Navštivte s námi školu, kam byste sami rádi chodili: Vychází vstříc dětem i rodičům a najdete ji v malém městečku

Na severní Moravě, v mírně zvlněné krajině Zábřežské vrchoviny, leží město Štíty s necelými dvěma tisíci obyvateli. Tamní škola se v posledních letech stala místem inovací a moderního přístupu k učení. „Když jsem chodila na základku, moje zkušenosti byly hodně negativní. Sice jsem byla premiantka, velmi těžce jsem ale nesla ponižování dětí a nepříjemnou atmosféru,“ vzpomíná Ilona Haasová. Do školy ve Štítech nastoupila v roce 2000 jako učitelka angličtiny, po třinácti letech se stala zástupkyní, v roce 2020 ředitelkou. A rozhodla se, že chce jinou školu, než sama zažila.

Děti jako spolutvůrci školního života

Zatímco v nové tělocvičně třetina dětí skáče přes kozu a třetina šplhá, zbytek leze na novou lezeckou stěnu. Mají natažené lano, na sobě sedáky a na nohou lezecké boty. Učitelka, která prošla lezeckým kurzem, postupně jistí jedno dítě za druhým. V učebně o dvě patra výš si zase osmáci nasazují během přírodopisu brýle s virtuální realitou, aby se podívali do útrob lidského zažívání. Sjíždění ústy a jícnem až do žaludku a pak dál do střev vyvolává ve třídě různé reakce od nadšení po úlek. Na konci vyučování si pak vyučující vyhradí pět minut, aby se s žáky pobavila o tom, co se dnes naučili, čemu nerozuměli a v čem potřebují zabrat.

Mezi „typické znaky“ štítské školy patří přátelská atmosféra, pestrost aktivit v hodinách i mimo ně, širší hodnocení než jen známky od jedničky do pětky a také jednotný přístup všech pedagogů. „Nikdy mi nepřišlo v pořádku, když dvě děti ze stejného ročníku chodí do dvou tříd s tím, že každé dostane jinou učitelku a může zažívat úplně jinou výuku, jiné hodnocení, jiná pravidla. Vyučující do výuky samozřejmě vnášejí sami sebe, ale základ by měl být pro celou školu stejný,“ vysvětluje Ilona Haasová.

Předvídatelnost a stejný přístup pomáhají, aby se dětem i dospělým ve škole dobře fungovalo – není potřeba stále řešit, co která učitelka či učitel vyžaduje. K omezení konfliktů a nedorozumění přispívají i pravidelné třídnické hodiny, které ředitelka krátce po svém nástupu zavedla. Během nich je prostor řešit vztahy ve třídě i to, jak se děti ve škole (ale i mimo ni) cítí. Dalším místem, které pomáhá, aby se děti staly spolutvůrci školního života, je školní parlament. Dříve se žáci setkávali jen jednou za tři měsíce a byli v něm pouze od čtvrtého ročníku výš. To už dnes neplatí a do parlamentu chodí zástupci ze všech ročníků. I mimo vyučování se dějí zajímavé věci – každá třída má vždy na školní rok ve své režii jednu velkou akci: jedna připravuje program k Halloweenu, jiná k Vánocům či Valentýnu, deváťáci organizují den první pomoci. Děti i vyučující tak tráví čas i něčím nad rámec běžné výuky, společně a pro druhé.

Taky se hodně investovalo, například se kompletně přebudovaly školní dílny. „Od začátku jsme spolupracovali s místní firmou, která nám poslala svého odborníka, aby pomohl učitelkám s technickým vzděláváním. Díky tomu se všechno rychle naučily a dnes už dílny vedou samy.“ Děti tady vyrábějí například figurky na šachovnici nebo stojánky na psací potřeby.

Další peníze šly do keramické dílny a lezecké stěny. Děti si tu po vyučování mohou vybrat z dvaceti kroužků – od keramiky a lezení přes vaření, drama nebo čtení až po robotiku a 3D tisk. Všechny vedou učitelé a rodiče to stojí minimum: zhruba tisíc korun ročně. I díky tomu se mohou zapojit i děti ze sociálně slabších rodin a zkusit věci, ke kterým by se jinak nedostaly.

Veselé porady

„Když jsem nastoupila do ředitelského křesla, stanovila jsem si jasnou prioritu: vytvořit školu, kde se budou dobře cítit všichni – včetně učitelů,“ pokračuje ředitelka. Proto se dnes ve škole učí některé hodiny v tandemech a vyučující si zároveň začali chodit do hodin na návštěvy, aby se inspirovali nebo mohli s kolegy probrat, když se jim něco nedaří.

Specifické jsou tu i porady. Ředitelka se snaží, aby se na nich alespoň chvíli probíralo něco pozitivního. Dokonce mají čas od času takzvané veselé porady, během nichž se celou dobu mluví jen o věcech, které se podařily nebo které někoho zaujaly či inspirovaly. Aby si zjednodušili práci, zavedly se ve škole aktivní čtvrtky. Tento den zůstávají všichni učitelé ve škole do půl čtvrté. Když se někdo potřebuje s někým sejít, nemusí složitě hledat termín.

Vedle toho ve škole fungují i takzvané dílny pro vyučující, které slouží jako pravidelná místa setkávání, kde se mohou navzájem vzdělávat a sdílet své zkušenosti. Jde o jeden z novějších trendů ve školství, který vychází z předpokladu, že když se někdo z učitelského sboru naučí něco nového, může to předávat dál kolegům. Ve Štítech mají například matematickou dílnu zaměřenou na Hejného metodu, ICT dílnu, dílnu pro učitele prvního stupně nebo setkání ke třídnickým hodinám. Účast je dobrovolná.

Pozveme i rodiče

Školy, které nabízejí řadu inovací a v hodinách pracují jinak než dříve, často zvou do výuky i rodiče. Mohou přijít přímo do hodiny, sednout si do třídy a sledovat, jak se jejich děti učí. Učitelé s jejich přítomností počítají a často připravují společné aktivity.

Ve Štítech jsou rodiče zváni zpravidla jednou, někdy i dvakrát ročně. Zatímco na prvním stupni je o akci velký zájem, na druhém stupni bývá účast výrazně nižší. „Starší děti už rodiče ve škole tolik nechtějí,“ posteskne si ředitelka. I tak ale hledají cesty – v minulosti například uspořádali soutěž mezi třídami o nejvyšší účast rodičů s tím, že vítězná třída dostala dort. Tehdy jich přišlo opravdu hodně.

Nadační fond Eduzměna spustil v roce 2020 projekt, jehož cílem je přinášet inovativní přístupy ve výuce, podporovat učitelské sbory a více zapojovat rodiče i zřizovatele do dění ve školách, a to vždy v rámci celého regionu. Každé zapojené škole je k dispozici průvodce, který pomáhá s jejím rozvojem. Po pěti letech pilotní fáze na Kutnohorsku se Eduzměna rozhodla své zkušenosti rozšířit do dalších koutů Česka, kde chce pokračovat v propojování všech, kdo ovlivňují vzdělávání. Jedním ze zapojených regionů je i Šumpersko–Zábřežsko.

Zdroj: Autorský text