Viktorce Boženy Němcové před uhrančivýma očima myslivce ani škapulíř nepomohl. Naši předci však tomuto malému předmětu přikládali hluboký význam. Jeho forma se přitom postupem času měnila.
Škapulíře byly malým předmětem, který se nosí na těle jako symbol víry, ochrany a oddanosti Bohu nebo Panně Marii. Jejich původ sahá do 13. století, kdy se staly součástí mnišských oděvů. Právě mniši si později výrobou škapulířů dokonce přivydělávali.
Slovo škapulíř pochází z latinského scapulae, což znamená ramena nebo také lopatky. Tento název vzešel ze skutečnosti, že se původně jednalo o dlouhý pruh látky, který mniši nosili přes ramena, aby při práci ochránili svůj oděv před špínou – nicméně postupně získal duchovní význam a různé podoby.
Existuje mnoho různých typů a významů škapulířů. Některé se nosily zavěšené na krku, jiné přehozené přes rameno tak, že jedna část spočívala na hrudi a druhá na zádech.
Rozhodující byla někdy také barva. Zelený, tzv. škapulíř Neposkvrněného Srdce Panny Marie, se používal k prosbě o duchovní uzdravení. Hnědý, Panny Marie Karmelské, byl symbolem ochrany a modrý, škapulíř Neposkvrněného početí, měl chránit před hříchem.
Tradičně se škapulíře vyráběly na svatého Jána, a to z vlněné látky a dalších materiálů. Dovnitř se vkládaly například bylinky, které právě v tomto období měly mít největší sílu, nebo svaté obrázky světců.
Součástí škapulíře však mohly být také obrázky, kterým se říkalo polykací. Ty lidé při nemocech skutečně polykali, přičemž věřili, že jim od neduhů pomohou.
Přeneste se do dob minulých a vyrobte si také vlastní amulet, jakým pro naše předky byl škapulíř. Stačí si ušít nebo koupit malý váček, co něhož vložíte třeba šupinu z kapra, usušený čtyřlístek nebo také poskládaný svatý obrázek.
Marianne Talk s aditkoložkou Monikou Plocovou: Závislost nemusí začít jen alkoholem, ale třeba i opalovaním
