Seriál Přátelé dosáhl věku, ze kterého měla čtveřice hlavních postav značný strach. Třicáté narozeniny jsou pro mnoho lidí náročným životním milníkem. Sama jsem je zažila před rokem. A víte, co mi pomohlo zvládnout úzkost z pocitu, že mi život protéká mezi prsty? Tušíte správně: Přátelé! Stejně jako už tolikrát předtím.
Přátelé jsem měla svým způsobem ráda už od doby, kdy jsmev 90. letech pravidelně jezdili na Slovensko na návštěvu za příbuznými. Ať se dělo cokoliv a ať byl program jakýkoliv, večer si všichni sedli do obýváku k televizi a vychutnali si dvacetiminutovou dávku Přátel ve slovenštině. Ne že bych ve svých šesti letech pochopila všechny vtipy, ale už tehdy jsem sisledování seriáluspojovala s příjemným pocitem dobré nálady a rodinné sounáležitosti. Od té doby jsem se vždy ráda dívala na reprízy epizod, kdykoliv jsem na ně narazila v televizi, a začala jsem si kolem sebe shromažďovat lidi, se kterými jsem mohla polemizovat o tom, kdo je naše nejoblíbenější postava, zda je Emily potvora nebo oběť, a jestli se Ross a Rachel rozešli.
Moment, kdy jsem Přátelům zcela propadla a pochopila slova psychologa Marca Hekstera, nastal po nejhorším rozchodu v mém životě. Právě Hekster tvrdí, že seriál Přátelé pomáhá snižovat úzkost. „Sledování Přátel je o pozorování postav, které mají opakovaně nějaké starosti, jež se vždy vyřeší,“ říká. Díky tomu má naše mysl možnost soustředit se na cizí problémy, které mají řešení, místo svých vlastních, jejichž řešení je v nedohlednu.
Když jsem se rozešla po čtyřech letech vztahu s člověkem, do kterého jsem byla stále zamilovaná, neřešitelné problémy a úzkosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Snažila jsem se rozptýlit všemožnými komediemi a pozitivními filmy, ale z většiny z nich jsem měla ještě větší depresi. Na všechno jsme totiž buď koukali spolu, nebo mi příběhy připomínaly nás dva. Jediné, na co jsem se mohla tehdy dívat, byli seriál Přátelé. Možná k tomu přispěl i fakt, že ho dotyčný neměl rád, a tak to bylo jediné, na co jsme spolu nekoukali.
Od té doby si je pouštím, kdykoliv mě přepadne smutek a úzkost, takže na ně koukám nepřetržitě dokola. (Díky za vás, streamovací služby!) S jejich pomocí jsem zvládla i obávanou třicítku s lepším pocitem, a to právě díky epizodě „Třicáté narozeniny“, ve které se všichni postupně hroutí ze svých kulatin. Když Rachel začne polemizovat nad tím, že ve třiceti ještě není vdaná, nemá dítě a jediné, co má, je o pět let mladší přítel, povyskočila jsem radostí. Jsem na tom úplně stejně a jak je vidět, nejsem jediná. Vždyť ona ještě ve stejné sérii zjistí, že je těhotná. Třeba se i u mě karty osudu zamíchají stejně nepředvídatelně jako nápady scénáristů a všechno nakonec bude tak, jak má být.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
