Tradice: Mikulášské obchůzky aneb Když zazvoní u dveří čerti

TEXT: Eva Všetíčková 

Podle pověsti měl biskup Mikuláš, pozdější světec, zemřít 6. prosince, a proto jeho svátek připadá na tento den. V našich zemích se však slaví v jeho předvečer. Specificky a velmi tradičně se už víc než jedno století odehrává tento obyčej spojený s adventním obdobím ve valašské obci Vlachovice jen pár kilometrů od Valašských Klobouk. Ještě odpoledne se zdejší ogaři (chlapci) naparují, že „až přijdú, tož jim ukážú, že sa jich nebójú“, a děvčata se chichotají. Denní světlo jim dodává kuráž. Jakmile se však začne stmívat, humor jde stranou. Vesnicí se začne ozývat řinčení řetězů a zvuky kravských zvonců. Dětem – hodným i těm zlobivějším – rázně připomenou, že se blíží chození ‚svatého‘ a létání čertů, což je odvozeno od jejich rychle a svižně se pohybujících účastníků. 

Mohlo by se vám líbit

Tradice: Holka k světu potřebuje husí peří

Čerti v hlavní roli 

Na Valašsku návštěva svatého Mikuláše není tak mírumilovná, jak to známe v Čechách. Doprovází jej opravdu strašidelně vyhlížející čerti a také maska znázorňující smrt. Naštěstí pro vlachovické děti je dnes už součástí skupiny i hodný anděl. I když Mikuláš tu vždy býval a stále je laskavý a nosí dětem dárky, totéž se rozhodně nedá říct o čertech. Do jejich masek, kterým se říká larvy, se oblékají výhradně mladí muži, kteří si prosincovou noc naplno užívají. Veškerou svou mladou energii vkládají do své ďábelské role. Úkol co nejvíc postrašit hříšníky se jim tak daří naprosto dokonale. Dům od domu dětem, ale často také dospělým, tropí všemožné nezbednosti, dávají na odiv svoji živočišnost a umravnit je mnohdy nedokáže ani sám svatý Mikuláš. I když ve Vlachovicích dnes místo dřívějších mnoha chodí už jen dvě až tři mikulášské skupiny, zažít tu tento starodávný rituál rozhodně stojí za to. 

Mohlo by se vám líbit

Tradice: Za proroky povětrnosti

Zajímavosti:  

• Až do pohanských dob sahají na Valašsku kořeny mikulášských obchůzek. Jsou spojeny také s kultem zemřelých, s představou o démonické podobě zimy a nadvládě temných sil v čase krátkých dní a dlouhých nocí. 
• Podobu maskám čertů dala zdejší lidová tradice s využitím snadno dostupných materiálů. Jsou vytvořené z ovčích kůží a beraních rohů. Kolem pasu se jim houpe několik kravských zvonců, které spolu s řetězy vydávají ohlušující, varovný i výhrůžný rachot. V některých valašských obcích čerti ‚létajú po dědinách‘ každý večer někdy i 14 dní dopředu. 
• Strašit, či nestrašit? To je otázka. Vlachovičtí však mají jasno. Své potomky se snaží o tuto tradici neochudit. A že při ní, zvlášť u těch menších, sem tam ukápne slzička? Tak to tu zkrátka chodilo a chodí. Konec obchůzek je ale vždy sladký... 

Mohlo by se vám líbit

Tradice: Druhá šance pro Mederův dům aneb Zakopané mince přinesly štěstí

Galerie: Galerie: Když se tmou rozezní čerti

4 fotky 5 fotek