Někdo jiný, ale vlastně pořád stejný: Jak první láska ovlivňuje “váš typ“ partnerů

Nedávno jsem se ocitla na akci, kde byl shodou okolností můj první partner, kterého jsem kdy měla, což je již více jako 10 let zpátky. A zároveň tam byl i ten poslední. Oba vztahy jsou již dávnou minulostí a naštěstí se jednalo o velkou událost, tudíž celá ta situace nebyla nijak zvláštní. V jednu chvíli jsem se ale přistihla (ano, bylo to už po nějaké té skleničce prosecca), že tikám očima z jednoho na druhého a v hlavě si je porovnávám.

Blonďaté vlasy. Sportovní postava. Podobný styl oblékání. Jiná výška. Stejný smysl pro humor. Jo, něco na tom bude. Vlastně pravdou je, že od té doby, co jsem se poprvé zamilovala, tak jsem vždy tvrdila, že můj typ jsou blonďáci a tak nějak jsem nedokázala vysvětlit proč. Rozhodně to není žádná árijská selekce. A neznamená to, že jsem nikdy nechodila s nikým, kdo nebyl blonďatý. Ale tohle mi tak nějak v hlavě zkrátka utkvělo. A vlastně to dává docela smysl.

Podle studie psychologů z laboratoře doktora Pfause první sexuální partneři ovlivňují volbu těch pozdějších. Vše, co prožíváme, zpracovává náš mozek. Náš nervový systém je vybaven psychologickou a biochemickou infrastrukturou, která nám umožňuje poznávat naše prostředí a zážitky. A vzhledem k tomu, že toto je velice intenzivní zkušenost, náš nervový systém si ji zapamatuje, ať chceme, nebo ne, a vytvoří nám v hlavě určité partnerské preference. Rysy jako je výška, barva vlasů či vůně poté tedy mohou dát naše současné zážitky do kontextu s těmi hezkými a silnými z minulosti, a proto nás to může táhnout neustále k jednomu typu člověka.

Zároveň spoustu lidí může považovat svou první lásku za “ideální“, i když to je ve skutečnosti daleko od pravdy, a hledat někoho, kdo bude stejně vhodný a pohádkový příběh bude pokračovat. Zde ovšem nejspíš není potřeba říkat, že je nutné sundat si růžové brýle a podívat se na celou situaci reálněji.

Na první lásku se zkrátka nezapomíná. Je ovšem nutné si pamatovat, že každý člověk je jiný a i když může být stejný “typ“, bude se jednat o úplně novou zkušenost, s čímž je potřeba do nového vztahu vstupovat. Nemít žádná očekávání, že to bude stejné, jako to bylo s někým jiným.

Když si tohle jeden uvědomí, může tím úplně změnit hru. Možná se konečně dokáže posunout dál. Pokud byl v nějakém stavu stagnace.

Rozšiřte tedy své spektrum hledáčku a namísto barvy vlasů, po které jste koukali doteď, se zkuste více soustředit na to, zda vám daný člověk přijde celkově přitažlivý. V případě, že jste k tomu i kompatibilní – tedy máte podobné hodnoty a zájmy – pak to stojí minimálně za šanci. Já se tedy rozhodně musím začít více dívat po brunetech.