Respektující, někdy také laskavá výchova, patří k nejdiskutovanějším rodičovským přístupům současnosti. Na první pohled nabízí empatii, klid a pevné vztahy založené na lásce a respektu. V praxi ale mnoho rodičů naráží na její limity. Proč je laskavé rodičovství tak vyčerpávající – a proč se ukazuje, že není snadno udržitelné pro každodenní rodinný život?
Respektující výchova, známá také pod anglickým označením gentle parenting, je často popisována jako přístup, který staví na empatii, porozumění dětským emocím a vedení namísto trestání. Dítě je vnímáno jako samostatná osobnost se svým pohledem na svět a rodič má být především průvodcem a vzorem. Teoreticky to zní naprosto perfektně a jde o hodnoty, se kterými by souhlasila většina odborníků na vývoj dítěte. V každodenní realitě se však brzy objeví třecí plochy a rodiče pak narazí na problémy, které s sebou tento typ výchovy přináší.
Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů respektující výchovy je to, že nabízí ideální první reakci rodiče – klidnou, empatickou, vysvětlující. Méně už ale pracuje s tím, co následuje ve chvíli, kdy se chování dítěte opakuje, nemění nebo eskaluje. Jak reagovat, když dítě i po vysvětlení znovu přerušuje hovor, odmítá obléknout ponožky nebo znovu a znovu porušuje domluvená pravidla? Mnoho rodičů popisuje, že právě v takových chvílích netuší, co dělat. Empatie sama o sobě totiž nevede automaticky ke změně chování – a to je realita, která je pro rodiče frustrující.
Neustálý tlak na dokonalost a klid
Dalším důvodem, proč je laskavé rodičovství tak náročné, je vysoká míra tlaku, kterou si rodiče s respektující výchovou často spojují. Dětské chování je vnímáno jako přímý důkaz toho, zda rodič dělá věci správně. Odborníci ale upozorňují, že chování dítěte není ukazatelem kvality vašeho vztahu nebo vašich rodičovských dovedností. To, že se dítě v obchodě začne vztekat, neznamená, že jste špatný rodič. Děti se vyvíjejí nerovnoměrně a impulzivní reakce jsou přirozenou součástí jejich vývoje. Přesto mají rodiče často pocit selhání, pokud jejich klidná a respektující reakce nezabere.
Sociální sítě zkreslují realitu
Významnou roli v šíření idealizované podoby respektující výchovy hrají sociální sítě. Krátká videa ukazují klidné rodiče, kteří s přehledem zvládají i velmi náročné situace – bez zvýšeného hlasu, bez časového tlaku a bez zapojení svých negativních emocí. Na Instagramu neuvidíte únavu, stres nebo ranní spěch do školky, abyste nepřišla opět pozdě do práce. Výsledkem je pocit, že rodiče, kteří takto fungovat nedokážou, dělají něco špatně. Studie z posledních let navíc ukazují, že značná část rodičů, kteří se s respektující výchovou identifikují, se pohybuje na hraně vyhoření.
Respektující výchova klade velký důraz na pojmenování emocí a porozumění jejich příčinám. To je určitě důležité a správné. Zároveň ale platí, že empatie sama o sobě neřeší všechny situace. Dětský mozek se vyvíjí postupně, stejně jako jeho schopnost seberegulace nebo logického uvažování. Když se rodič spoléhá výhradně na vysvětlování a empatii, může se dostavit pocit bezmoci – a s ním i otázka, zda problém není v něm.
Děti potřebují pravidla
Častým nedorozuměním kolem respektující výchovy je představa, že hranice a důsledky jsou v rozporu s laskavým přístupem. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že nejlépe se dětem daří v prostředí, kde se kombinuje vřelý vztah s jasnými a předvídatelnými pravidly. Respektující přístup a nastavování hranic se tedy nevylučují. Problém nastává ve chvíli, kdy je rodič přesvědčen, že jakékoli pravidlo, zákaz či důsledek znamená nedodržení zásad respektující výchovy.
Doporučujeme
reklama
Proč je laskavá výchova pro mnoho rodičů neudržitelná?
Respektující výchova funguje nejlépe ve chvíli, kdy má rodič dostatek času, energie a prostoru pro vlastní seberegulaci. Jenže právě tyto aspekty často v dnešním způsobu života chybí. Rodiče musejí skloubit práci, péči o děti, domácnost i o své duševní zdraví. V takovém modelu se ideály respektující výchovy těžko naplňují.
Nejde o to, že by respektující výchova byla chybná. Spíše se ukazuje, že její mediální podoba nastavila laťku, která je pro běžný život mnoha rodin zkrátka nedosažitelná. Představa, že existuje jediný správný způsob, jak vychovávat děti, a měl by fungovat pro každého, je zkrátka nesmysl.
