Co vlastně dnes muži očekávají od žen a ženy od mužů? A proč ani přes nejlepší úmysly často nedokážeme vytvořit vztah, ve kterém bychom se cítili milovaní, respektovaní a v bezpečí? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, jak do partnerského života vstupují vzorce, které si neseme z vlastní rodiny, proč je důležité umět se jim postavit a co můžeme udělat pro to, aby vztah nebyl jen bojem dvou odlišných světů. V prvním díle Marianne Talk se zaměřují na to, co od sebe muži a ženy skutečně potřebují.
Jste spisovatelé, terapeuti a badatelé v oblasti vztahů, máte bohaté zkušenosti s tím, co lidi trápí. Dá se nějak jednoduše říct, co v dnešní době chtějí muži od žen a co chtějí ženy od mužů?
Michaela: Když budu mluvit za ženy, tak rozhodně převažuje přání, aby nám muži byli oporou, abychom se na ně mohly spolehnout. Druhá věc, kterou ženy při našich sezeních nejčastěji zmiňují, je touha, aby se k nám muži chovali jako k ženám – to znamená, abychom se v jejich společnosti mohly uvolnit a dovolit si být křehké, zranitelné, opečovávané a respektované.
Michal: I muži touží po respektu a ocenění. A muži jsou také zranitelní, přestože jsme byli dlouho vychovávaní v tom, že muži nepláčou. Takže bych určitě zmínil i potřebu přijetí, což je univerzální lidská potřeba.
Vypadá to jako celkem jednoduchý manuál. Proč tedy ty vztahy neumíme? Proč býváme často nespokojení, nevěrní, odcizení a nakonec třeba rozvedení?
Michal: Protože vztah je poměrně složitá disciplína. Je v něm několik fází: od randění se přejde ke společnému bydlení, narodí se děti, s tím přijdou větší finanční výdaje a logistika kolem domácnosti, volný čas téměř neexistuje… To všechno je velmi náročné a je třeba se s tím nějak vyrovnat k oboustranné spokojenosti. Jenže spousta z nás se v životě řídí zajetými rodovými programy, které vyhovují jednomu, ale druhému ne, protože ten má zase jiné nastavení z minulosti.
Michaela: Přesně tak to je. Rodová nastavení bereme jako normu toho, jak se věci mají dělat. Ale co když to pro náš vztah není prospěšné? Pak je žádoucí to nastavení změnit. Ono se to lehce řekne, ale hůř udělá. Jak na to? Krok číslo jedna je uvědomit si to. Krok číslo dvě je vzepřít se starému vzorci. A krok číslo tři je začít věci dělat jinak – tak, aby to vyhovovalo nám oběma v naší současné situaci.
Zkuste zmínit pár stereotypních situací, které se přenášejí z generace na generaci.
Michaela: Klasický toxický vztah například vzniká, když si z rodiny odnášíme normu, že láska rovná se drama: když je klid, vytvořím dramatickou situaci, která vede k jiskření a následnému usmiřování. Lidé, kteří se ve vztahu hádají, často argumentují tím, že to je důkaz pravé vášně a lásky, protože tím projevují o partnera zájem. Existuje ale i opačný přístup: pokud jsme se narodili do rodiny, kde hádek a vzruchů bylo až příliš, můžeme mít tendenci hledat si partnera s naprosto opačným zaměřením – klidného, pasivního, kterého budeme moci řídit. Ani jedno není ideální. A pak existují různé předsudky o tom, že muži jsou takoví a makoví a že ženě se nikdy nezavděčíš, které se ve společnosti tradují a napomáhají tomu, že muži a ženy spolu bojují namísto toho, aby se snažili vzájemně se pochopit a společně pracovat na svém vztahu.
Michal: Jedna z nejdůležitějších věcí pro dobro vztahu je vytvářet blízkost a bezpečné prostředí. To samozřejmě nepřijde zadarmo, chce to práci a ochotu vnímat nejen svoje potřeby, ale i potřeby toho druhého. My s Míšou jsme takovou proměnou prošli a víme, že muž a žena se mohou vzájemně podporovat tak, aby se cítili pochopeni, milováni a respektováni.
Jaké jsou další důvody, proč vztahy nefungují?
Michaela: Často k nám přicházejí na konzultace páry, kde to neladilo už od začátku nebo se v průběhu let každý posunul někam jinam. Když se jeden vyvíjí a druhý stagnuje, tak dochází k zásadnímu nesouladu a v důsledku toho většinou není možné vztah dlouhodobě udržet.
Michal: Přesně tak. Potřebujeme být na podobné úrovni emočního vědomí. A když se jeden posouvá a druhý ne, tak se nůžky velmi rychle rozevírají a může to vést k totální destrukci vztahu a k jeho rozpojení. Zajímavé je, že v práci si uvědomujeme, že se musíme učit nové věci, nové procesy, tam dokážeme být velmi pružní. Ale ve vztazích je to jiné, nikdo nás to neučil. Máme pocit, že tak, jak to děláme, je to v pořádku, a tak se zakonzervujeme ve svých vzorcích a nejsme ochotní podstupovat změny.
Je tedy ochota růst a vyvíjet se jeden z bodů pomyslného manuálu na fungující vztah?
Michaela: Rozhodně ano, protože když si vzájemně umožníme růst a vyvíjet se, tak se nikdy nebudeme nudit. Já budu stále pro svého muže „nová žena“, on bude „nový muž“ a tím se staneme jeden pro druhého výzvou, kterou stojí za to poznávat.
Takže první bod manuálu na budování zdravého vztahu je pružnost, ochota měnit se. Co dál?
Michal: Jako druhý bod bych asi zmínil oceňování toho druhého. Zaměřovat se na to pozitivní. Samozřejmě se dějí i negativní věci, ale komu to pomůže, když je budete neustále vytahovat? Stejnou situaci mohou dva lidé vnímat různou optikou a pozitivní motivace funguje vždycky lépe než neustálé upozorňování na chyby. A třetí bod by mohl být laskavost, péče a něha. To potřebují muži i ženy bez rozdílu. Někdy pozoruji, že ženy nemají problém dávat lásku dětem, ale ve vztahu k muži už to trochu skřípe…
Michaela: A platí to i naopak. Někteří muži mají pocit, že žena nepotřebuje být opečovávaná, protože všechno zvládne stejně jako muž. V této souvislosti se mi vybavuje jedna situace – byla jsem v nemocnici a po operaci jsem měla velké bolesti. Poprosila jsem sestru o lék a ona mě odbyla: „Jakýpak lék na bolest, vždyť jste ženská. A ženská, ta vydrží všechno!“ Asi mě chtěla tímhle zvláštním způsobem namotivovat, možná to měl být vtip, ale já jsem to odmítla přijmout. Postavila jsem se za sebe a trvala jsem na tom, že ten lék prostě chci. Ale uvědomila jsem si, jak hluboko je v nás zakořeněna tvrdost pramenící z naší výchovy: vydržet, nic nechtít, nic nepotřebovat. To je špatně. Myslím, že ženy i muži mají své dny, kdy potřebují laskavost, něhu a podporu a je to tak naprosto v pořádku.
Doporučujeme
reklama
Co se ještě dozvíte v Marianne Talk s manželi Bartošovými?
Další body manuálu na budování blízkosti mezi partnery
Proč jsou škodlivé stereotypní výroky typu: žena neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane
Proč ženy přitahují „zlobiví kluci“, ale žít se s nimi nedá
Jak by měla být nastavena zdravá rodinná hierarchie
V pokračování rozhovoru (vyjde 16. září) se podíváme na sešívané rodiny, jejich specifické problémy a na to, jak nás mohou ovlivňovat role, které jsme si v dětství v rodině osvojili.
Michal a Michaela Bartošovi jsou spisovatelé, terapeuti a badatelé v oblasti vztahů. Mají na kontě 140 000 prodaných knih a 17 let zkušeností. Sami sebe charakterizují jako tvůrce a průvodce v oblasti cest ke smysluplnému životu.
Zdroj: Rozhovor s Michaelou a Michalem Bartošovými
