Je lepší se v klidu rozejít než setrvávat v nefunkčním vztahu a napětí, říká Jana Bernášková a prozrazuje, proč se rozvedla

Herečka a spisovatelka otevřeně promluvila o konci svého manželství a zejména o tom, jak se jí podařilo uzavřít ho bez problémů. S bývalým mužem má nadále hezký vztah, rádi se vidí i si popovídají. Jaký je její recept na poklidný rozvod?
S úsměvem na rtech upřímně odpovídala na otázky v našem pořadu Marianne Talk a nebála se otevřeně promluvit i o tématech, která vzbuzují vášeň: rozvod, milenectví, nevěra…
Co pro vás znamená láska?
Určitě nejvyšší emoci. Ale také velkou komplikaci. Obrovskou. A to ve všech vztazích nebo na všech úrovních, ať už partnerských, rodičovských a přátelských. Když někoho máte opravdu ráda a vznikne problém, je to o to bolestivější.
Měla jste respektující vztah. Přesto nastal čas, kdy bylo třeba jej ukončit. Musí být těžké udělat takový krok v manželství, které vlastně jinak funguje… Kde sebrat odvahu a říct si: „Opravdu už to dál nejde.“
Dovedl mě k tomu můj zdravotní stav. Opakovaně se mi vracely jisté zdravotní problémy, řešila jsem to i na terapii a pořád jsem tomu nerozuměla. Až jsem přišla na to, že mi není dobře ve vztahu a mému muži také ne. On říkal: „Nikdy bych tě neopustil,“ ale zároveň, když jsme se o tom bavili, přiznal: „Cítím to úplně stejně.“
Takže přišla úleva pro oba.
Přišla. Je zvláštní, že tomu spousta lidí nevěří nebo to nechápou. A já zas nechápu, že oni nerozumí tomu, že jsme spolu zkrátka přestali být šťastní. Nebyla tam nevěra ani žádný jiný problém většího rázu.
Nic zásadního.
A možná proto trvalo nějaký čas, než nám to vůbec došlo. Měli jsme spoustu radostí a štěstí, dařilo se nám. A zároveň do toho byly velmi těžké okamžiky, velké zlomy. Všechno jsme ustáli, všechno jsme společně zvládli. Radosti, smutky i bolesti. Ale nakonec jsme přišli na to, že už jsme hrozně unavení. Zjistila jsem, že nežiju to, co bych měla žít. Zním jako nějaká ezoteta, ale opravdu to tak bylo. Moc jsme se snažili a byli jsme k našemu vztahu zodpovědní, ale pak jsme si uvědomili, že to prostě neutáhneme.
Že něco chybí.
Prostě už to nešlo. Byli jsme oba strašně vyčerpaní. Teď si žijeme hezké životy. Někdy je to nahoru, někdy dolů, ale to je normální. Máme přátelský vztah a rádi se vidíme, pořád si rádi povídáme. Prostě nedošlo k žádné nenávisti.
Rozvod má pořád punc jakéhosi selhání. Setkala jste se s takovým názorem?
Nikdo mě nekonfrontoval tak, abych měla pocit, že si řekl: „Ježiš, ty jsi rozvedená?“ Můj nový partner i děti mají zakázáno číst jakékoli diskuse. Kolikrát nejsou připraveni, že jsou lidé fakt zlí. Někdy mě překvapilo, že jsem se dozvěděla od některých kolegů, jaký byl důvod našeho rozvodu. Byla jsem trošku zaskočená tím, co si lidé dokážou všechno vymyslet. Potom jsem si uvědomila, že spíš nechápou, že jsme se mohli svobodně rozhodnout, že už spolu nebudeme. Přitom jdeme stále nějakou společnou cestou. Už jen kvůli dětem.
Zmínila jste děti. To bývá častý argument, který lidi ve vztahu drží: „Kvůli dětem.“
Říká se kvůli dětem, ale já si myslím, že to je často i kvůli financím. Pojďme si upřímně říct, že spousta lidí zůstává v nevyhovujícím vztahu právě proto, že na to sami finančně nemají. Myslím si, že děti mnohem víc obohatí, když vidí, že se rodiče dokážou slušně rozejít. Moji rodiče se taky rozvedli, ale vždycky spolu hezky vycházeli. Když měl taťka rakovinu, mamka mi pomáhala se o něj starat. Za mě je lepší toto, než když spolu lidé žijí, ale v napětí, hádkách, nervozitě a není tam láskyplnost. Neobjímají se, chybí pusinkování, což by děti měly vidět, je to důležité.
Nemělo by ve společnosti zaznívat víc, že je lepší zásadní životní situaci v klidu vyřešit, než setrvávat v něčem, co už nemá smysl?
Máme dávat příklad. Když se někdo podivuje, že jsem se rozvedla, říkám: „No a co? Tak jsem ukázala dětem, že v každém problému a v každém vztahu se dá pokračovat.“ Tak to mám. Miluju vztahy, a když se někomu oddám, tak mám ráda, když ten vztah přetrvá. Víceméně se všemi svými bývalými jsem v přátelském kontaktu.
Co ještě Jana prozradila v Marianne Talk:
- Co se dá stihnout za tři hodiny lásky?
- Jaké to je ve 45 letech zažívat svobodný vztah?
- Proč lidé setrvávají v nefunkčních vztazích?
- Musí být nevěra vždy „škodlivá“?
- Jak přežít svého muže?
Zdroj: autorský text, rozhovor s Janou Bernáškovou
Nejosobnější zpověď Kateřiny Cajthamlové: Přes seznamku jsem potkala spoustu exotů
Nejčtenější články
Daniela Brzobohatá okouzlila ve Varech dokonalým letním outfitem pro každý věk. Stačí vám dva jednoduché kousky
Vlasy nechávám žít vlastním životem, říká Lenka Vlasáková. Její kadeřník prozradil, jaký styling pro ni zvolil ve Varech
Kvíz: Poznáte české hrady a zámky podle jediné fotografie? Ověřte své znalosti od Karlštejna po Hlubokou
Doporučujeme

Berenika Kohoutová: Nevyrůstala jsem v prostředí, kde bych byla ujišťovaná, že jsem krásná. S mámou jsme si vše vyříkaly

Lékařka Kateřina Cajthamlová o hubnutí: Nenechte se šikanovat! Ženy nepotřebují být vychrtlé, ale zdravé

Otevřený rozhovor s ženou, která vydělává na OnlyFans: Ponižovat muže neumím... Některá přání fanoušků odmítá

Kluci se mi smáli, přiznává herečka Eva Podzimková. Po dvou porodech si svého těla vážím, je to zázrak

Botox ve dvaceti je nesmysl, říká dermatoložka Monika Arenbergerová. Zralým ženám ho ale nevymlouvá

„Monyová udělala pro svoji ochranu snad všechno a stejně to nepomohlo,“ říká režisérka stejnojmenného seriálu

Dojemné přiznání Báry Kodetové: Možná jsem nenormální, ale mám pocit, že táta neodešel a chrání nás

Že jsou ženy po padesátce neviditelné? Modelka Monika Exlerová dokazuje opak. Stáří začíná, když přestanete mít sny

Jana Bernášková otevřeně: Milenecký vztah nemusí být podvraťáctví. Ženy jsou unáhlenější, vezmou děti a jdou za láskou

Manželka moji proměnu v ženu nejprve nepřijala, šestiletý syn mě obrovsky podpořil, říká trans aktivistka Lenka Králová
Mohlo by se vám líbit

Lepkavé dřevěné skříňky kolem sporáku? Na silné odmašťovače a mokrý hadr raději zapomeňte






