Blíží se Den matek a spousta lidí opět nabývá pocitu, že je potřeba odměnit ženy-maminky za jejich celoroční práci a lásku. Květina, drobný dárek nebo „rande“ s mamkou je příjemná záležitost. Mnohem větší efekt by ale měla celková změna pohledu na ženy – a to po celý rok, nejen během druhé květnové neděle.
Jsem žena. Příští měsíc mi bude 32 let. Jsem pět let vdaná, s partnerem tvoříme pár 14 let. Ne, nemám děti. Mám práci, která mě i po více než dekádě v oboru baví. Mám přátele, ráda cestuji. Obecně mám svůj život ráda. Vtíravé otázky na to, kdy s mužem založíme rodinu, slýchávám víceméně od chvíle, kdy jsme si v době pandemie řekli své „ano“. Tlak byl v té době značný, lockdownový babyboom se vkradl i do našich sociálních kruhů a my stále ne a ne se k dětem rozhýbat. Nechtěli jsme. Měli jsme v té době jiné plány, chtěli jsme cestovat a posunout se v kariéře. Co je na tom špatného? Podle mnohých víceméně všechno.
Nepřestává mě udivovat, nakolik mají stále různí lidé, známí i vzdálení, tendenci považovat otázky o mateřství za jeden z mnoha běžných small talků, které bez problému na vás vytasí ihned, co se potkáte. Jistě, většinou z jejich strany hned nepřichází slova výčitek nebo přímé rady do života, ale z pohledů nebo i tichého mlčení člověk stejně podvědomě hned nabyde pocitu, že se musí obhajovat, proč se rozhodl vést život po svém, v horším případě propadne pochybám, zda mu přece jen někde neujíždí vlak.
Textů o tom, jak společnost stále vyvíjí tlak na ženy, aby se staly matkami, bylo napsáno už spousta. Přijde mi ale, že jednu z věcí je stále potřeba připomínat a otevřeně o ní mluvit. Odsoudit ženu za to, že se ještě nestala matkou, je asi ta nejhloupější věc, kterou můžete udělat – a prosím, nedělejte to. Nadhodím vám dva nápady, jak na takovou situaci můžete reagovat (pokud se nemůžete ubránit a vůbec chcete reagovat).
První varianta je ta nejsnazší – respektujte to a jděte dál. Jistě máte s dotyčnou k probrání i jiné věci než obsazenost její dělohy a počet vajíček ve vaječnících. Zadruhé – a to považuji za nejdůležitější – než cokoliv vyřknete, zastavte se a zkuste se zamyslet: Triggeruje vás, že dotyčná stále přidává na Instagram fotky z cest, místo aby už seděla na křesle v porodnici? Máte pocit, že její život je snadnější, pohodlnější než ten váš, a vy máte tendenci ji odsoudit za to, že si po třicítce užívá, místo aby seděla na pískovišti? Možná to něco vypovídá o vás, ale to nechme stranou. Dost možná by totiž dotyčná sama už raději seděla v porodnici nebo na pískovišti, ale jednoduše některé věci nejdou podle plánu – biologicky, ale třeba také finančně nebo obecně společensky.
Než ženu odsoudíte, že dává přednost sama sobě před rodinným životem, zkuste zvážit variantu, že si daný pár prochází nebo v nedávné době procházel něčím, o čem vy vůbec netušíte. Stát se matkou zní jako volba, v některých případech to ale volba vůbec není. A vy nikdy nemůžete tušit, do jakého vosího hnízda svým dotazem či poznámkou píchnete.
Mé rady se netýkají ovšem jen žen, které se (ne)mohou matkami stát. Stejně ploché je odsuzování druhých za to, jakými matkami se staly. Po šestinedělí hned začala pracovat? Co to je za matku? Takže ona dala tak malé dítě do jeslí? Proč si ho pořizovala, když jí evidentně záleží na kariéře víc než na miminu. Přijde vám, že tyhle věty se dnes už neříkají? Ale no tak! Zkuste se ale zamyslet nad tím, kolik rodin v dnešní době skutečně dokáže dlouhodobě vyžít s jedním platem a drobným příspěvkem od státu. Nehledě na to, ano, i ženy chtějí pracovat, nevypadnout z kolektivu a uplatnit se také jinde než u pračky a plotny. Návrat do práce po několika letech mateřské je opravdu oříšek, ne vždy firmy vyjdou ženám vstříc. A začít po 35 zcela od nuly? Připomeňte si to, až budete chtít příště odsoudit další pracující matku.
Zdá se, že ženy prostě nikdy nemůžou vyhrát. Když rodinu nezaloží, jsou jen obyčejný sobec, který bude jednou litovat. Když děti mají, musejí se připravit na věčné rady o tom, jak by se jako správné matky měly chovat, a také na otrávené pohledy, když s kočárkem či batoletem vejdou do kavárny.
Den matek je jistě fajn možnost, jak připomenout matkám, že nejsou neviditelné a odvádějí náročnou práci, kterou mnozí berou za naprostou samozřejmost. Květinou a dárkem by tento den ale neměl končit, naopak. Pojďme letošní květnovou neděli vzít jako příležitost, kdy se zastavíme a sami si v sobě zhodnotíme, jak na mateřství – ať už to naše, tak druhých – nahlížíme, co děláme pro to, abychom ženy v našich životech podpořili, a co můžeme změnit. A pak to zkusme aplikovat den co den až do dalšího Dne matek. A pak do všech dalších, které přijdou.
autorský článek
