Léto si spojujeme s odpočinkem a bezstarostností; může ale taky nenápadně nahrávat i různým závislostem. Nejde přitom jen o další sklenku na terase nebo koktejl u bazénu. V rozhovoru pro náš pořad Marianne Talk se adiktoložka a psychoterapeutka Monika Plocová zaměřila na fenomén, který mnohé překvapí – závislost na opalování. Touha po bronzové pokožce totiž u některých lidí není jen otázkou estetiky, ale může připomínat skutečné návykové chování. Řeč přišla také na alkohol, který je s létem neodmyslitelně spojený.
Když se řekne závislost, většina lidí si představí alkohol. Vy ale tvrdíte, že v létě můžeme být závislí skoro na čemkoli. Čím je tohle období tak specifické?
Léto je čas, na který se mnoho lidí těší celý rok. Je krásné počasí, je klid, máme volno, venku svítí sluníčko a současně jsou dlouhé dny. To nás nutí k tomu, abychom si tu pohodu prohloubili a víc užili. Někdy lidem ta pohoda v tom běžném životě nestačí, tak si chtějí energii dobít v létě. A léto je k tomu ideální. Bohužel nabízí taky mnoho spouštěcích situací, které nás vybízejí a říkají: Dej si, dej si, pojď být veselejší a hravější.
S létem je spojená závislost na opalování neboli tanorexie. Kde je hranice mezi tím, že si chceme přivézt hezké opálení z dovolené, a když už bez slunce nebo solária zkrátka nedokážeme být?
Jako adiktolog jsem se s touto závislostí setkala asi před čtyřmi lety, ale ještě jsem jí nepřikládala takový význam. Ale pak jsem pochopila, že je to velké téma, protože se týká nejen léta. Tanorexie začíná tím, že chodím do solárií a v nich na sebe nechávám působit ultrafialové záření. Tím, jak na nás působí, se vytvářejí endorfiny. Už jen možnost, že si jdu lehnout a nechám na sebe působit záření, je akt, který je pro člověka důležitý. Jenže z toho se pak stává pravidlo. Když tam chodíme pravidelně, tak se v jednu chvíli může stát, a stává se to velmi často, že hnědá kůže se začne loupat, začnou se dělat puchýřky a v ten moment bychom si měli říct: musím s tím přestat, něco se děje. Jenže tihle lidé to už nedokážou. Jdou dál a jejich potřeba neustále se opalovat se zvyšuje. Jsou posetí puchýři, ale pořád mají pocit, že je to málo. Z toho se pak stane závislost, protože už chybí hranice.
Jak se tahle závislost řeší?
Člověk musí dojít k podstatě toho, proč se potřebuje tímto způsobem ničit. Proč nejsem smířená s tím, že mám bílé tělo, že mám kůži, jakou mám, proč potřebuji uměle opravovat svoje tělo. Tahle závislost má hodně společného s anorexií. Nejsme spokojení s vlastním vzhledem, se sebou samými. Hodnota člověka je ale uvnitř. Lidé, kteří propadají do závislosti, dávají velkou váhu vnějším věcem. Jak se na mě druzí budou dívat, já přece nemůžu být neopálená, nebýt hubená, musím dojít do normality, která ve společnosti je, a pořád musím někoho dohánět. Sociální sítě nám v tom moc taky nepomáhají.
Jednou z největších letních závislostí je alkohol. Spousta lidí si neumí léto bez sklenky vína nebo piva představit. Kdy je to součást prázdninové pohody a kdy už bychom měli zpozornět?
Naučili jsme se, že když je nějaká výjimečná situace, tak pijeme. A pak už ani nemusí být výjimečná situace a my v pití pokračujeme. Normální je žít a mít čisté myšlenky. Když si ale připustíme, že to tak je a asi to nezměníme, dám-li si výjimečně jednu skleničku vína a někdy se napiju, tak ať si každý dělá, , co chce a potřebuje. Ale ve chvíli, kdy vyhledávají lidé zábavu jen proto, aby se napili, pak to už není v pořádku. Ti lidé si to zprvu neuvědomují, ale plánují si akce, kde se pije. Když je pak akce, kde se nepije, tak pro ně není zajímavá. Sama jsem si prošla závislostí na alkoholu, tak ji znám z mnoha koutů. A vím, že tehdy to bylo tak, že když někde netekl alkohol, nebylo to pro mě zajímavé. Tohle si na začátku člověk neuvědomuje. První, kdo nám řekne, že s tím máme asi problém, je naše okolí.
Léto je tedy vlastně nebezpečné, pokud jde o závislost na alkoholu.
Určitě ano, léto je složitější v tom, že můžeme do té závislosti spadnout rychleji. Vnímám to tak, že léto nás vlastně nutí, abychom se neomezovali. Jenže každý jsme jiný a nedochází nám, že u někoho může závislost vzniknout do dvou měsíců, u někoho do několika let. A někdo, kdo na to není zvyklý, může najednou v září zjistit, že neumí šlápnout na brzdu a začne mu ten alkohol chybět.
Jak vypadá letní závislost na sociálních sítích a počtu lajků
O závislosti na fitness a touze po dokonalém těle
Jak vzniká závislost na nakupování a letních slevách?
Proč někteří lidé potřebují adrenalin a rafty, ferraty a seskoky padákem?
O závislosti na práci a neschopnosti vypnout ani o dovolené
Zdroj: autorský text, rozhovor s adiktoložkou a psychoterapeutkou Monikou Plocovou, zakladatelkou prvního soukromého celostního zařízení pro překonání závislosti v Čechách
