Láska k venkovu zavedla Ondřeje s Markétou ke starému mlýnu, ze kterého si vybudovali bydlení snů

Ondřeje s Markétou spojuje láska k přírodě a venkovu, a tak se po přestěhování z Prahy do Plzně kvůli práci začali poohlížet po historických nemovitostech s duší. Vždy se jim líbily staré školy, fary, mlýny. Chtěli bydlet na venkově a žít klidnějším stylem života. „Měl jsem starou chalupu v Brdech, takže jsme se snažili hledat v této lokalitě,“ říká Ondřej, který působil jako sociální pracovník a nyní je stejně jako Markéta hair stylista. Nakonec se partnerům podařilo najít starý bývalý mlýn. „Když jsem přijel poprvé, dům působil opuštěně a zchátrale, ale cesta sem a atmosféra místa byly dechberoucí,“ popisuje první vjemy Ondřej. Tři sta let starý mlýn, kde se vystřídaly tři mlynářské rody, manželé nakonec s odhodláním koupili. Mlít se tu přestalo ve 30. letech minulého století. Tehdy přišla velká voda strhla jez, poškodila hráz a navíc výrazně snížila hladinu vody.
 

Odhodlání na 100 %

První zadání, pořídit starý dům s duší, kde se v historii setkávali lidé, partneři splnili. „Také díky podpoře rodičů, kteří byli naším plánem zprvu zaskočeni, jsme mohli začít realizovat svoje sny,“ usmívá se Ondřej. „Některé části domu, hlavně ta prvotní roubená, byly v tak špatném stavu, že jsme museli skoro polovinu domu zbourat. Přesto jsme se snažili původní ráz mlýna zachovat,“ vzpomíná majitel a přiznává, že během budování nastaly i těžké chvíle, kdy docházely peníze a trpělivost s určitými dělníky. „Ať jen nehaním, měli jsme štěstí na pár šikovných zedníků. Já jsem od začátku na stavbě pomáhal a řadu věcí dělal sám,“ tvrdí. Všechno ještě hotovo není, ale jak Ondřej dodává, chtějí si dům a krásnou přírodu v okolí hlavně užívat. Navíc děti rostou jako z vody a jsou teď prioritou obou manželů. „Mám 150 let staré jasanové fošny na obložení schodů, k tomu jsem se ještě nedostal,“ krčí rameny pán domu.

Vize se naplnila

„Chtěli jsme dům otevřený, vzdušný, aby tu měl člověk pocit svobody a mohl se nadechnout. Což se také stalo,“ připojuje se Markéta. „Interiér jsme zařizovali postupně, proto vychází nejen z toho, co se nám líbí, ale i co a jak potřebujeme. Nedělal ho architekt, který tu nežije, ale my,“ chválí manželské dílo. Oba jsou kreativci se smyslem pro styl, detail. V zařizování jim pomohly antiky, burzy. Sem tam věci, které tu zůstaly. „Naše představy o bydlení se shodovaly. Jen já jsem větší praktik,“ dozná Markéta. Domu dávali novou tvář krok za krokem, zprvu žili jen v přízemí. Vše dozrávalo zvolna a nyní jsou ze svého díla nadšeni. „Nadšeni bývají i kamarádi, kteří sem přijedou, ale ne všichni si uvědomují, že tohle není víkendová chalupa za vsí, ale domov na běžné žití. My s tím počítali, holčičky neznají nic jiného, ale pro každého to není,“ zamýšlejí se oba nahlas. Co ještě velký prostor dává? „Za dobu, co tu bydlíme, jsme interiér párkrát pozměnili, tudíž se půda plní věcmi. To je důsledek opojení prostorem,“ přisadí Ondřej s nadsázkou. Ten venkovní využívá jeho žena k pěstování zeleniny, květin i bylin, z nichž vyrábí sirupy a tinktury. Radost z něj má i pes Fox, parťák na procházky...

Článek vyšel pod původním titulkem Na samotě ve mlejně v časopise Marianne Venkov & styl číslo 03/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Zdroj: Článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno.

Mohlo by se vám líbit

Jak se chalupa z roku 1835 pod rukama Pavly a Pavla proměnila ve šperk ze dřeva

Galerie: Interiér bývalého mlýna zařídili majitelé útulně a s citem pro detaily

5 fotek 6 fotek