„Já na tu oslavu nechci!“ aneb Jak přistupovat k introvertním dětem

Žijeme ve společnosti, která je zaměřena na extroverzi. Školy vyžadují po dětech participaci ve třídě, práce stojí na vytváření kontaktů s druhými, k tomu má mnoho kanceláří otevřené prostory, a celkově mnohdy platí, čím společenštější a čím více je o někom slyšet, tím lepší (na společenském žebříčku). A to i přesto, že dle odhadů je 30 až 50 % lidí z americké populace introvertních.

Jakmile je tedy nějaké dítě tišší a nemá moc kamarádů, začnou ho rodiče hlásit do více kroužků a zvát jeho spolužáky k nim domů, jelikož chtějí, aby se bavilo stejně jako ostatní děti. A myslí to dobře, jelikož pro něj chtějí to nejlepší. Pravdou ale je, že pokud je toto dítě introvertní, může mu to jenom uškodit. Introverze je totiž daná geneticky. Roli zde hraje neurotransmitter (přenašeč vzruchů mezi neurony v mozku) dopamin, neboli hormon související s pocitem štěstí a uspokojení vycházející i ze sociálních interakcí. Extroverti jsou vůči němu méně citliví, takže ho ke štěstí potřebují více. Vedle toho mají introverti silnější šedou kůru mozkovou, která je spojená s abstraktním myšlením a rozhodováním. Hlavní rozdíl v nich tak je, že introverti dobíjí svou energii, když jsou sami, v klidu, zatímco extroverti, když se mohou bavit s lidmi, přičemž čím více, tím lépe. (Ale pozor, existuje i více typů introvertů!)

Pokud se vaše dítě tedy cítí dobře, když je samo, má rádo ticho, nad svými rozhodnutími obvykle přemýšlí, nerado pracuje ve skupině, raději píše než mluví, je unavené po čase stráveném s více lidmi a má velkou fantazii, pak to neznamená, že je zvláštní, jen je nejspíš introvert. A potřebuje, aby se k němu tak přistupovalo. Zde jsou odborníky potvrzené způsoby, jak na to:

Přijměte je takové, jaké jsou

To, že vaše dítě není nastavené tak, jak si to společnost představuje, neznamená, že je s ním něco v nepořádku a je potřeba, aby to vědělo. Navíc to neznamená, že nebude navazovat silná přátelství a do konce života bude vlk samotář. Jen mu to bude chvíli trvat a bude upřednostňovat čas o samotě před poflakováním se s davy. Tlačit své dítě k aktivnějšímu společenskému životu se rovná snaze změnit základní část toho, kým je. Vysílá zprávu, že není dost dobré, a to může nejen zničit jeho sebevědomí, ale také váš vztah s ním. Přijměte ho tedy takové, jaké je.

Neberte si osobně, když vaše děti potřebují čas o samotě

Chození do školy, socializace i orientace se v nové rutině introvertní děti vyčerpává. Pokud tedy přijdou domů a chtějí být nějakou dobu ve svém pokoji a trávit čas o samotě, například čtením knihy, hraním her na počítači nebo sledováním televize, neznamená to, že nechtějí být s vámi. Jen potřebují načerpat nějakou energii. Pak nejspíše budou rády trávit čas s rodinou.

Pomozte jim najít aktivity, které je budou naplňovat

Možná pro ně týmové sporty nebudou tím pravým, ale co takhle ty individuální, jako je například plavání, gymnastika či atletika? Nebo je možná bude bavit nějaký kreativní koníček, jako je třeba kreslení či keramika. Pobavte se s nimi o tom, co by je bavilo, a dejte jim možnost si tyto koníčky vyzkoušet. Při tomto procesu je přitom dobré být trpěliví. Nemusí jeden týden zkusit všechny koníčky, které jim přijdou zajímavé, ale časem.

Věnujte jim čas individuálně

Když je někdo introvert, neznamená to, že nemá rád lidi, ale vyčerpává ho příliš sociálních interakcí, které jsou například ve skupině. A tou je i rodina. Je sice hezké, když tráví celá rodina čas společně, ale pokud máte introvertního potomka, je dobré zařadit i čas, který s ním můžete trávit individuálně.

Dopřejte jim sociální odpočinek

Buďte jim nakloněni a přesvědčte je, že chápete, jak se cítí a chcete je podpořit. Vytvořte jim tak jejich soukromý prostor, útočiště, koutek jen pro sebe, kam se budou moci schovat, když budou chtít. Zároveň je dobré plánovat dny tak, aby mezi různými aktivitami měli i čas na odpočinek.

Promluvte si předem o sociálních situacích

Ruku v ruce s poskytováním odpočinku od socializace jde i to, že je budete připravovat na to, když má nějaká nastat. Promluvte si o tom s nimi a můžete je i ujistit, že je úplně v pořádku, když si pak budou chtít dát přestávku od lidí. Jednoduše je důležité, aby věděli, že nedělají nic špatně.