Old school láska se vrací. Proč dávají mladí přednost seznámení ve frontě na espresso před aplikacemi

Retromance (retro + romance) je nový vztahový trend, který se šíří mezi těmi, kdo už mají swajpování a lajkování s potenciálními „princeznami a princi“ z Instagramu nebo Tinderu plné zuby. Online randění je sice pohodlné, ale taky unavující, frustrující a často i dost povrchní. Lidé dnes překvapivě stále častěji touží po opravdových gestech, ne rychlých textech, ale skutečných schůzkách bez displejů.

Offline rande není retro

Retromance je nový trend, který se proslavil zejména díky virálnímu videu s názvem Sit at the Bar September, a který vybízí lidi doslova k tomu, aby vymazali seznamovací aplikace a zamířili do barů. Bez telefonu, bez chatovacích ikon, jen s odvahou říct naživo „Ahoj“.  I když to zní tak trochu jako klišé z filmu pro pamětníky, trend pomalejšího, vědomého randění, takzvaný slow dating, skutečně nabírá na síle. Podle socioložky a bývalé výzkumnice z Tinderu Jessicy Carbino je právě absence „číslicové kalkulace šancí“ součástí kouzla. Úspěch neměříme podle statistik, ale podle momentů, které stojí za to.

Proč je offline flirt nová výzva

Digitální svět nám dal spoustu pohodlí, nemusíte ani vystrčit nos z bytu a můžete se s někým seznámit. Jen nás oddělil od malých, skutečných momentů, kdy se dva lidé ocitnou tváří v tvář a nemají únikovou cestu v podobě notifikací. Trendová výzva, která se od „Sit at the Bar“ transformovala v měsíční sérii výzev jako Off the Apps October nebo Never at Home November, tak učí lidi, že flirtování není jen o čtení profilu, ale o pozorování jiskry v očích někoho, kdo sedí vedle vás. Tahle retro romantika ale znamená taky to, že lidé chtějí méně technologií, víc osobní iniciativy a opravdovosti. A nemusí to být jen u baru. Spontánní setkání, literární večer místo „profilu na IG“, procházka místo nekonečného chatování. Žádné screenshoty. Žádné „disconnect“. Jen někdo, kdo je naproti vám.

Reality show plná skutečného randění

Tohoto trendu si všímají i filmaři. Na Netflixu se vysílá deset prvních epizod japonské reality show Offline Love, kde deset single lidí tráví deset dnů v Nice bez mobilních telefonů a digitálních zařízení a snaží se tam najít lásku skrze přirozená setkávání a skutečné rozhovory. Žádné profily, žádné zprávy, žádné algoritmy, jen osobní integrace a možnost objevit někoho jiného právě ve chvíli, kdy nemáte před sebou žádnou obrazovku ani monitor. Řada fanoušků i kritiků označuje tuhle show za kouzelný návrat k opravdové lidské přítomnosti, a za důkaz, že offline romantika může být stejně zajímavá jako ta digitální (a často i lepší).

Retromance v každodenním životě

Jak retro romanci převést z hezké představy do běžného týdne mezi prací, nakupováním a nekonečnými notifikacemi? Odborníci popisují, že klíčem nejsou velká romantická gesta, ale malé, vědomé změny návyků. Jak popisuje El País, lidé si dávají konkrétní „offline výzvy“ – smažou si na měsíc seznamovací aplikace a místo toho si sednou sami k baru, jdou na nějakou akci nebo si dají za cíl oslovit jednoho nového člověka týdně. Nejde o snahu „někoho si najít“, ale znovu si osvojit schopnost spontánního kontaktu.

Podobnou myšlenku podporují i vztahoví terapeuti. Podle americké psycholožky a autorky knih o vztazích Esther Perel je touha a jiskra často spojená s přítomností a nejistotou – s momentem, kdy nevíte, co druhý odpoví, kdy nemáte možnost si odpověď předem promyslet nebo upravit. Prakticky to může znamenat domluvit si rande bez dlouhého předcházejícího dopisování, dát si pravidlo „telefon zůstává v kabelce“, napsat krátký vzkaz rukou nebo místo tří dnů chatování prostě navrhnout kávu. Retromance tak není útěk z moderního světa, ale vědomé nastavení hranic technologiím – aby vztah začal mezi dvěma lidmi, ne mezi dvěma obrazovkami.