Luxus vyměnila za spolubydlení s další rodinou: Jsme jedna smečka, říká máma pěti dětí a vyznavačka domácích porodů

Na sociálních sítích sdílí podnikatelka Monika pod profilem @satkomanie svůj každodenní život, do kterého kromě péče o pět dětí patří i spolubydlení s další rodinou a osobitý přístup k životu. „Byla jsem vším, co teď prožívám, naprosto nepolíbená,“ líčí šestatřicetiletá Monika a dodává: „Zpětně si myslím, že celý můj předchozí život pramenil z nějaké potřeby stále někomu něco dokazovat.“ Kde nastal ten obrat, že se rozhodla pro porod doma, pro soužití s další rodinou a výchovu založenou na vzájemném respektu?

První dvě děti a střet s realitou

Na založení rodiny se Monika těšila, chtěla být mladá maminka. S tehdejším manželem otěhotněla už ve dvaadvaceti letech. „První střet s realitou přišel ve chvíli, kdy mi řekli, že partner nemůže být u porodu, a já vůbec nechápala proč.“ Mladá prvorodička neměla štěstí ani na zdravotní sestřičky, které jí nic nevysvětlily a ona se cítila ztracená. „Vyhrožovaly mi, že musím ležet a rodit podle jejich pravidel, i když jsem cítila, že bych potřebovala něco úplně jiného,“ popsala. Necítila žádnou podporu, přitom je porod podle ní jeden z nejintimnějších zážitků v životě každé ženy.

Druhé těhotenství přišlo nečekaně pár měsíců po narození syna, druhý porod už byl podle jejích představ. Našla si dulu a rodila ambulantně. „Dcera vůbec nespala, byla klidná jenom v náručí, a já jsem najednou musela zvládat dvě malé děti najednou.“ Držet jedno dítě v ruce a zároveň pečovat o druhé, které teprve začalo chodit, bylo strašně náročné. „Nebyl tam vůbec žádný prostor se nadechnout, všechno se na mě valilo bez přestávky,“ popisuje. Půl roku v noci prakticky nespala a fungovala jenom silou vůle. „Dcera potřebovala být stále u mě a dotýkat se mě, aby byla spokojená.“ A tak objevila Monika šátky a nošení dětí. To jí od základu změnilo život.

Rozvod a nové podnikání

I když dřív na matky, které nosí děti v šátku, koukala skrz prsty, záhy pochopila, že je to jediná možná cesta. Otevřelo jí to oči i v osobním životě. „Najednou jsem díky lidem kolem sebe začala vidět, že to, co žiju, mi vlastně vůbec nevyhovuje.“ Čtyři roky po narození dcery se manželství ocitlo v krizi a s prvním manželem se rozhodli pro rozvod. I když už společně založili firmu ŠátkoMánie, aby vyplnili díru na trhu. „Odstěhovala jsem se v momentě, kdy jsme měli čerstvě otevřenou firmu s barefooty a já do ní dala všechny peníze.“

Monika se ale nevzdala a se dvěma dětmi ve střídavé péči se starala i o firmu, která nabídne rodičům to, co ona sama jako maminka postrádala – přátelskou atmosféru, pomocnou ruku, radu a hlavně čas. „Začala jsem konečně nacházet sama sebe. A v tu dobu se seznámila s mým nynějším manželem,“ popisuje.

Porod doma a boření mýtů

Dvě starší děti má s prvním manželem ve střídavé péči. Další tři má s druhým mužem a všechny porodila doma. Nabízí se pochopitelně otázka, zda měla Monika z domácího porodu obavy. „Porod doma pro mě není o odvaze, ale o tom, kde se cítím bezpečně a kde moje tělo může fungovat přirozeně,“ míní. Našla si porodní asistentku a poslouchala své tělo. Starší dcera si sama dokonce vyžádala, že u porodů chce být. Monika jí nebránila. Není to tabu, je to přirozený životní proces. „Myslím, že je důležité o tom mluvit, protože spousta žen odchází z porodnic s traumatem a ani neví, že to může být jinak.“

Domácí vzdělávání místo roušek

Když začaly být starší děti školou povinné, propukl covid, a aby se rodiče ušetřili nošení roušek, zvolili domácí vzdělávání. „Nechtěla jsem trávit pět hodin denně s dětmi u počítače, chtěla jsem být venku a žít normální život,“ líčí. Do toho se Monika dál starala o mladší děti a chod společnosti. Nyní už dvě starší děti navštěvují na jejich vlastní přání školní zařízení, rozhodnutí nechala na nich.

Druhý syn má nastoupit do školy v září, ale i on si zvolil domácí vzdělávání. Má možnost volby, stejně jako všechny děti. A Monika to vítá. Chce mu mohli být nablízku a trávit s ním co nejvíc času.

Přirozená cesta k spolubydlení

Jak se rodina rozrůstala, začali řešit i větší bydlení. Základ pro ně byl dostatek prostoru, i když nejvíc času beztak tráví všichni pohromadě. Spí dokonce všichni v jedné posteli. „Máme třímetrovou postel a přizpůsobili jsme tomu celý prostor, protože nám dává smysl být s dětmi společně,“ popisuje. Nikoho to neomezuje a vzájemná blízkost je pro ně priorita. Tři děti Monika stále kojí. Jako ústupek nebo podřizování se to ale nevnímá. Je za to vděčná.

Na prodejně se Monika seznámila s jednou klientkou, se kterou si lidsky sedly a začaly se jako rodiny potkávat. Po roce pravidelného setkávání se rodiny natolik sblížily, že se rozhodly pro společné bydlení v Moničině dvougeneračním domě. Každá rodina má svůj oddělený byt a společně sdílí zahradu. „Fungujeme jako jedna velká smečka,“ říká. „Sdílíme vaření, péči o děti i každodenní život, ale zároveň má každá rodina svůj vlastní prostor. Trvalo několik měsíců, než jsme si nastavili pravidla a překonali všechny obavy z toho, jak to bude fungovat,“ přiznává a doplňuje: „Dneska už to není o tom, že jsou to ‘oni a my’, ale opravdu fungujeme jako jedna rodina.“

Individuální přístup v byznysu

Nabízí se otázka, jak Monika zvládá skloubit chod firmy s péčí o pět dětí. Není to jednoduché, ale jak její sledující ví, podnikatelka je zvyklá pracovat po nocích. Právě na své sledující i klienty má podle vlastních slov štěstí. A z hejtů například ohledně videí z porodu, která na sociálních sítích také sdílí, si těžkou hlavu nedělá. Je podle ní důležité šířit v tomto ohledu osvětu. „Celý náš život je o hledání cest, které dávají smysl nám, i když jsou úplně jiné než běžný standard.“

Na tom je ostatně postaveno i její podnikání. „Firmu jsme postavili na individuálním přístupu, protože to je něco, co lidem dneska nejvíc chybí. Mám za sebou roky zkušeností a vím, že každá další žena mě naučí něco nového,“ uzavírá.