Kristýna Leichtová: Sním o cestování s dětmi, ale nedělám to, protože na to nezbývají finance

Kdybyste si mohla vybrat kohokoli na světě, s kým byste chtěla jít na večeři?

Ideálně se všemi svými zemřelými, s každým zvlášť. A taky s několika inspirativními lidmi české i světové historie.

Zkoušíte si někdy předem, co řeknete, než někomu zavoláte? Proč?

Ne. Telefonování sice v oblibě nemám, ale většinou stejně improvizuji, ono to pak konverzaci uvolní.

Jak by vypadal váš ideální den?

Moře, slunce, pláž, dobré jídlo, děti a muž kolem. Odpoledne bych dostala zprávu, že takhle můžeme být ještě měsíc, a k večeru další zprávu, že na týden přijede širší rodina.

Mohlo by se vám líbit

Jak dosáhnout vlasů jako Anne Hathaway? Luxusní hřívu má i v těhotenství. Vsaďte na face framing a staré dobré natáčky

Kdy jste si naposledy jen tak pro sebe zpívala? A někomu jinému?

Zpívám si často, jen jsem radši, když u toho nikdo není. A každý den doprovázím zpěvem holčičky do spánku. Mají to rády a opravdu usnou.

• Kristýna Leichtová se narodila v roce 1985 v Plzni, vystudovala Pražskou konzervatoř. Dodnes si ji jen málokdo nespojí s postavou Ivy Pacovské v seriálu Comeback, na začátku kariéry se zapsala do povědomí diváků i rolí ve filmu Účastníci zájezdu. V současnosti hraje v inscenaci Dejte mi všichni pokoj v Divadle Palace a na Letních shakespearovských slavnostech ve Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. V aktuálním seriálu Bratři a sestry na TV Nova hraje roli Terezy Sojkové. Ve videohře Kingdom Come: Deliverance II ztvárnila postavu Kateřiny. S partnerem Vojtěchem Štěpánkem a dětmi žijí částečně v Praze a v Ostravě.

Vyjmenujte tři vlastnosti, názory, postoje nebo záliby, které máte společné se svým partnerem.

Nesnášíme lidskou hloupost a bezohlednost, bezpráví a násilí. Milujeme Itálii, humor, pohodu a jídlo. A naše děti.

Kdybyste mohla něco změnit na způsobu, jakým jste byla vychována, co by to bylo?

Jakožto citlivý jedinec bych určitě měla lepší dětství, kdyby ho provázelo daleko větší množství doteků a objímání. Nemusela bych pak být tolik tvrdá na sebe a všechny okolo a nemusela bych to složitě odbourávat a hledat svou hodnotu.

Kdybyste se zítra mohla vzbudit a mít jakoukoli novou schopnost nebo vlastnost, jaká by to byla?

Telepatie a létání.

Mohlo by se vám líbit

Beauty rituály Petry Hřebíčkové: Jak se stará o své namáhané blond vlasy? Už jsem je měla úplně žluté i úplně bílé

Kdybyste měla křišťálovou kouli a mohla se dozvědět cokoli z budoucnosti o sobě nebo o čemkoli a komkoli jiném, co byste chtěla vědět?

Uf, vůbec nic! Nakukování do budoucnosti mě spíš děsí.

Je něco, o čem jste dlouho snila, ale ještě jste to neudělala?

Sním o poznávání jiných kultur, cestování s dětmi. Nedělám to, protože na to nezbývají finance.

Co považujete za největší úspěch svého života?

To, jakým způsobem přišly na svět naše děti.

Co je pro vás ta nejdůležitější věc na přátelství?

Důvěra, podpora, opora.

Co je vaše nejvzácnější vzpomínka?

Všechny vzpomínky na mé zemřelé.

Existuje podle vás něco, o čem by se nemělo žertovat?

Humor léčí, ale je důležité citlivě vychytat timing.

Představte si, že váš dům hoří. Podařilo se vám zachránit sebe, své blízké, případně i domácí zvířata a máte čas se ještě jednou vrátit a vzít jednu jedinou věc. Co by to bylo a proč?

Krabice se starými fotoalby.

Učím se emoce spíš pouštět. Když křičím v přírodě do stromů, je to úlevná technika.

Jaká je vaše představa absolutního štěstí?

Smát se, užívat život a nepřemýšlet nad zítřkem.

Co důležitého se o vás běžně neví?

Co si doopravdy myslím.

Co vy a sociální sítě? Zvládáte ukočírovat čas na nich?

Jsou mým pracovním nástrojem, ale bojuji s nimi. Rozhodně mi berou víc času, než bych jim chtěla dát.

Pohodové nicnedělání, nebo akční dovolená?

Jak kdy, jak kde. Ale spíš ta pohoda.

Píšete si deník?

Ne pravidelně.

Jaký je váš největší cestovatelský sen?

Objet co nejvíc Kapverdských ostrovů, Havaj, Kanada a Portugalsko. Vše s dětmi. A co nejdřív.

Mohlo by se vám líbit

Barbora Strýcová: Stát se mámou mě v nějakých věcech změnilo, ale v jiných vůbec. Na kurt se už skoro nedostanu

Kdy jste si naposledy jen tak pro sebe zpívala a co to bylo?

Často si zpívám Martu Kubišovou, ale mám sluchovou paměť a rychle si zapamatuji slova i melodii, takže cokoli je v rádiu.

Když vás něco nebo někdo naštve, křičíte, nebo se ovládnete?

Křičím. Učím se emoce spíš pouštět. Ale pokud je to neadekvátní a adresné, musím se samozřejmě omluvit. Pokud křičím v přírodě do stromů, je to spíš úlevná technika.

Čemu jste se naposledy nahlas smála a pamatujete si, kdy to bylo?

Směju se srdečně s dětmi, když blbneme nebo když vedeme „moudré“ rozhovory.

Když potkáte známého, podáte si ruce, obejmete se, nebo se políbíte na tvář?

To záleží známý od známého. Všeobecně jsem spíš za podání ruky. U léty prověřených známých je to obejmutí.

Každý svou peřinu, nebo jedna velká společná?

Dřív to byla jedna společná, teď jsme občas rádi každý za svou.

Psané zprávy, nebo hlasovky?

Psané.

Jakou frázi zbytečně nadužíváte?

Tak to si fakt neuvědomuju.

Dostala jste báječnou zprávu. Komu o ní řeknete jako prvnímu?

Tomu, kdo z mých nejbližších je nejblíž.

Na co jste se naposledy ptala umělé inteligence?

S umělou inteligencí se absolutně cíleně nebavím.

Jaké slovo nebo frázi nemůžete vystát?

Jájismus některých politiků.

Co jste měla udělat už dávno, ale stále to odkládáte?

Toho je tolik…

Co vás naposledy dojalo?

Cokoli, co projevuje náklonnost a úctu k druhé bytosti.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.

Článek vyšel pod původním titulkem „Štěstí je nepřemýšlet nad zítřkem“ v časopise Marianne 06/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.