KLÁRA KOTÁBOVÁ: Hledejte i v Covid situaci pozitiva. Existují.

Ne, okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že do odvolání nesmím za maminkou, to nebyl. Ani situace, kdy jsem zjistila, že bez roušky nezaběhnu ani do večerky pro pár rohlíků. A že mě náš místní milý vietnamský obchodník zkrátka přes práh nepustí. Taky mě naštvalo, že představení, na které jsem se tolik těšila už na jaře a bylo odloženo na podzim se dnes pro změnu odkládá… Desítky situací, které mě přesvědčují o tom, že doba je vymknutá z kloubů. A že to vypadá na pořádně dlouhý covidový mejdan. Protože dokud se mu nepostaví pořádná autorita, bude si dělat co chce. Jeden den to, jiný ono. A nám nezbývá, než se s tím naučit žít.

Přesto se najdou pozitiva, která je třeba řádně ocenit. Seděla jsem na poradě a najednou mi cinkla sms zpráva. Ve škole, kam docházejí (zatím stále ještě, ale zítra to tak být nemusí) dvě z mých dcer, se ruší třídní schůzky. Do odvolání. Konečně super nápad. A pro mámu, která ještě loni musela v jediném termínu oběhnout tři třídy, poměrně radostná zpráva. Jak asi mám sedět ve třídě A a poslouchat exhibice rodičů, kteří se snaží dostat z pedagoga informace až osobního charakteru, když mám být zároveň ve třídách dalších?

Pravdou je, že takových zoufalců je nás ve škole víc. Zatímco jiní mají třídní schůzky s následující kávičkou s rodiči aktivisty za společenskou událost, já a pár mě podobných, běháme mezi třídami podle scénáře: V áčku se teď řeší škola v přírodě. Tam se musí. Béčko s jídelnou a novými pravidly odnášení táců od stolu počká. No jo, jenže díky dotazům paní Novákové z áčka, která nemůže pochopit, co to je platba převodem a co za ní dítě dostane se dostávám do skluzu a měla bych už být v céčku, kde se v půl šesté budou řešit přijímací zkoušky. Po takto strávené hodině dvou, jsem nikdy nebyla zralá na potlach s rodiči, ale na resuscitaci v nejbližší nemocnici. Ano, přiznám bez obalu, že mé duši se protiví, když učitelé neumí schůzky řídit, nechají rodiče exhibovat a místo informací, které se dají předat stručně, jasně a k věci, se ze třídních schůzek stává pekelné divadlo.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Čtete příbalové letáky?

Proto mě velice těší, že letos schůzky nebudou: V komunikaci online snad nedojde k předvádění se jednotlivých rodičů, mailem si mohou svoje privátní dotazy vyřídit, aniž by zdržovali další dospělé, které nezajímá důvěrná informace o tom, že tedy by třídní pan učitel měl v jídelně zařídit, aby Pepíček nepapal zelí, protože po něm má střevní obtíže.

A podobné radosti, však to znáte.

Zkrátka já mám jasno. Covid mi radost nedělá, jeden volný večer, který jsem kvůli němu získala, ano. Neznamená to ale, že si budu s učiteli psát míň nebo že bych se o školu nezajímala vůbec. Mám ráda dostatek informací, ještě raději je dostávám strukturované. V odrážkách.

Ušetří se tím totiž čas. A já si můžu osnovu toho, co nás v dalším období čeká přečíst bez hrůzy, že prošvihnu informace relevantní pro jinou dceru v jiném ročníku.

Podtrženo shrnuto: Hledejte v každé době to hezké. Protože ono to tady, všude kolem nás je. Stačí se jen rozhlédnout nebo počkat na esemesku. Však ono vám to dopípne.

Krásné dny a hodně zdraví přeju.

ČTĚTE TAKÉ: JAN HNÍZDIL: Místo dětí bývá nutné léčit rodiče