Itálie: Místo, kde můžete spojit lyžování s cestováním
Pokud nepatříte mezi vášnivé lyžaře a odpoledne na sjezdovce trávíte nejčastěji ve společnosti bombardina, pak vyrazte do Itálie.
marianne.cz
Úzké uličky s prádlem pověšeným na šňůrách tu ústí do kouzelných náměstí s monumentálními kostely. Pokud jste v Neapoli ještě nebyli, možná je teď ta pravá chvíle. Tohle město se totiž vyplatí navštívit mimo hlavní sezonu. Počasí je tu příjemnější než u nás a v uličkách potkáte spíš místní než turisty.
Kolonie Parthenopé, první předchůdce města Neapole neboli „nového města“, vznikla podle legendy kolem roku 700 před naším letopočtem na místě, kde se vrhla do moře nešťastná Parthenopé. Překrásné siréně se totiž nepodařilo očarovat svým svůdným zpěvem chrabrého bojovníka Odyssea, jenž se vracel ze svých cest. Na hrobě zesnulé nymfy slavili lidé její kult obětováním posvátných býků a obdarovávali bohy. O Parthenopé a ženské kráse mimochodem vypráví i vizuálně působivý stejnojmenný film italského režiséra Paola Sorrentina, který měl v Česku premiéru 16. ledna 2025. Slogan „Vidět Neapol a zemřít“ má své opodstatnění – je tak krásná, že už pak nemusíte jinam. Ne nadarmo je celé historické centrum, jedno z největších v Evropě, součástí dědictví UNESCO.
Ať už zvolíte pro cestu z letiště do centra autobus, nebo taxi, brzy se ocitnete v kouzelném panoptiku úzkých uliček, kde si místní obyvatelé umějí užívat. Svůj čas věnují přátelům a vynikající kávě, vínu a pizze, jejíž základní verze margherita tady vznikla. Její barevné složení – červená rajčata, zelená bazalka a bílá mozzarella – symbolizuje italskou vlajku. Jedním z míst, kde ucítíte atmosféru staletí, jejichž svědkem se město stalo, je pověstmi opředený středověký hrad Castel dell‘Ovo neboli Vaječný hrad. Za svůj zvláštní název vděčí středověkému mýtu, podle nějž básník Vergilius vložil do základů stavby kouzelné vejce. Kdyby nepřítel hrad dobyl a vejce rozbil, pevnost by se zřítila a městu by to přineslo zkázu.
Po Neapoli se dá pohodlně pohybovat pěšky, jen si musíte ujasnit, jestli se budete spíš kochat a fotit, nebo rychle přebíhat od památky k památce. Všechno tak jako tak nestihnete. Posaďte se proto na majestátním náměstí Piazza del Plebiscito a užívejte si pohled na baziliku svatého Františka z Pauly, která stojí naproti Královskému paláci. Její stavba byla dokončena v roce 1816 a podobá se římskému Pantheonu.
Kousek od náměstí na via Chiaia najdete legendární kavárnu Gran Caffe Gambrinus, založenou už v roce 1860. Podnik platil za společenské centrum, kde se potkávali panovníci, politici, novináři a umělci – popíjeli tu třeba Oscar Wilde nebo Ernest Hemingway. Elegantní číšníci tu dodnes roznášejí neuvěřitelně okázalé dezerty, zmrzlinu a kávu. Ochutnejte třeba limoncello, likér z citronů, jež si Neapolští pěstují doma a destilát pak vyrobí louhováním ovoce ve směsi čistého lihu a cukru.
Pokud toužíte po výjimečném zážitku a baví vás historie, vydejte se do neapolských katakomb San Gennaro a San Gaudioso. Vstupenka stojí 10 eur a prohlídky jsou v italštině i v angličtině. Neapolské klenuté podzemní pohřebiště San Gennaro je jedním z nejdůležitějších křesťanských podzemních pohřebišť vůbec. Jeho historie sahá až do druhého století našeho letopočtu. Jméno nese po svatém Januáriovi, patronovi města Neapol, jehož ostatky se zde nacházejí. Komplex je rozdělen do tří úrovní, každá z nich má vlastní historii a význam. První úroveň je nejstarší a obsahuje hroby raných křesťanů a bohatou výzdobu mozaikami, freskami i sochami. Místo samozřejmě kraluje na seznamu zdejších památek UNESCO a představuje důležitý pramen informací o křesťanských pohřebních rituálech a umění v antické Neapoli. Místní jsou na památku náležitě hrdí.
Ale pojďme zase na slunce. Máte-li rádi historii a zároveň i nakupování, určitě nevynechte návštěvu nejvyšší zastřešené nákupní pasáže v Evropě, Galerie Umberto I. Skleněná kupole stavby ne nadarmo tvoří jednu z dominant Neapole. Uvnitř narazíte na množství butiků a restaurací, jsou tu i okázalé bytové jednotky. Díky mramorovému dláždění pasáže a prosklené střeše si budete připadat jako v paláci. Stavba tohoto kultovního místa započala v roce 1887 na místě, kde většina obyvatel chudé čtvrti podlehla zákeřné epidemii cholery. Kvůli neúnosným hygienickým podmínkám byla celá čtvrť stržena a na místě, kde stávala, byla postavena Galerie Umberta I. coby symbol moderní doby.
Posaďte se do jedné z kaváren a vychutnejte si atmosféru a šum města. Jen si dejte pozor na kapsáře, jsou součástí města, stejně jako místní mafie nebo odpadky v ulicích. Když se vám poštěstí ocitnout se v Neapoli mimo sezonu, zajděte se kochat na pláž Mappatella, která je menší a slouží hlavně jako místo k odpočinku u kouzelné plážové promenády, kde můžete obdivovat i výhled na Vesuv. Zde vysedával rád i básník Goethe – a kdo ví, třeba právě tady napsal: „Kdo viděl Neapol, nebude již nikdy více smutný.“
Pokud toužíte po gastronomickém zážitku, navštivte království šéfkuchařky Vivianny Marrocoli v taverně La Riggiola, kam chodí hlavně místní. „Když vaříte s láskou, pokrm chutná pokaždé jinak,“ směje se umělkyně Vivianna v zástěře. Ráda servíruje zeleninu, která podle ní může dodat pokrmu úžasné chutě. Její know how jsou ryby z moře, zelenina na různé variace a italská káva. Zkuste třeba její pastu plněnou parmazánem a lilky – tortello di parmigiana. Kouzlí také s čekankou a artyčoky, ale inspiruje se i na svých cestách. Třeba v Japonsku, a tak u ní můžete ochutnat fúzi japonských a neapolských tradičních pokrmů z čerstvých ryb. Její oblíbenou specialitou je hrášková polévka s mořskými šneky a krutony. Večer doporučuje zakončit likérem grappa.
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno
Článek vyšel pod původním titulkem Ochutnat Neapol mimo sezonu v časopise Marianne číslo 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text