Nejtajuplnější svátky roku jsou od nepaměti doprovázeny symboly. Některé vznikly spontánně, jiné vycházejí z dlouholetých tradic. Ať stavění betlému, či cesta pro betlémské světlo nám zpříjemňují temné dny a těšení se na slavnostní finále.
PŘIRAVILA: Iveta Vařečková
Betlém s Ježíškem v jesličkách je hlavním symbolem křesťanských Vánoc. V minulosti býval ozdobou řady domácností a na jeho vytvoření se mnohdy podílelo i několik generací. Chystal se v čase adventním, na Štědrý den se pak u jesliček rozsvěcelo světlo a uklízel se až na Hromnice 2. února. České betlémářství bylo vyhlášené a betlémy v nejrůznějších podobách můžeme dodnes vidět v mnoha muzeích nebo na vánočních výstavách. Svůj rodinný betlém si však můžete vytvořit i sami. S každým rokem ho pak rozšiřovat, doplňovat a vytvořit si tak malý rodinný poklad. Možností, jak můžou jesličky a figurky vzniknout, je spoustu – od papírových přes plstěné, ze šustí, kaštanů a žaludů až po keramiku či dřevo. Ozdobit je pak lze různými přírodninami, například mechem nebo kůrou. Tvarování figurek z lipového dřeva dlátky osloví hlavně starší děti. V průběhu adventu se dá díky postupnému tvoření betlému začít vytvářet vánoční příběh, jehož vyprávění přetrvalo věky...
Tip redakce:
Figurky ze šustí s betlémskou tematikou i celé něžné betlémy vyrábí podle rodinné tradice i Marie Kočišová z moravských Vnorov (Figurky-ze-susti.cz). Šustí jsou listeny obalující kukuřičné klasy, jejichž užívání u nás sahá do 17. století, kdy se na Moravě začala pěstovat kukuřice ve větším množství.
Jesličky neboli betlém se scénou narození Páně mají v některých evropských zemích významnou tradici a například na některých místech v Itálii jsou jediným symbolem Vánoc. V našich krajích během adventu stavíme betlémy po vzoru svatého Františka z Assisi. Málokdo přitom zná příběh, který je s ním spojený. Svatý František trávil v roce 1223 Vánoce na panství u italského šlechtice Giovanniho di Velita. Během těch dní uvažoval o příběhu narození Páně, a protože toužil prožít ten výjimečný okamžik, kdy byl Ježíšek vložen do jesliček, připravil místo v nedaleké jeskyni na kopci u vesničky Greccio a výjev v ní uspořádal. Půjčil si oslíka a další zvířata, aby stáli nad jesličkami. Také požádal dvě osoby, aby se chopily rolí Marie a Josefa. Protože se mu však nepodařilo vypůjčit si děťátko, uložil do sena loutku. Když nastala půlnoc a lidé vystoupali k jeskyni, uviděli jesličky. Svatý František pak pronesl na místě kázání o bohatství, které objeví právě ti, kteří jsou pozorní a duchem bdělí. Zvyk stavět si podobné biblické výjevy se brzy rozšířil a díky františkánům je dnes znám po celém světě. Pravděpodobně byla tehdy prvně sloužena i půlnoční mše.
Tradice plechových zvonících stromečků sahá do konce 19. století, kdy se začaly vyrábět v německém Porýní. V Československu se těšily velké oblibě především v druhé polovině 20. století. Po sametové revoluci ale zájem opadl. Teprve o dvacet let později se vrátily na trh díky snaze a pátrání Zdeňka Ševčíka. Dnešní zvonící stromečky skládají ručně zaměstnanci v chráněné dílně v Rožmitále pod Třemšínem.
Tento plamínek se rozsvěcí každý rok v adventní době v betlémské jeskyni, v níž se narodil Ježíš. Odtud je světlo v lampě letecky přepraveno do Vídně a pak dál do Evropy... Nápad vznikl v Rakousku v roce 1986, kdy bylo přivezeno do Lince jako poděkování všem, kteří přispěli nadaci Světlo ve tmě, pomáhající lidem s poruchami zraku. O rok později byli pozváni ke spolupráci rakouští skauti a světlo ‚v jejich rukách‘ putovalo do Vídně. Odtud se pak začalo šířit do celého světa. Třetí adventní sobotu přijíždí vlakem betlémské světlo i do Česka a skauti ho roznášejí do kostelů, domovů pro seniory, nemocnic a hospiců, aby byli všichni ujištěni, že nejsou sami.
Inspirací se stal pravděpodobně příběh, který se odehrál před stovkami let v italské Florencii. Římský papež Urban II. tehdy vyzval rytíře, aby se vydali na křížovou výpravu do Palestiny a osvobodili Betlém a Jeruzalém od muslimů. Najmout se nechali i mladíci z města Florencie a jeden z nich prohlásil, že pokud se vrátí, doveze plamínek ohně věčného světla z betlémské baziliky. Za několik let, krátce před Vánocemi, se před branou do města objevil zubožený muž, kráčející v čele skupiny s hořící svíčkou v ruce. Místní obyvatelé už své syny oplakali, a teprve když s příchozími promluvili, poznali v nich své blízké. Ti přísahali, že světlo z Betléma celou cestu ochraňovali před všemi nástrahami, jen aby splnili slib, který dali.
Tip redakce:
Mnoho lidí si dnes nosí betlémské světlo z kostela či vánočního trhu. Navzdory hranicím stále předávaný plamínek vzbuzuje naději a posiluje víru. Vede zároveň k zamyšlení: „Komu byste lucernu se světýlkem donesli vy?“
.jpg)
