Tak opravdová, jak jen může být. Berenika Kohoutová si rozhodně na nic nehraje. O tlaku na dokonalou postavu, své svérázné babičce, mateřství, kráse a také o tom, jaké křivdy si vyříkala se svou mámou, mluvila v našem pořadu Marianne Talk zcela otevřeně.
Je krása výhoda, nebo nevýhoda? Připadá si Berenika Kohoutová krásná? A jaký je ideál postavy podle její mámy, kvůli kterému držela v mládí nesmyslné diety? Nejen na tyto otázky oblíbená herečka odpovídala v našem rozhovoru, který si můžete pustit i ve videu výše.
To je ošemetná otázka a nerada bych na ni odpověděla nějak špatně. Moje máma vyrostla v generaci, kdy se krása ženy rovnala spokojenosti. Opravdu se to bralo tak, že když budeš hubená a hezká, tak s tebou budou chlapi chtít být a bude to super. V dnešní době se to hodně proměňuje a doufám, že to tak bude i dál, protože se jedná o subjektivní věc, která vlastně není důležitá.
Jde hodně i o vnitřní pocit. Co přichází dřív? Vnitřní spokojenost a pak krása, nebo krása a pak vnitřní spokojenost?
Nejdřív je vnitřní pocit, až pak krása. Krása souvisí se sebevědomím, které vychází z toho, co nám lidé diktují. Mám kamarádky, příbuzné, známé, u kterých se všichni shodneme, že jsou krásní. Ale někteří si tak nepřipadají, protože si zrovna někde přečetli, že pihy jsou out.
Byla vám někdy krása na obtíž?
Pokud se bavíme o tom, že jsem krásná, tak ne. Krása mi nikdy nebyla na obtíž. Ale krásná si často nepřipadám. Kolikrát se na sebe podívám do zrcadla a vidím, že to zrovna není úplně takové, jak bych si to představovala. Ale už si dokážu říct: „No tak dobrý, v pohodě.“ A jdu dál.
Máte dobrou genetickou výbavu. Vaše maminka, spisovatelka Irena Obermannová, vypadá taky výborně. Zároveň se nebojí říkat, že vrásky jsou v pořádku. Myslíte si, že vaše sebepřijetí souvisí s výchovou?
Měli jsme s mámou podcast, kde jsme si hned v prvním díle vyříkaly křivdy, strašné věci, které na mě napáchala. Ona měla opravdu pocit, že musím být hubená a všichni musejí být hubení, aby byli šťastní. Ona byla celoživotně hubená. Proto jí to připadalo přirozené a snažila se to aplikovat i na okolí. Všechno jsme si řekly a ona pochopila, že to tak není a nemělo být, čehož si cením. Ale nemůžu říct, že bych vyrostla v prostředí, kde mě někdo ujišťoval, že jsem krásná taková, jaká jsem, a že nevadí nějaké kilo navíc, což jsem samozřejmě v pubertě měla. Holka dospívá, vyvíjí se. Musela jsem si na to přijít sama a musela jsem zjistit, že si radši dám pizzu, než abych šla na pás. Než řešit, že budu krásná a hubená, to se radši najím.
Takové nároky… To muselo být náročné na sebevědomí.
Na chvíli jsem tomu podlehla. Nechala jsem se zlomit. Snažila jsem se být hubená, držela nesmyslné diety. Což je v pubertě největší debilita. Cloumají s vámi hormony, tělo si má všemi těmi změnami projít. Naštěstí jsem tomu nikdy nepropadla úplně. Vím nebo tuším, jak by moje tělo mělo vypadat, abych se v něm cítila dobře.
Změnilo se nějak vaše tělo mateřstvím?
Po druhém těhotenství se mi udělaly pigmentové skvrny. Takže dostalo zabrat nejenom tělo, ale i pleť a vlasy. Ale nebudu to hrotit. Mám dvě děti. A co? Mám chodit na nějaké strašně drahé procedury, kde budu trávit ještě navíc hodně času? Zkusila jsem něco na pigmentové skvrny. Bolelo to. Byla jsem pak oteklá několik dní a řekla si: „Asi budu mít radši pigmentové skvrny.“
Takže pro krásu se nemusí trpět, jak říkávaly naše mámy?
Slovo trpět je fakt zajímavé. Pokud se žena chce cítit dobře a ví, co je její cíl, tak ať si kroky k tomu udělá. Každý má míru někde jinde. Neříkám, že si myju hlavu Jarem jako moje babička, která říkala: „Vy používáte šampony. Celý život si hlavu myju Jarem a je to v pohodě.“ Přitom byla nádherná, měla krásnou pleť. Nikdy se nekrémovala, možná Indulonou. To pro mě ale také není cesta. Je správné chodit na kosmetiku, je správné o sebe pečovat.
