Ženy potřebují bezpečí. Je důležité najít smysl života i mimo těhotenství, říká terapeutka Eliška Remešová

Dominika Trčková , Kristýna Dobeš Moučková | 26/06/2025

Přidejte si Marianne do oblíbených na Google zprávách

Do čtvrtého dílu minisérie Plodné hovory s Marianne si Dominika Trčková pozvala psychoterapeutku, lektorku a odbornici na párové vztahy Elišku Remešovou. Společně probraly téma zacyklení se v honbě za těhotenstvím. Kdy je touha po miminku „zdravá“ a kdy už jde o obsesi? V rozhovoru vás čeká též obsáhlá diskuze na téma práce a těhotenství. Jak se postavit kolegům, kteří mají dotěrné otázky? Jak s nadřízeným komunikovat nutnost častých návštěv u lékaře, například během IVF? A skutečně se musíme vzdát zajímavých pracovních projektů, když zrovna plánujeme rodinu? Na vše dostanete více než zajímavé odpovědi.

Udělala jsem maximum a žiju si svůj život

Život se náhle zastaví a od jednoho momentu se začne vše točit jen okolo myšlenky na otěhotnění. Každá volba, každý krok v životě podléhá jenom jednomu. Spousta žen tvrdí, že se jim v určité fázi života vše doslova zúží. Nechtějí kupovat dovolenou, neřeší změnu práce, protože co kdyby to přišlo… Jak z tohoto bludného kruhu vystoupit, užívat si i jiných radostí a nebýt pouze upnutá na nutnost otěhotnění, aniž bychom ale na své rozhodnutí rezignovaly? „Pokud je to důležitá hluboká tužba, je těžké to oddělit. Myslím, že je důležité si tím trochu projít. Klíčové je, zda nás taková zkušenost probere a dostane nás do kontaktu samy se sebou, kdy si řekneme, že takhle to dál nejde, nebo zda signály mineme a zůstaneme ve spirále, která se bude jen prohlubovat,“ říká v úvodu rozhovoru Plodných hovorů s Marianne psychoterapeutka Eliška Remešová.

Proč stále odsuzujeme ženy a jejich přístup k mateřství?
Jedna cestuje, druhá je krkavčí matka. Proč stále odsuzujeme ženy za jejich přístup k mateřství?

Dle jejích slov je v takové situaci důležité přemýšlet o krocích, které nás čekají teď, a dovolit si je plánovat. „Je dobré mít pocit, že jsem pro otěhotnění udělala maximum, zvědomit si to, třeba tím, že o tom mluvím s partnerem, a dojít do bodu, kdy jsem udělala, co se dalo, a dále to nechat jít a důvěřovat procesu. Já ale vedle toho potřebuji žít život, radovat se, být uvolněná, mít se dobře, nečekat stále na něco, protože s tím přicházejí vlny očekávání a zklamání,“ radí Remešová.

Kde končí zdravá snaha o dítě a začíná posedlost?

Do stavu jisté posedlosti otěhotněním se dostala spousta žen. Jenže co je ještě „jen“ plánování miminka a kdy už jde o stav, který nám může spíše uškodit? „Každý to má trochu jinak. Důležité je, jak moc se snažení negativně podepisuje na mém životě. To bych vnímala jako bernou minci. Není důležité, co říkají odborníci ani knížky nebo podcasty, ale co to dělá mně. Jestli mě snaha o dítě naplňuje radostí, pak je v pořádku, že v takovém stavu jsem a soustředím se na něj. Pokud mě to začne negativně ovlivňovat, život mi to zužuje, neumím se z ničeho radovat, neumím se uvolnit během sexu, protože stále řeším, zda je to ta správná poloha, myslím na vyšetření a beru kvůli tomu všemožné doplňky stravy – to všechno psychice nepomáhá, naopak ji zhoršuje,“ vysvětluje Remešová. Apeluje na to, že klíčové je být v kontaktu sama se sebou a skutečně hodně vnímat, zda nám současný stav v celé situaci pomáhá, nebo nám naopak škodí.

Moje cesta za dítětem
Moje cesta za dítětem aneb Jak to nevzdat a co změnit, když těhotenství stále nepřichází

Žena musí být mámou, anebo ne?

Remešová v další části rozhovoru otevírá téma tlaku, který je na ženy kladen v souvislosti s rolí matky. Připomíná, že tento tlak je u nich mnohem silnější než u mužů. Ten pak, třeba i s určitými milníky, které jsme si samy stanovily například v dospívání či během prvních vztahů (typicky „První dítě budu mít do třiceti.“), rozhodně nepomáhá ve chvílích, kdy se o těhotenství snažíme, ale ono nepřichází.

Může to určitým způsobem narušovat naši identitu, naše sebepojetí. Do doby, než jsme zjistily, že to nejde, to byla implicitní část nás. Říkaly jsme si, že je to fáze, ve které ještě nejsme, ale jednou přijde. Pak se do ní dostaneme a ono se to neděje. Mé klientky na terapiích pak často mají pocit, že jsou vadné, že nenaplnily základní ženskou funkci. Téma je to specifické, ale prožívání nikoliv. Zažíváme ho i v různých jiných rolích. Důležitá je tady nedostatečnost – že nejsem dost a možná ztrácím nějaký smysl v životě. Když je tam navíc ta touha, je těžké najít smysl v něčem jiném,“ přibližuje Remešová.

Co se dále dozvíte v rozhovoru s psychoterapeutkou

  • Proč je během snahy o otěhotnění dobré se občas zastavit a uvědomit si, že vše nemusíme mít pod kontrolou?
  • Proč a jak se dnešní mladé ženy a mladí muži polarizují a co to znamená pro založení budoucích rodin?
  • Jak se proměňují ženské a mužské role? A proč je důležité se zaměřovat i na muže?
  • Co dělat, když zažívám v práci tlak a dotěrné otázky na těhotenství? A jak postupovat, když se zadaří a potřebuji chodit například často k doktorovi?
  • Jak komunikovat s nadřízeným odchod na mateřskou?
  • Jak obnovit vztah sama k sobě a ke svému tělu během těhotenství nebo IVF?
„Tělo, které strádá, nemůže vytvořit nový život. Plodnost ovlivňuje vitamin D i štítná žláza,“ říká lékařka Fialová
„Tělo, které strádá, nemůže vytvořit nový život. Plodnost ovlivňuje vitamin D i štítná žláza,“ říká lékařka Fialová
Plodné hovory Plodné hovory s Marianne těhotenství práce mateřství

Nejčtenější články

„Zbytečný“ kosmetický produkt, na který nedají dopustit vizážistky: pleťová mlha jako záchrana pro vaši pleť Letní dovolenková móda 2026: Sedm kousků a doplňků, které si rozhodně zabalte do kufru Velikost 42 není diagnóza obezity, jak nám vnucují sociální sítě. Jen další strašák žen, který o zdraví nevypovídá vůbec nic

Doporučujeme

Načíst další

Mohlo by se vám líbit

Marianne Bydlení