i v dalších částech domu. Jídelní stůl v hnědých odstínech odráží světlo a nad ním visí skleněný lustr ve stejném stylu jako lampa v obýváku.

Barvy a příroda jako inspirace

Katharina a Jasna se při zařizování hojně inspirovaly okolní krajinou. „Byly jsme hodně ovlivněné okolní mallorskou přírodou, především jejími sytými, bohatými barvami. Je tu nespočet odstínů zelené – víc, než jsem kdy v životě viděla. Třeba jsme zvolily barové stoličky v hluboké kaktusově zelené. A v létě má zdejší půda sytě červenou, cihlovou barvu, přesně jako naše pohovka, která s ní krásně ladí. Dávaly jsme si záležet i na tom, aby se jednotlivé barvy a prvky promítly do koberců, takže jsme vybíraly spíše přírodní materiály. Třeba mramorový stolek nebo hnědé sklo na jídelním stole, které nádherně zachycuje světlo. Chtěly jsme, aby nový nábytek nijak nevyčníval, ale ladil se stylem domu. Zároveň jsme chtěly zachovat historický dojem, takže jsme často chodily po různých trzích. Právě tam jsme objevily spoustu krásných dekorací a také židle, které bychom chtěly upcyklovat. Nebo malý konferenční stolek, který se skvěle hodí k naší béžové sedačce. Myslím, že se nám podařilo najít krásnou rovnováhu mezi novým a starým a zachytit atmosféru Baleárských ostrovů,“ zasní se Jasna. Obě ženy mají pocit, že na Mallorce funguje světlo úplně jinak. Klid tohoto místa se rozlévá i do okolní mallorské přírody. Dům je obklopený rostlinami a stromy, vane příjemný ostrovní vánek a na loukách se pasou ovce. Všude je slyšet zpět ptáků a bzučící hmyz.

Umění, které dotváří prostor

Dvojice se rozhodla, že jejich domov nebude jen místem k bydlení, ale také k tvorbě. Právě proto v komunitním domě vítají umělce, kteří zde mohou pracovat a nacházet inspiraci. Významným hostem pro ně byla i berlínská malířka Kristina Supernova, známá svými surrealistickými portréty s pozměněnými proporcemi. Oblíbeným prvkem její tvorby jsou dva páry očí. Pro pár vytvořila umělecké dílo visící nad rohovou pohovkou v komunitním domě. Zobrazuje letní atmosféru u bazénu a nějaké postavy. Z nábytku výrazně vyčnívá okrová sedačka z Westwing, stejně jako chromová lampa v rohu, modrý skleněný stolek s květinami i koberec v rustikálním stylu na zemi. Jídelna skrývá kuchyňský kout s původními zdmi a dřevěný stůl se šesti židlemi. Doplňky jsou zde spíše upozaděné. Stačí jen pár obrázku na stěně a svícny na stole, aby atmosféra zůstala zachována. Přestěhování na Mallorcu přineslo celé rodině nový rytmus života. I když stále tráví hodně času v Berlíně, rádi se vrací sem, na místo, kde čas plyne pomaleji a každá chvíle má svůj význam. To ostatně potvrzuje i Jasna: „Toto místo nám, samozřejmě, poskytuje nejen klid obklopený širokou přírodou, ale také nesmírnou inspiraci. Je to výrazný kontrast k životu v Berlíně, našemu životu v Berlíně. I když si myslím, že ten můj je stále více zasazený do městského prostředí než ten tvůj. Ale vždy, když se sem vrátím, si vážím možnosti nechat za sebou pulzující metropoli. Miluji městský život, ale díky tomu, že tady žijeme, si mnohem víc vážím krásy přírody. Teď cítím hlubší spojení s přírodou. Ráda chodím na dlouhé procházky, túry, nebo se jen tak toulám po pobřeží a naplno si užívám ten čas, který tu máme.“ Katharina s tím naprosto souhlasí: „Ano, člověk tady zpomalí. Stane se tišším. Všechno se tady usadí do jemnějšího rytmu. Život se odkrývá pomalejším tempem.“ Jejich malý ráj je pro ně prostorem k růstu, k inspiraci, a především k životu, který si vždy přály. Nejde jen o krásný dům. Toto je místo, kde mohou být samy sebou. A přesně takto vnímají i heslo „Live Beautiful“. „Nezáleží na tom, jak turbulentní mohou být naše životy, ani na tom, jak hlasitý bude svět kolem nás, jediné, na čem skutečně záleží, jsme my.“