Sezóna rebarbory je v plném proudu. Proč ji sklízet jen do svatého Jana a co z rostliny nekonzumovat, abyste se neotrávili

Vzhledem k tomu, že je rebarbora extrémně kyselá a její kořeny a listy jsou pro náš organismus toxické, dlouho se na ni nenahlíželo jako na poživatelnou zeleninu. V asijské medicíně se využíval její kořen jako lék (např. proti zácpě) a jako léčivá rostlina byla také původně převezena do Evropy. Až na přelomu 18. a 19. století si angličtí zahradníci všimli, že když se odstraní rebarboře listy, její řapíky jsou šťavnaté a jedlé. Jenže i tak dost kyselé. Zpracovávat v kuchyni ve velkém se proto začaly až v 19. století, kdy v Anglii zlevnil cukr. Z oné doby pochází také slavný recept na drobenkový rebarborový koláč. Rebarboře se dokonce přezdívalo koláčová rostlina (pie plant).

Mohlo by se vám líbit

7 nejčastějších chyb při pěstování rajčat: Čemu se vyhnout, aby se úroda letos opravdu vydařila

Alespoň rok klidu

Naše babičky rebarboru využívaly hlavně jako náhražku ovoce, než se na zahrádkách začaly červenat jahody a třešně. Dnes si z ní koláč upečeme pro její zajímavou chuť i jako skvělé sezónní zpestření jídelníčku. A pokud ji pěstujete na zahradě, můžete se s námi pustit do sklizně, která vyžaduje trochu trpělivosti. První rok po výsadbě se totiž rebarbora nechává růst v klidu a nesklízí se vůbec. Také ve druhém roce sklízejte velmi střídmě (maximálně 4 až 6 stonků z celé rostliny). K jejímu plnému využití můžete přistoupit ve třetím roce pěstování. Konečně se do toho lze pustit pořádně a otrhat třetinu až polovinu dospělých stonků z jedné rostliny najednou. Rebarbora se totiž opravdu trhá. Pokud stonek uříznete nožem, zbytek řapíku v zemi začne uhnívat a může infikovat nebo oslabit celé srdíčko rostliny.

Neřezat, vykývat

Jak poznáte, že je na sklizeň ten správný čas? Stonek by měl být dlouhý zhruba 20 až 40 cm a dostatečně silný (alespoň jako palec). Rozhodně nečekejte, až se řapíky pořádně vybarví. Jejich barva totiž závisí na odrůdě, ne na stupni zralosti. Odrůdy s červenějšími řapíky bývají jemnější. Při trhání listů uchopte stonek úplně u země a lehce ho vykývejte a vykruťte. Hned poté odřízněte jedovaté listy, které obsahují příliš kyseliny šťavelové, a nechte si jen řapíky. Pokud objevíte nějaké stonky s květy, odstraňte je, aby se rostlina zbytečně nevysilovala a řapíky nebyly dřevnaté.

Rebarbora se sklízí, když jsou stonky silné zhruba jako palec. To, jak jsou červené, záleží na odrůdě.

Péče po sklizni

Abyste měli dobrou sklizeň rebarbory i další rok, musíte se o rostliny správně postarat. Budou potřebovat dost energie, aby se ze sklizně vzpamatovaly. Jak už jsme zmínili, stonky s květy vždy hned odřízněte. Tvorba semen by rebarboru připravila o velké množství energie, kterou místo toho potřebuje posílat do kořenů. V suchých letních měsících jí dopřejte vydatnou zálivku, neboť svými obřími listy odpařuje velké množství vody. A není to jen rostlina žíznivá, ale i hladová. Na konci léta proto kolem ní rozprostřete vrstvu vyzrálého kompostu nebo dobře odleželého hnoje. Živiny se budou postupně splavovat ke kořenům. Jakmile listy na podzim úplně odumřou, odstřihněte je. Nenechávejte je přes zimu na rostlině, protože ve vlhku rády hnijí a stávají se útočištěm pro plísně a slimáky. Českou zimu snáší rebarbora dobře, ale pokud hrozí větší mrazy, zakryjte střed, odkud vyrůstají listy, vrstvou mulče. Ideální je suché listí, sláma, chvojí nebo již zmíněný kompost. Hned brzy zjara mulč zase odstraňte, aby se k rostlině dostaly první sluneční paprsky. Začíná totiž rašit velmi brzy.

Mohlo by se vám líbit

Domácí jsou nejlepší: Jak na úspěšné pěstování brambor a bohatou úrodu

V mrazáku i do sirupu

Nejchutnější je rebarbora sice hned po sklizni, ale můžete si ji uchovat i na později. V lednici vydrží přes týden. Nejlépe jí bude v šuplíku na zeleninu zabalené do vlhké utěrky a vložené do igelitového sáčku. Jen ho úplně nezavírejte, aby vám řapíky nezačaly plesnivět. Ještě lepší a trvanlivější je uchovávat rebarboru v mrazáku. Před zmrazením si ji nakrájejte na kousky, které pak budete moct rovnou použít do koláče. Skvěle chutná a dlouho vydrží také rebarborový kompot, džem nebo sirup. Při jejich přípravě zkuste vsadit na výbornou kombinaci rebarbory s jahodami nebo se zázvorem. Jen pozor, kvůli poměrně vysokému obsahu kyseliny šťavelové i ve stoncích by si všechny rebarborové dobroty měli odpustit lidé, kteří trpí revmatismem, dnou nebo ledvinovými a močovými kameny. Nedoporučuje se ani těhotným a kojícím ženám a malým dětem.

Zdroj: autorský text, ruralsprout.com, dama.cz, wikipedia.org, Hnojík