Jaro je v rozpuku a všichni se radujeme! Nebo ne? Psychiatr Radkin Honzák se tentokrát ve své pravidelné rubrice zamýšlí, jak pomoci lidem, kteří trpí jarními depresemi.
Sebevražda není lákavé kon- verzační téma, poslouží-li ale tento článek prevenci
a sníží letošní bilanci, spl- nil své poslání. Proč si lidé sáhnou na život? Většinou si myslí, že nemají jinou cestu, že se ocitli v koutě, z něhož není úniku. Dů- vody mohou být reálné (parašutisté při heydrichiádě), vycházející z pře- hnaného odhadu beznaděje oproti naději (ty dluhy určitě nikdy nespla- tím, jsem těžce nemocná, a uniknu tak utrpení) nebo zcela chorobné, vyplývající z depresivní poruchy.
A právě ty poslední jsou příčinou jarního a podzimního nárůstu. Po rovnodennosti se totiž labilním lidem s depresivní vlohou může roz- sypat centrum řídící denní rytmy, systém neví, zda bude dlouhý, nebo krátký den, zazmatkuje a rozbití bio- rytmů je jedním z mechanismů, kudy deprese začíná.
Teď ale nejde o mechanismy, ale spíše o to, jak možnému sebevražed- nému jednání zabránit. Tohle téma nemáme zrovna rádi, a tak panuje mnoho mýtů, které je třeba rozbít. Kdo o sebevraždě mluví, ten si nic neudělá. Není pravda! V šesti přípa- dech z deseti následuje nějaký čin. Může to být demonstrace, ale i ta se může zdařit. Když o tom někdo mluví nebo jen naznačuje, je třeba jednat. Když o tom začnu mluvit, jen to uspíším. Není pravda! Umožním člo- věku, který je problémem pohlcován, otevřít možnosti úvah o řešení.
Kdo už to jednou zkusil, víckrát to neudělá. Není pravda! Jakmile člověk jednou překročí určitou hranici, příště to jde snáz.
Já jsem laik a nemůžu mu pomoct, to chce odborníka. Není pravda! Pomoc jakékoli druhé osoby může odvrátit i vážně nemocného od rea- lizace. Je potřeba udělat s ní/s ním protisebevražednou dohodu a trvat na rychlé odborné pomoci. Suicidolog Wakstein vytvořil před léty v Chicagu „protisebevražednou síť“ složenou výhradně z laických osob. Fungovala naprosto perfektně.
Závěr? Nebojte se, nestyďte se (někdy je to těžké) a řekněte ANO životu!
