České ženy se bojí říct si o větší plat. Proč? Důvodů je víc, ale od nového roku by se situace měla změnit

Dvaačtyřicetiletá Jana pracuje jako projektová manažerka ve středně velké firmě. Když po několika letech náhodou zjistila, že její kolega na stejné pozici dostává o téměř deset tisíc korun měsíčně víc, první reakcí nebyl vztek. Spíš rozpaky. „Říkala jsem si, že má možná větší odpovědnost nebo že si o víc řekl při nástupu. Jenže jsme měli stejné pracovní úkoly, podobné výsledky a já navíc vedla jeden důležitý projekt. Dlouho jsem ale nevěděla, jestli mám vůbec právo se ptát,“ popisuje Jana. Nepřímo se později dozvěděla, že rozdíl vznikl jednoduše proto, že si kolega při nástupu řekl o vyšší částku. Podobná situace není výjimečná. Ženy si často říkají o nižší nástupní mzdu a zároveň mívají problém o penězích otevřeně vyjednávat.

Rozdíly jsou druhé největší v EU

Podle Eurostatu činil v roce 2024 rozdíl v průměrných hrubých hodinových výdělcích žen a mužů v Česku 18,5 procenta, zatímco průměr Evropské unie byl 11,1 procenta. Před námi už je jen Estonsko. Žádný důvod k oslavám. To samozřejmě neznamená, že každá žena dostane za identickou práci o 18,5 procenta méně. Tohle číslo zohledňuje i rozdílné obory, pracovní úvazky, pozice nebo zastoupení žen a mužů v jednotlivých profesích. Důležité je mluvit nejen o „gender pay gap„ (rozdíl v odměňování žen a mužů), ale taky o tom, jak se odměňuje konkrétní práce. Český zákon už dnes sice stanovuje princip stejné odměny za každou práci nebo práci stejné hodnoty. Jenže praktická vymahatelnost prostě neexistuje. Zaměstnanec (často právě žena) často neví, kolik dostávají lidé na srovnatelných pozicích.

Mohlo by se vám líbit

Pro holky panenky, pro kluky autíčka! Proč v dětech stále podporujeme genderové stereotypy?

Proč se ženy bojí říct si o víc

Důvody už se dávno nedají hledat v tom, že by měly ženy nižší vzdělání nebo méně pracovních zkušeností. Výrazněji se do jejich příjmů promítá přerušení kariéry kvůli péči o děti, pomalejší návrat na pracovní trh nebo menší zastoupení ve vedoucích pozicích. Po dlouhé rodičovské dovolené se pak ženy vracejí na trh práce se silným hendikepem oproti mužům stejné věkové kategorie. Svou roli ale hraje i něco dalšího: ženy často samy předpokládají, že jejich práce má nižší hodnotu, a při nástupu proto požadují nižší mzdu než muži. Když se k tomu přidá dlouhá pracovní pauza, obava vyjednávat a menší ochota zaměstnavatelů nabízet zkrácené úvazky, může se rozdíl v příjmech během let dál prohlubovat.

Konečně se bude možné zeptat

Vláda letos v srpnu schválila návrh pravidel vycházejících z evropské směrnice o transparentnosti odměňování. Pokud legislativní proces proběhne podle současného návrhu, změny by měly začít platit od 1. ledna 2027, ale část pravidel nabude účinnosti až o rok později. Co to bude v praxi znamenat? Hlavně větší přístup zaměstnanců k informacím o odměňování. Ženy (a samozřejmě i muži) budou moci požádat o informace o své vlastní úrovni odměny a o průměrných úrovních odměn podle pohlaví u srovnatelné skupiny pracovníků. Máte pocit, že váš kolega na stejné pozici bere víc? Budete se to moci legálně dozvědět. Když totiž jako žena nevíte, jestli je váš plat férový, těžko si taky můžete požádat o jeho zvýšení. A pokud navíc od začátku slyšíte jen „kolik jste vydělávala předtím“, může se původní rozdíl přenášet z jednoho zaměstnání do dalšího. Mluvit o platu není drzost ani projev nespokojenosti. Je prostě regulérní zeptat se: Je moje práce ohodnocena stejně jako práce člověka, který dělá totéž?

Zdroj: Autorský text, MPSV, EUR-Lex, European Commission, ParlaMetr, E15