Od dětství se musela vypořádávat s tím, že ji neustále porovnávají se slavným tátou. Se založením vlastní rodiny zase upozadila vlastní Já pro blaho dcer a manžela. Jak se známé herečce a nově i zpěvačce, která 6. září slaví šestapadesáté narozeniny, podařilo opět najít „malou Barunku“? Nejen na to odpovídala v našem rozhovoru.
Hodně energie jste věnovala podpoře manžela a jeho kariéře, žila jste rodinou, ale najednou dcery dospěly… Co nastalo?
Pro Pavla (Pavel Šporcl, světoznámý houslista, manžel Báry Kodetové, pozn. red.) jsem hodně pracovala, žila jsem jeho prací dvacet let. Pak přišlo období, kdy dcery začaly vylétávat z hnízda, už mě potřebovaly méně a méně. Najednou jsem zůstala sedět a říkala jsem si: „Kde jsem já? Kam jsem se ztratila? Kde je ta malá Barunka, která chtěla tohle a tamto a měla ambice? Kde je?“ A začala jsem zpívat. Během cesty hledání tónu jsem našla svoji vlastní identitu a svůj hlas znova zpátky. Myslím si, že už vím, kdo byla ta malá Barunka a že jsem na to navázala.
Zpívání pro vás byla úplně nová disciplína. Kde jste sebrala odvahu pustit se do vod, které nebyly úplně probádané?
Můj tatínek byl velká osobnost české divadelní a umělecké scény. Ale mám také velmi silnou maminku. Ona nám dala stabilitu, základ, který já jsem pak převzala. V rodině má být vždy jeden styčný důstojník a pilíř, kolem kterého se to všechno děje. Když táta zemřel, napsala knížku, a pak si začala plnit svoje sny. Bylo jí šedesát, když vystudovala Vysokou školu třetího věku. Diplomovou práci napsala na samé jedničky. Často cestovala, věnovala se politologii a sociální sféře a naposledy studovala jistý mediální obor. Takže pozor, moje máma opravdu studovala od šedesáti dodnes! Inspiraci jsem částečně převzala od ní. V každém věku se dá začít něco nového. Ona je velmi inspirativní, krásná a báječná ženská. Mám ji moc ráda. Takže nevnímám, že bych byla inspirací. Spíš přebírám inspiraci od ní.
Jak jsme naznačily, velkou část života jste zasvětila „práci pro rodinnou firmu“, jak říkáte po vzoru britské královny.
Ano, to ráda opakuju, moc se mi to líbí.
Mnohé ženy si umí moc dobře představit, co taková práce obnáší. Ale co zahrnovala ve vašem pojetí?
V mém případě obnášela práci zahradního architekta, architekta a stavebního dozoru. Postavila jsem dům, založila obrovskou zahradu, která měla 13 tisíc m². Pomáhala Pavlovi nebo jsem mu byla oporou. Každý projekt, který dělal, jsme spolu probírali, jeho prací jsem žila. Do toho jsem i zedničila, malovala pokoje.
Herečka a zpěvačka byl tedy dost střídmý popis.
Do divadla si chodím odpočinout. (směje se) Nedávno jsem si zrovna říkala: „Už abych byla v divadle, abych si odpočinula.“ Opravdu, divadlo je takový můj velký koníček. Rozhodně jsem se tedy neválela doma. Pak samozřejmě nemůžeme opomenout péči o tři děti. Každé jinak zaměřené, takže pro každou dceru jsem žila jinak. Rozdělila jsem svoji osobnost na čtyři části. Pavel, Lily, Violeta a Sophia. S každou jsem žila její příběh a snažila jsem se je velmi citlivým způsobem, aspoň doufám, směřovat a podporovat v tom, kde byla jejich největší síla. Tohle byla moje práce pro rodinnou firmu.
Výsledky vaší práce jsou nepopiratelné. Všechny tři dcery jsou úspěšné, manželství máte spokojené, to musí být satisfakce.
Byla to pěkná dřina, abychom takové manželství měli. Nebylo to zadarmo. Ale jsme spolu už dvacet let.
Velká tolerance, komunikace a musí tam být láska. Měli jsme s Pavlem opravdu neuvěřitelné štěstí, že jsme se potkali.
Komunikace s muži je někdy dost specifická.
Pavel neuměl komunikovat, takže jsme se to opravdu učili. A nebyla to jednoduchá cesta. Muži obecně nechtějí komunikovat nebo komunikují daleko méně. Problémy řeší, ale nechtějí o nich moc mluvit.
Jsou pragmatičtí.
Ano, a je to v pořádku. Ale pro nás ženy je komunikace velmi důležitá. A Pavel je ještě navíc introvert, těžko se v jeho obličeji čtou emoce. Pro mě jako člověka, který je velmi emotivní, bylo někdy velmi těžké rozpoznat, jaký je jeho vztah vůči mně. Museli jsme hledat tu správnou míru komunikace, abych na něj moc netlačila a zároveň aby se on otevřel hovoru. A to si myslím, že se nám podařilo. Také díky tomu, že jsme oba zvyklí na sobě pracovat.
Více se dozvíte v našem videorozhovoru Marianne Talk
Zdroj: autorský text, rozhovor s Bárou Kodetovou
Galerie: V každém věku se dá začít něco nového, říká Barbora Kodetová (56). Moje manželství byla pěkná dřina
