V dojemném vyprávění pootevřela herečka a zpěvačka Bára Kodetová dveře do svého nitra. Ačkoli ji okolí vnímá jako silnou, možná dokonce tvrdou ženu, uvnitř je křehká a láskyplná. S něhou promluvila o letech věnovaných rodině, znovuobjevování vlastního Já i o odvaze vstoupit do neprobádaných sfér. Rozpovídala se také o tatínkovi Jiřím Kodetovi. O tom, jakou na něj má první vzpomínku, jak ji formoval a chránil, nebo o traumatech, kterým musel čelit v dětství.
„Uvnitř jsem svým způsobem velmi plachá,“ prozrazuje mimo jiné v Marianne Talk a dodává: „Málo lidí by to potvrdilo, ale já to tak vnímám. Táta to taky věděl a nechtěl, abych do toho divokého hereckého světa vstoupila, cítil, že by moje síla mohla být ještě v něčem jiném. Akorát mi to neuměl přesně vysvětlit.“
Když nastoupila na konzervatoř a následně do divadla, čelila tlaku spojenému s očekáváním a touhou obstát. „Myslíš si, že když jsi dcera Kodeta, budeš taky herečka?“ Takové a podobně jízlivé narážky ji postupně srážely a umlčely. „Svůj hlas jsem dlouhodobě potlačila,“ přiznává s tím, že posléze jej upozadila při péči o rodinu, které se ale věnovala ráda a se vší péčí. Byla oporou svému muži, houslistovi Pavlu Šporclovi, stabilním pilířem byla i pro své tři dcery, kterým pomáhala rozvíjet jejich talenty a potenciál. Do toho se plně starala o dům, zahradu... V tom všem mnoho času na sebe nebylo. Až přišel Hlas. Její debutové album.
Maminka jako inspirace
Jak děti vylétaly z hnízda, kladla si otázky: „Kde jsem já? Kam jsem se ztratila?“ A tak začala zpívat… Během cesty k nové kariéře hledala i ztracenou identitu. „Musím říct, že teď už vím, kdo byla ta malá Barunka a že jsem na to navázala,“ říká se smířlivým úsměvem. Nebála se vstoupit do neprobádaných pěveckých vod v pokročilejším věku? Nad tím prý ani nepřemýšlela, protože má velký vzor ve své mamince Soně Kodetové, která si začala plnit sny v šedesáti. Napsala knihu, nastoupila na univerzitu, napsala diplomovou práci na samé jedničky, začala cestovat…
Doporučujeme
reklama
Chtěl nás chránit
Silný rodičovský vzor měla bezpochyby i ve svém tatínkovi, herci Jiřím Kodetovi. „Jako dítě prožil druhou světovou válku. Babička se rozvedla s jeho otcem, kterého velmi miloval, takže za sebou měl pár velmi těžkých traumat,“ říká Bára Kodetová. Z jejích dalších slov vyplývá, že přes všechny „šílenosti“, kterým své děti vystavoval, bylo jeho cílem jediné: chránit je. Ač svérázným způsobem. Kdy si na tatínka vzpomene nejčastěji? „Cítím ho vlastně denně. Nevím, jestli jsem nenormální, ale já to vnímám a vlastně s ním neustále mluvím… Prostě tady je.“
Co Bára Kodetová dále prozradila v Marianne Talk? Například, že idylické manželství s houslistou Pavlem Šporclem nemají zadarmo, že dosáhnout harmonie také něco stálo, nebo že i ona zažila těžké propady. Možná vás překvapí, co umí opravdu skvěle, i to, že do divadla si vlastně chodí odpočinout...
