Čerstvý šedesátník Jiří Langmajer: Díky Adéle jsem si uvědomil, že způsob, jakým žiju, je smrtelný

„Jsem pánubohu vděčný, že jsem Adélu potkal. Díky ní jsem si uvědomil, že způsob, jakým žiju, je pro mě smrtelný. A že to chci změnit. Radovat se ze života, mít domov, tak nějak se uzemnit,“ říká Jiří Langmajer a netají se tím, že se bez ní cítí ztracený: „Mám rád, když je mi nablízku. Jsem pak klidnější.“ Také proto se mu nejlépe odpočívá, když ji má po svém boku, jak sdělil v chatu se svými fanoušky: „Večer sedím s Adélou, otevřeme si Plzeň a ona mi vypráví, jaký měla den. Nepotřebuje otázky, jen mluví. A já vím, že jsem doma, v bezpečí, s milovanou ženou. To je chvíle, kdy opravdu vypínám.“

Mohlo by se vám líbit

Adéla Gondíková exkluzivně pro Marianne: O stěhování z domova, dceři, Jirkovi i tančení do půlnoci

Přece jen nevěra

Přesto je jedna „holka“, s níž je Adéle nevěrný, jak sám otevřeně přiznává. Řeč je o jejich fence zlatého retrívra Maybe. „Jsme zkrátka stejní. Nejenom, že spolu máme vztah. Ale máme společné chutě,“ sdělil s úsměvem. Byla to psí láska na první pohled a fotky či videa s Maybe pravidelně postuje na svých sociálních sítích. Maybe je zkrátka právoplatnou členkou rodiny.

Adrenalin v žilách

Vášní má ale Jiří Langmajer v životě daleko víc. Přírodu, cyklistiku, kávu, otužování a hory. Abychom byli přesnější, horské expedice, které si žádají velkou fyzickou kondici. Ačkoli ve svých příspěvcích na instagramu přiznává, že má někdy na mále, celkově si adrenalinové zážitky vychutnává a jeho myšlenky se zas a znovu vracejí k jeho milé: „Celých čtrnáct dní v těch výškách jsem si opakoval, jakou mám výsadu. Žít se svou ženou, v bezpečí, v luxusu, o jakém se nikomu z místních ani nesní. Ale když se dnes na ulici někoho zeptáš, jestli si to uvědomuje, jen si zaťuká na čelo. A přitom to je to nejvíc.“

Mohlo by se vám líbit

„Čtyřicet let jsem pil hnusný kafe,“ říká Jiří Langmajer. A tak si vytvořil vlastní, o byznys mu ale nejde

Být ženou

Nedílnou součástí života Jiřího Langmajera je samozřejmě divadlo a film. Na svém kontě má nespočet rolí a řadu ocenění, mimo jiné je držitelem Thálie a za snímky Pravidla lži (2006) a Návrat idiota (1999) získal České lvy. Za nejtěžší roli své filmové kariéry považuje tu ve filmu Po čem muži touží 2: „Chtěl jsem dva měsíce někoho, kdo mě naučí chovat se jako žena. Jenže to nevyšlo. A tak jsem při první klapce začal zjišťovat, že všechno, co jsem si o ženskosti myslel, byla úplná blbost.“

Jsem obsesivní typ

A jak vnímá čerstvý šedesátník sám sebe? Jako dobrodruha s láskou ke kávě a životu, co má jiskru. „Už se tolik neprožívám a konečně začínám žít normální, spokojený život,“ uvedl. Svým příznivcům na sociálních sítích otevřeně přiznal, že největší překážkou v životě byla jeho vlastní psychika: „Dlouho jsem vnímal, že zaklepat u psychiatra je prohra. Dnes vím, že to byla ohromná výhra.“ I když drobné vrtochy mu ještě zůstaly: „Jsem obsesivní typ,“ přiznává a pokračuje: „Když si před spaním nenamažu nohy krémem, mám pocit, že mi šustí. A to je teprve začátek,“ prozradil pobaveně. A jestli se nad svým věkem nějak zásadně pozastavuje? „Kdybych nad šedesátkou přemýšlel, asi se rozbrečím,“ sděluje s nadhledem a dodává, že je zřejmě v nejlepší fyzické a psychické kondici a užívá si dny plnými doušky. „Jsem zvědavý, co mi život ještě přichystá,“ uzavírá s úsměvem.

Zdroje: jirkalangmajer.cz, IG Jiřího Langmajera, Reflex, Super, Blesk, Aha, Aktuálně

Galerie: Čerstvý šedesátník Jiří Langmajer: Díky Adéle jsem si uvědomil, že způsob, jakým žiju, je smrtelný

6 fotek 7 fotek