Měsíce nejistoty
Od konce srpna do prosince se život Renaty Němcové Pixové zredukoval na čekání. Na výsledky, na telefonát, na zprávu od lékaře. Čekání na to, co bude dál. „Byly to nejtěžší měsíce v mém životě. Probouzela jsem se s tím, že možná právě dnes přijde špatná zpráva. Člověk se snaží fungovat, připravit dceři svačinu, jít do práce, usmívat se, ale uvnitř vás je strach.“ Dlouhé týdny se Renatě honila v hlavě i řada zásadních otázek, na které zatím neznala odpověď: „Budu muset podstoupit chemoterapii? Zvládnu to? Přijdu o vlasy, budu mít sílu chodit do práce? A hlavně, jak to zvládne moje rodina?“ vyjmenovává.
Renatině dceři bylo v době stanovení diagnózy patnáct let. „Bylo těžké jí to říct. Věděla jsem, že na internetu najde spoustu hrůzostrašných příběhů. Chtěla jsem k ní být upřímná, ale zároveň ji nezahlcovat. Řekla jsem jí, jakou nemoc mám, ale že lékaři už vědí, co s ní. A slíbila jí, že udělám všechno pro to, abych se uzdravila. Přijala to s překvapivou dospělostí, i když vím, že se hodně bála.“ Pevnou oporu našla Renata také ve svém manželovi. I když to pro něj byl šok, snažil se ji uklidňovat, že situaci zvládnou. „Někdy jsme brečeli spolu, někdy jsme se snažili o nadhled. To bylo asi nejcennější, vědomí, že v tom nejsem sama.“ Rodina společně hledala také okamžiky úlevy. „Někdy jsme to brali s humorem. Dcera se mě třeba pár týdnů po mastektomii zeptala, narážejíc na možnost operativní rekonstrukce prsní tkáně: ,Mami, a kdy už půjdeš na ty nové?‘ Smáli jsme se, protože humor nám pomáhal nezbláznit se,“ vzpomíná.
Pro mnohé ženy znamená ztráta prsou ztrátu ženskosti. Renata se na to dívá jinak. „Samozřejmě, že první pohled do zrcadla byl těžký. Pak jsem si uvědomila, že ženskost není jen o prsou. Je o postoji, o energii, o tom, jak se cítím,“ vysvětluje. Začala si kupovat krásné spodní prádlo a s odstupem času si přijde dokonce svobodnější. Pochopila, že nemusí vypadat podle očekávání společnosti, a manžel ji podporuje na každém kroku. Nikdy od něj necítila lítost, spíš obdiv, a to je prý k nezaplacení.
Vánoční dar: Naděje
Rozhodující telefonát přišel těsně před Vánoci, jedno pozdní odpoledne, kdy byla Renata zrovna s dcerou u kadeřnice. „Klidný hlas lékaře mi oznámil, že výsledky ukazují, že postačí pouze hormonální léčba. Žádná chemoterapie, žádné ozařování. Byly to moje nejkrásnější Vánoce," vzpomíná živě Renata. V tu chvíli z ní spadl obrovský balvan. „Najednou jsem měla pocit, že zase můžu dýchat. Po měsících nejistoty přišla úleva. Byla jsem šťastná, že to nejhorší mám za sebou.“ Od té doby spočívá Renatina léčba v každodenním užívání jedné tabletky a injekce v měsíčních rozestupech. Podle ní jde o rutinu, která ji nijak neomezuje. Cítí se zdravá, sportuje, pracuje... A pokaždé, když si vezme pilulku, si v duchu říká: „Děkuju, že tu jsem.“ Součástí Renatiny cesty se vedle velké podpory ze strany rodiny a přátel staly i moderní technologie. „Nikdy by mě nenapadlo, že mi v tak důležité chvíli pomůže umělá inteligence," říká. V době, kdy se snažila porozumět složitým lékařským zprávám a čekala na výsledky, našla podporu v ChatGPT. „Lékaři jsou skvělí, ale času nemají nazbyt. Když před vás položí nález plný latinských výrazů, cítíte se bezmocní. Proto jsem jejich lékařské zprávy vložila do AI a dostala jsem jasné vysvětlení. Co přesně se v těle děje, jaké jsou možné scénáře léčby. Dokonce mi AI pomohla připravit otázky, které jsem pak lékařům kladla. Snažila jsem se nebýt pasivní pacient,“ popisuje Renata Němcová Pixová. Právě pocit kontroly nad situací a porozumění byl pro ni klíčový. „Když člověk ví, co se děje, přestane se tolik bát. Internet je plný děsivých příběhů a polopravd. Já měla zdroj, který mi dával jasná fakta. To pro mě byla obrovská úleva.“ Svou iniciativu a zvídavost však musela občas držet pod kontrolou, protože někteří lékaři byli na dotazování a odkazování na umělou inteligenci velmi citliví.