Uprostřed adventu přichází den, který má trochu jinou atmosféru než ostatní. Svatá Lucie připomíná dávný příběh odvahy a víry, ale na českém venkově je zároveň spojena s přísným zákazem prací, bílými „Luckami“ v maskách a tajemnou nocí, kdy se podle pověr probouzejí čarodějnice. Tradice svaté Lucie jsou plné světla, čistoty i strašidelných detailů. A stojí za to si je připomenout.
Třináctý prosinec není jen obyčejné zimní datum. Svátek svaté Lucie má za sebou silný křesťanský příběh, ale zároveň se hluboce zakořenil v lidových zvycích. Na statcích, v chalupách i ve městech se dřív dobře vědělo, že na Lucii se nepředlo, nedralo peří a netkalo, zato se pečlivě uklízelo a hlídal se pořádek. A kdo neposlechl, tomu to měly připomenout tajemné postavy Lucek v bílém.
Z historických pramenů víme, že svatá Lucie pocházela ze sicilských Syrakus a žila na přelomu třetího a čtvrtého století. Podle tradice patřila do bohaté rodiny, ale už jako mladá dívka se rozhodla, že svůj život zasvětí Kristu. Matka o jejím slibu nevěděla a domluvila jí výhodný sňatek s pohanským ženichem. Lucie však toužila po jiném životě, pomáhala chudým a věno rozdala potřebným. Když snoubenec zjistil, že přišel o nevěstu i o její majetek, z pomsty ji udal jako křesťanku. Nastalo období tvrdého pronásledování věřících a Lucie se ocitla před soudem. Měla se zříci víry, jinak ji čekalo ponížení a smrt. Podle legend odmítla a pronesla větu, která se stala slavnou tělo je poskvrněno jen tehdy, když s tím duše souhlasí. Svatá Lucie odmítla zradit víru, a tak ji čekalo mučení a nakonec smrt. K příběhu se postupně přidala i motivace patronky zraku. Podle jedné tradice jí kati vydloubli oči nebo si je sama vyňala, aby odradila muže, kteří obdivovali hlavně její krásu. I proto je dnes svatá Lucie patronkou zraku, nevidomých, ale také dětí a žen, které procházejí těžkými životními situacemi.
Luciin příběh se v Evropě šířil staletí a její jméno se začalo spojovat se světlem. Není náhoda, že svátek svaté Lucie spadá do doby nejdelších nocí v roce. V dobách juliánského kalendáře připadal zimní slunovrat právě na toto datum a lidé si svatou Lucii přirozeně spojovali s návratem světla. Známé rčení „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“ dodnes připomíná, že kolem tohoto dne se začíná pomalu měnit délka dne a noci. Odpoledne je světla o něco víc, i když rána zůstávají dlouho temná. Na venkově byly takové pranostiky důležité. Podle nich se plánovalo hospodaření, práce v chlívě i v sadu a svátek svaté Lucie byl jedním z milníků adventu.
Zatímco církev vidí v Lucii především světici a patronku, lidová tradice si ji přetavila do podoby tajemné bytosti. Lucky bývaly dívky nebo ženy v bílých šatech s obličejem schovaným pod šátkem či maskou. Někde měly dlouhý zoban, jinde byly potřené moukou, aby působily co nejběleji a trochu děsivě. Tyto postavy obcházely vesnice, nahlížely do oken a chodily i do světnic. Kontrolovaly, zda mají hospodyně uklizeno a jestli náhodou nepředou nebo nedělají zakázané práce. Podle zvyku se totiž na svatou Lucii nesmělo příst, tkát ani drát peří, aby se nerušil klid adventu a aby ženy nebyly přetížené prací. Když Lucka našla v chalupě nepořádek, rozfoukala peří, zamazala muže moukou nebo hořčicí a děti mohla symbolicky postrašit, pokud byly příliš divoké. Nebyl to ale zlý démon, spíš přísná kontrolorka, která měla připomenout pořádek, klid a přípravu na Vánoce.
K svátku svaté Lucie se váže i řada magických představ. Představte si dlouhou zimní noc, chalupu osvětlenou jen petrolejkou a venku ticho, ve kterém praská sníh. Právě tato noc byla považována za čas, kdy se podle pověr scházejí čarodějnice a zlé síly. Lucie proto fungovala jako ochránkyně domácnosti i dobytka. V některých regionech hospodyně dávaly kravám kousek těsta s kořením, jinde hospodář od 13. prosince až do Štědrého dne každý den odhodil jedno poleno stranou a na Boží hod tímto dřevem zatopil. Dřevo mělo být nabité ochranou a zajistit klid pro rodinu i hospodářství. Objevují se i staré návody na „lucijní stoličky“, ze kterých šlo při štědrovečerní mši údajně poznat čarodějnice v kostele. Všechno to patří do světa lidové magie, která se na venkově brala vážně, ale zároveň přirozeně proplétala s vírou a každodenním životem.
Zdroj: nmvp.cz, ceskazceska.cz, kudyznudy.cz
Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
