Každé loučení, ať už se jedná o konec dlouholetého partnerského vztahu, rozpad přátelství od školních let nebo odchod z práce, testuje naši vnitřní stabilitu. Odchody blízkých lidí z našeho života bolí, ale způsob, jakým se s touto prázdnotou vyrovnáváme, se dramaticky liší. Někteří lidé jednají radikálně a vymažou dotyčného ze světa i ze sociálních sítí během jediné minuty. Jiní naopak nedokáží minulost propustit, dlouhé měsíce analyzují, kde se stala chyba, a v duchu vedou nekončící rozhovory s těmi, kteří už v jejich realitě dávno nejsou.
Lidé, kteří po rozchodu okamžitě vyhazují dárky, mažou telefonní čísla a blokují společné známé, často působí chladně a bezcitně. Ve skutečnosti se však u nich většinou jedná o sebeobranu před ochromující bolestí. Rychlé smazání minulosti jim umožňuje dýchat a fungovat v přítomnosti bez neustálých bolestivých připomínek. Rizikem tohoto přístupu je, že emoce pouze potlačí, místo aby je skutečně odžili. Nedořešená témata a nezpracovaný smutek pak mají tendenci vyplouvat na povrch v nejméně vhodných chvílích v budoucích vztazích.
Na druhé straně stojí ti, pro které je každé sbohem dlouhodobým traumatem. Tito emocionální archiváři si schovávají staré esemesky, lístky z kina a v hlavě si neustále přehrávají momenty, kdy jim bylo ublíženo. Tento přístup jim sice dává pocit, že s dotyčným člověkem neztratili kontakt úplně, ale zároveň je drží v šachu. Živit v sobě staré křivdy a doufat v pozdní omluvu nebo nápravu je vyčerpávající proces, který člověku bere kapacitu pro budování nových, zdravějších vztahů.
Znalost vlastních reakcí na nečekané situace pomáhá udržet chladnou hlavu i v té největší bouři a platí to i pro vztahové krize. Ideální stav leží uprostřed, tedy v procítění smutku ze ztráty, ale zároveň ve schopnosti po určitém čase situaci uzavřít a jít dál bez zášti. Chcete zjistit, jak ke koncům kapitoly přistupujete vy a zda vaše strategie spíše pomáhá, nebo vám škodí? Připravili jsme pro vás test, který vám pomůže analyzovat vaše chování při loučení.
