Nikdy to nebylo snazší. Kosmetika slibuje zázraky, aplikace „opraví“ realitu na pár kliků a inspirace se na nás valí ze všech stran čtyřiadvacet hodin denně. Ženy neměly nikdy tolik možností, jak se přiblížit ideálu krásy. Přesto se mu vzdalujeme. Proč o sobě dnes tak pochybujeme a proč si jen málokterá žena o sobě troufne říct „jsem krásná“?
Dnešní srovnávání není vzdálené, ale velmi osobní. Už se neporovnáváme jen s celebritami, ale i s lidmi, které sledujeme každý den a kteří působí „normálně“ – jen jsou podle nás daleko krásnější. Právě tohle podle studií výrazně ovlivňuje to, jak mladé ženy vnímají samy sebe. Ukazuje se, že obsah influencerek má přímý dopad na hodnocení vlastního těla i atraktivity. Krása se tedy přesouvá z nedosažitelného ideálu do každodenní reality. Proto je mnohem citlivější a zranitelnější. Americká výzkumnice Renee Engeln to ve své knize Beauty Sick vystihuje jednoduše. Čím více energie věnujeme tomu, jak vypadáme, tím méně jí zbývá na to, jak žijeme.
Možná největší změna za poslední roky? Ne v tom, jak vypadáme, ale jak o sobě přemýšlíme. Tělo se postupně proměnilo v projekt, na kterém musíme neustále pracovat, upravovat ho a optimalizovat. To je patrné hlavně u generace Z, jejíž identita se silněji formuje v online prostředí. V prostředí, kde se dá obraz pořád vylepšovat, se přirozená realita zdá jako nekonečná verze sebe sama. Proč se tedy necítíme krásné? Možná jsme si nastavily měřítka, která nejsou lidská. Možná proto, že jsme si zvykly vnímat se očima někoho jiného – očima influencerek, algoritmu nebo anonymního ideálu. Vlastně ani tak nejde o to, že bychom ztratily krásu, ale ztratily jsme schopnost ji u sebe rozpoznat.
Zdroje: Autorský text, Vogue, The Guardian, Sciencedirect, Womenshealthmag, WellaAndGood, Byrdie
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?