Určitě si každá vybavíte situace z dětství, kdy vám rodiče zkrátka lezli na nervy. Tím, co dělali nebo říkali. Zapřísahaly jste se, že až budete mít děti, budete jiné mámy. Úžasné, chápající, milující, liberální... Jenže někdy se situace zkrátka zvrtne. Zeptaly jsme se čtenářek Marianne.cz, co v takových chvílích vypustily z úst ony.
„Protože jsem to řekla!“
Jana, 34 let, syn 5 let
Připadalo mi to jako vrchol rodičovského selhání. Ale když se mě syn dokolečka na něco ptal a po každém zodpovězeném „proč“ přicházela další otázka, nevydržela jsem.
„Zhasínej!“
Pavla, 44 let, dcery 7 a 10 let
Tímhle příkazem mě rodiče „prudili“, co si pamatuju, a úplně ve mně hrklo, když jsem to ze sebe vypustila poprvé a bohužel ne naposledy. Ale co mám dělat, když se pořád všude svítí jak na zámku?
„Nalej mi!“
Soňa, 43 let, děti 3, 12, 15 let
Nesnášela jsem, když mě naši posílali pro alkohol, ale už jsem o to také několikrát děti požádala. Většinou se tak stane, když je zábava v pokročilém stavu a zábrany jdou zkrátka stranou. Někdy zavnímám jejich nespokojené znechucené pohledy, ale to už je mi upřímně jedno.
Bohužel. Nejsem na to hrdá a synovi jsem se poté omluvila, ale byl v autě tak otravný, pořád se na něco dokolečka ptal, pak začal být drzý, měla jsem hlad, bylo horko, do toho mi volali několikrát z práce, potřebovali něco urgentního a on pořád hučel a hučel...
„Nejsem vaše služka!“
Monika, 45 let, synové 10 a 14 let
Sbírat po celém bytě ponožky, najít dřez plný nádobí, nevynesený koš, o luxování a vytírání ani nemluvím. Zkrátka jsou chvíle, kdy si tak připadám, a je mi z toho smutno. Asi jsem doufala, že budeme větší parťáci, a ne že ze mě bude semetrika. Ale objektivně si myslím, že jsem k takovému chování dotlačená.
„Dokud tě živím, budeš mě poslouchat!“
Marie, 52 let, dcera 20 let
Když začala dcera chodit na párty a odmítala se přizpůsobit s včasnými příchody, nebo se ani neobtěžovala ozvat, že je v pořádku, řekla jsem jí něco, co jsem od rodičů v době těžké puberty také slýchala.
„Až budeš mít vlastní děti, pochopíš.“
Kateřina, 48 let, děti 14 a 17 let
S touhle větou jsem si definitivně uvědomila, že jsem na druhé straně barikády. Jsem stará a můžu rozdávat rozumy tohoto typu. Děsivé a komické zároveň.
„Kdo jiný ti to má říct, než maminka.“
Sára, 47 let, děti 10, 13 a 18 let
Touhle větou mě vytáčela máma, když pronášela jednu ze svých tvrdých pravd vůči mé osobě. A nyní ji používám při kritice svých dětí také, ale kolikrát jsem se mámě v duchu omluvila, jak ji teď chápu. Skutečně kdo jiný může děti upozornit na jejich nedostatky? Mírně a v dobrém.
Ano, ujelo mi to. Ale nešlo to vydržet. Když starší dcera pomalovala mladší permanentní fixou, neudržela jsem se. Děti někdy umí skutečně vytočit.
„Nebreč, nemáš proč!“
Martina, 38 let, dcera 5 let
Štvalo mě, že mě rodiče místo konejšení ještě pokárali touto větou, ale už jsem ji také použila. Kdo má ty hysterické scény snášet? Jak já je zpětně chápu.
„A kdyby Petr skočil z okna, tak skočíš taky?“
Sylva, 43 let, syn 11 let
Bože, to je tak trapný... Ale fakt jsem to řekla. Syn se chytl spolužáka, který bohužel opravdu nemůže být vzorem. Tajně s ním chodil nakupovat do obchodů a přestal chodit na obědy, které měl zaplacené. Takže když jsem to zjistila, vypustila jsem výše zmíněný blábol.
„Běž se uklidnit do pokojíčku a zamysli se nad sebou.“
Iva, 38 let, dcera 6 let
Bylo úsměvné říkat to tehdy čtyřletému dítěti. Když na mě tohle používala máma, jen jsem se uraženě sebrala a šla pryč, nevěděla jsem, co po mně chce, a teď jsem to aplikovala na malou dceru. Vypadlo to ze mě, ani nevím, jak. Pak jsme plakaly obě, a bylo nám to líto. Objaly jsme se. Takže nějaký efekt se dostavil.
Byl hrubý...
Petra, 49 let, dcera 30 let
Nemyslela jsem si, že bych někdy dceři řekla pravý důvod rozvodu. Ale stejně už hodně tušila. Můj bývalý muž nebyl zrovna něžný typ, řečeno velmi eufemisticky. Ona si naštěstí z brutálních hádek pamatuje jen střípky.
Zdroj: autorský text, rozhovor se čtenářkami Marianne.cz
Nejosobnější zpověď Kateřiny Cajthamlové: Přes seznamku jsem potkala spoustu exotů
