Cibulák, který má modrou krev a nikdy nevyjde z módy. Znáte ho?

Modrobílý porcelán, který už tři století kraluje evropským stolům, není jen kusem nádobí. Cibulák je symbolem tradice, řemeslné dovednosti a elegance, která odolala módním vlnám i času. A přestože se jeho vzor obejde bez jediné cibule, zůstává neodmyslitelnou součástí českého kulturního dědictví.
Když se podíváte na modrobílý talíř, možná ucítíte víc než jen chladný porcelán. Cibulák má zvláštní schopnost probouzet vzpomínky. Na nedělní obědy u babičky, na sváteční chvíle i na vůni kávy, která se z modře zdobeného hrnku pije tak nějak slavnostněji. Je to porcelán, který v sobě nese duši domova.
Jak vznikl porcelán s modrou krví
Příběh cibuláku začíná dávno předtím, než se dostal do Čech. Tajemství výroby porcelánu přivezl do Evropy Marco Polo už ve 13. století, ale evropští mistři se recepturu na jemnou, průsvitnou hmotu naučili míchat až o pět set let později. V roce 1710 vznikla v Míšni první evropská porcelánka a právě tam spatřil světlo světa vzor, který později proslavil i české Dubí. Do Krušných hor se porcelán dostal na konci 19. století. V roce 1885 zahájila porcelánka v Dubí výrobu legendárního „cibulového“ vzoru, a přestože za tu dobu vystřídala šestnáct majitelů a nespočet názvů, tradice přetrvala. Dnes tu porcelán malují, glazují a pálí stále ručně – stejně jako před sto lety. Každý kus projde rukama několika řemeslníků, než se z něj stane malý modrobílý zázrak.
Cibulák bez cibule
Překvapí vás, že na cibuláku žádné cibule nejsou. Motiv pochází z čínských předloh, které do Evropy přinesly symboliku plodnosti, nesmrtelnosti a bohatství. Vzory představují granátová jablka, broskve, pivoňky a chryzantémy. Rostliny s hlubokým významem v asijské kultuře. Cibulí se jim začalo říkat omylem, když němečtí obchodníci zaměnili granátové jablko za cibuli a název „Zwiebelmuster“ se už uchytil. A tak vznikl cibulák bez cibule, který si i přes tenhle omyl vydobyl čestné místo na stolech císařů, prezidentů i obyčejných rodin.
Dubí srdce českého porcelánu
Město Dubí u Teplic se stalo symbolem českého porcelánu. Zdejší továrna Český porcelán Dubí patří k pouhým čtyřem manufakturám na světě, které tradiční cibulák stále vyrábějí. Ročně vznikají stovky tisíc kusů – od talířů a hrnků až po mísy, vázy nebo porcelánové figurky. V Dubí najdete i Dům porcelánu s modrou krví, muzeum, které ukazuje nejen historii výroby, ale i moderní varianty vzoru. Uvidíte tu i kousky zdobené zlatem nebo rubínovým dekorem, a pokud máte cit pro detail, poznáte rozdíl mezi starými a novými edicemi. Cibulák odtud si odvezli prezidenti, herci i sběratelé z celého světa. Od Japonska po USA. A jeho výhoda? Když se vám doma rozbije hrnek, seženete k němu náhradu. Vzory se vyrábějí dodnes.
Tradice, která se nebojí moderny
I když by se mohlo zdát, že cibulák patří jen na kredenc venkovské chalupy, moderní designéři mu dali nový dech. Jiří Pelcl vytvořil minimalistickou kolekci inspirovanou klasickým motivem, Maxim Velčovský zas pojal cibulák hravěji. Spojil tradici s ironií a výsledkem je porcelán, který působí nadčasově i v moderním bytě. Cibulák se tak stal symbolem spojení minulosti a současnosti. Kdo by to byl řekl, že vzor z 18. století bude zdobit stoly designových kaváren i moderních interiérů.
Po stopách porcelánu
Pokud máte rádi tradici, stojí za to vydat se na Porcelánovou cestu, která spojuje česká a německá místa spjatá s výrobou porcelánu. Trasa vede z Karlových Varů přes Klášterec nad Ohří, Duchcov až do Dubí, kde se můžete podívat na práci malířů a dekoratérů. V Klášterci vás čeká sbírka porcelánu z celého světa, v Teplicích zase expozice o historii keramického řemesla. Kousek od Domu porcelánu v Dubí stojí i dřevěná socha s podnosem plným porcelánu. Připomínka 150 let tradice, kterou si Češi hýčkají jako vlastní poklad.
Modrobílý příběh, který trvá
Cibulák není jen o porcelánu, ale o čase, trpělivosti a rukou, které umí z hlíny a glazury vytvořit něco krásného. Každý tah štětce nese otisk člověka, který rozumí řemeslu. A možná právě proto se cibulák nikdy neomrzí – protože v sobě nese lidskost, příběh i kousek poezie. Ať už ho máte doma po babičce, nebo si ho teprve koupíte, věřte, že s ním přichází i kousek historie. Modrobílý talíř, na kterém se zrcadlí minulost i současnost, bude vždy symbolem krásy, která nepodléhá času.
Zdroj: kudyznudy.cz
Marianne Talk s Tomasem Sean Pšeničkou
Nejčtenější články
Doporučujeme

Recept na oběd, který ocení děti i dospělí: Po rajské s masovými kuličkami se jen zapráší

Láskyplné prvomájové zvyky a pranostiky: polibek, stavění májek a vápnění cestiček

Hody, hody do Provody: Neděle po Velikonocích je známá jako Bílá nebo Provodní a dojídají se zbytky ze svátků

Příběh o lnu: Všestranná modře kvetoucí rostlina, která dřív zdobila zahradu téměř u každé chalupy

Boží hod velikonoční: Největší křesťanský svátek, konec půstu, den radosti a dobrého jídla

Bílá sobota: Pečení beránka, barvení vajíček, pletení pomlázky i vyhánění hmyzu

Zelený čtvrtek je dnem, kdy se konzumují zelená jídla pro zdraví a zvony odlétají do Říma

Škaredá středa nese odkaz Jidášovy zrady i dávného zvyku vymetat komíny

Třetí den velikonočního týdne: Šedivé úterý, kdy se myla okna a vymetal prach

Upleťte si s námi pomlázku z 8 proutků a připravte si pentle. Znáte jejich barevnou symboliku?
Mohlo by se vám líbit

Pothos zakoření i začátečníkům: Jednoduchý návod, díky kterému budete mít nové rostliny skoro zadarmo






