Ženy, které netoužily po slávě: Znáte příběh dvou bojovnic za lidská práva?

Hellen Kellerová: Bojovnice za lepší podmínky pro lidi s handicapem

Vzteklá a nezvladatelná. Výbušná, nezkrotná a zlostná. Tak by Hellenina matka popsala svou dceru, jejíž výchova byla opravdovou výzvou. Málokdo si však dovedl představit, že děvče s velkým handicapem jednou bude inspirovat celý svět.

Malá Hellen se narodila v roce 1880 v Americké Alabamě. Protože už v batolecím věku přišla o sluch a dokonce i o zrak, nenaučila se ani mluvit. Péče o takové dítě byla pro její matku velmi složitá, protože Hellen byla nezvladatelná. Nedokázala vyjádřit své pocity, a proto byla velmi zlostná a útočná. Když jí bylo šest let, podařilo se její matce sehnat pro ni domácí učitelku, díky které se malé Hellen později zcela změnil život. Tato žena svým laskavým přístupem a trpělivostí naučila děvčátko komunikovat tak, že začala označovat jednotlivé předměty krátkými slovy a prsty je holčičce vyťukávala do dlaně.

Tento způsob Helen umožnil během poměrně krátké doby naučit se spojovat předměty se slovy a číst věty v plastickém písmu. Když bylo Helen deset let, naučila se dorozumívat pokládáním prstů na učitelčiny rty, jazyk a hrdlo.

Ačkoli si málokdo z nás takový život dokáže představit, tato dívka svůj handicap přijala za svůj, pilně studovala a v roce 1904 se stala prvním hluchoslepým člověkem s vysokoškolským titulem. Ještě před dovršením pětadvaceti let sepsala Hellen svůj životní příběh v autobiografii Příběh mého života, která byla přeložena celkem do 50 jazyků, a stala se tak světoznámou a uznávanou spisovatelkou. Mimo jiné přednášela a bojovala za práva žen a za zlepšení životních podmínek handicapovaných lidí.

Waris Dirie: Bývalá modelka, která hájí právo žen rozhodovat o svém těle

Chudoba, bezmoc, špína a strach o život. I to je běžnou realitou většiny somálských žen. Místní kultura stále vyznává tradice, jako je například ženská obřízka. Protože se jedná o velmi brutální praktiky bez odborného lékařského zásahu, je život obřezávané ženy mnohokrát v ohrožení. Pokud nevykrvácí, zdravotní problémy a psychickou újmu si ponese už po zbytek života.

Malé Waris bylo pouhých pět let, když ji její matka nechala zaživa obřezat. Děvčátko tento zrůdný rituál velmi poznamenal, bohužel však nešlo o poslední negativní zásah do jejího života. Ve 13 letech měla být provdána za výrazně staršího cizího muže. Aby se Waris tomu sňatku vyhnula, vydala se na velmi nebezpečnou cestu pouští až do vzdáleného Mogadiše, odkud se za pomoci své tety dostala až do Londýna. Zde se jí podařilo najít útočiště u somálského velvyslance – jejího příbuzného, pro nějž a jeho rodinu začala pracovala. Protože jeho působnost v Londýně po čase skončila a on se rozhodl vrátit do Somálska, Waris byla znovu odkázána sama na sebe.

Začala tedy pracovat jako uklízečka v místním McDonaldu. Ačkoli její začátky byly velmi náročné kvůli jazykové bariéře, brzy Waris padla do oka uznávanému fotografovi Terencovi Donovanovi. Její krása ho upoutala natolik, že v ní okamžitě spatřil obrovský potenciál a dívku dostal až na titulní stranu slavného kalendáře Pirelli. Waris tak odstartovala svou modelingovou kariéru a stala se tváří a propagátorkou mnohých světových značek.

Mladá žena se však v roce 1997 své kariéry modelky vzdala a od té doby se soustředí výhradně na práci v oblasti boje proti ženské obřízce. V roce 1998 sepsala svůj příběh v autobiografii Květ pouště, na jejíž motivy byl v roce 2009 natočen stejnojmenný film. Téhož roku založila ve spolupráci s americkou herečkou Salmou Hayek nadaci za podporu ženské důstojnosti a práv. Za její humanitární a literární úspěchy získala mnoho uznávaných ocenění. Do Somálska se Waris už nikdy nevrátila a od roku 2009 žije v Polsku.