Čerstvý šedesátník Jiří Langmajer: Co považuje za největší výhru, jakou má obsesi a s kým je Adéle nevěrný

„Jsem pánubohu vděčný, že jsem Adélu potkal. Díky ní jsem si uvědomil, že způsob, jakým žiju, je pro mě smrtelný. A že to chci změnit. Radovat se ze života, mít domov, tak nějak se uzemnit,“ říká Jiří Langmajer a netají se tím, že se bez ní cítí ztracený: „Mám rád, když je mi nablízku. Jsem pak klidnější.“ Také proto se mu nejlépe odpočívá, když ji má po svém boku, jak sdělil v chatu se svými fanoušky: „Večer sedím s Adélou, otevřeme si Plzeň a ona mi vypráví, jaký měla den. Nepotřebuje otázky, jen mluví. A já vím, že jsem doma, v bezpečí, s milovanou ženou. To je chvíle, kdy opravdu vypínám.“

Mohlo by se vám líbit

Adéla Gondíková exkluzivně pro Marianne: O stěhování z domova, dceři, Jirkovi i tančení do půlnoci

Přece jen nevěra

Přesto je jedna „holka“, s níž je Adéle nevěrný, jak sám otevřeně přiznává. Řeč je o jejich fence zlatého retrívra Maybe. „Jsme zkrátka stejní. Nejenom, že spolu máme vztah. Ale máme společné chutě,“ sdělil s úsměvem. Byla to psí láska na první pohled a fotky či videa s Maybe pravidelně postuje na svých sociálních sítích. Maybe je zkrátka právoplatnou členkou rodiny.

Adrenalin v žilách

Vášní má ale Jiří Langmajer v životě daleko víc. Přírodu, cyklistiku, kávu, otužování a hory. Abychom byli přesnější, horské expedice, které si žádají velkou fyzickou kondici. Ačkoli ve svých příspěvcích na instagramu přiznává, že má někdy na mále, celkově si adrenalinové zážitky vychutnává a jeho myšlenky se zas a znovu vracejí k jeho milé: „Celých čtrnáct dní v těch výškách jsem si opakoval, jakou mám výsadu. Žít se svou ženou, v bezpečí, v luxusu, o jakém se nikomu z místních ani nesní. Ale když se dnes na ulici někoho zeptáš, jestli si to uvědomuje, jen si zaťuká na čelo. A přitom to je to nejvíc.“

Mohlo by se vám líbit

„Čtyřicet let jsem pil hnusný kafe,“ říká Jiří Langmajer. A tak si vytvořil vlastní, o byznys mu ale nejde

Být ženou

Nedílnou součástí života Jiřího Langmajera je samozřejmě divadlo a film. Na svém kontě má nespočet rolí a řadu ocenění, mimo jiné je držitelem Thálie a za snímky Pravidla lži (2006) a Návrat idiota (1999) získal České lvy. Za nejtěžší roli své filmové kariéry považuje tu ve filmu Po čem muži touží 2: „Chtěl jsem dva měsíce někoho, kdo mě naučí chovat se jako žena. Jenže to nevyšlo. A tak jsem při první klapce začal zjišťovat, že všechno, co jsem si o ženskosti myslel, byla úplná blbost.“

Jsem obsesivní typ

A jak vnímá čerstvý šedesátník sám sebe? Jako dobrodruha s láskou ke kávě a životu, co má jiskru. „Už se tolik neprožívám a konečně začínám žít normální, spokojený život,“ uvedl. Svým příznivcům na sociálních sítích otevřeně přiznal, že největší překážkou v životě byla jeho vlastní psychika: „Dlouho jsem vnímal, že zaklepat u psychiatra je prohra. Dnes vím, že to byla ohromná výhra.“ I když drobné vrtochy mu ještě zůstaly: „Jsem obsesivní typ,“ přiznává a pokračuje: „Když si před spaním nenamažu nohy krémem, mám pocit, že mi šustí. A to je teprve začátek,“ prozradil pobaveně. A jestli se nad svým věkem nějak zásadně pozastavuje? „Kdybych nad šedesátkou přemýšlel, asi se rozbrečím,“ sděluje s nadhledem a dodává, že je zřejmě v nejlepší fyzické a psychické kondici a užívá si dny plnými doušky. „Jsem zvědavý, co mi život ještě přichystá,“ uzavírá s úsměvem.

Zdroje: jirkalangmajer.cz, IG Jiřího Langmajera, Reflex, Super, Blesk, Aha, Aktuálně

Galerie: Čerstvý šedesátník Jiří Langmajer: Co považuje za největší výhru, jakou má obsesi a s kým je Adéle nevěrný

6 fotek 7 fotek