Drobné kuličky, které vypadají skoro jako dřevěné, ale nejsou. To je klokočí, o němž zpíval Jiří Šlitr ve své slavné písni.
Archeologické vykopávky naznačují, že klokoč pěstovali už staří Slované. Největší slávu si ale nejspíš užil v době našich babiček a prababiček, kdy se jeho semena používala coby korálky, a to například do růženců.
Existuje řada druhů stromů nebo keřů z rodu klokoč. Semena se však získávají z klokoče zpeřeného, jehož plodem jsou tobolky se semeny, která připomínají malé oříšky. Název – klokoč – je odvozen od klokotavého zvuku, jenž se ozývá, pokud vítr tobolkou zatřese.
Semena jsou jedlá, ale lidé je využívali hlavně pro výrobu šperků, a to už v době bronzové, z níž pocházejí nálezy provrtaných semen klokočí. Na našem území je pak doloženo, že se jimi lidé zdobili v období Velké Moravy.
Co kulička, to modlitba
Klokočí není jednoduché provrtat, protože snadno praskne. Zručné ruce se ovšem uměly ohánět kovovým šídlem, jímž se semena provrtávala. Od 16. století se používala na výrobu růženců, což byl důležitý předmět každodenního použití. Sloužil totiž jako pomůcka, aby věřící nemuseli počítat, kolik již odříkali modliteb.
Doporučujeme
reklama
Pěstujte klokoč a třeba i vyrábějte šperky
Klokoč zpeřený můžete mít ve své zahradě i vy, navíc je nenáročný a odolný. Díky svým bílým převislým květům bude zajímavým okrasným prvkem a případně také zdrojem klokočí pro vyrábění šperků. Dorůstá se výšky tří až čtyř metrů, má rád slunce i polostín a dostatek vápníku v půdě. Pěstovat ho lze ze semínka, ale jednodušší je si v zahradnictví koupit sazenici.
