O porodu se často říká, že je to nejšťastnější okamžik v životě ženy. Jenže realita může být na hony vzdálená. Místo euforie přichází vyčerpání, nejistota a pocit viny, že nejsem dost dobrá máma. O těchto pocitech se ale pořád mluví málo. A přitom by se mělo.
Desátý říjen, Světový den duševního zdraví, nám připomíná, že psychická pohoda je stejně důležitá jako ta fyzická. Pečovat bychom měli nejen o tělo, ale i duši. O duševním zdraví se díky bohu mluví čím dál víc, zvlášť v souvislosti s alarmujícím stavem duševního zdraví teenagerů. Jedno téma ale zůstává často v pozadí – poporodní deprese.
Nikdo nás nepřipraví na to, že po porodu může přijít ticho. Že místo štěstí ucítíte prázdno. Že vás dítě sice potřebuje každou minutu, ale vy máte pocit, že se rozpadáte na kousky a nikdo vás už neslepí dohromady. A zatímco okolí se usmívá a říká: „Buď ráda, že je zdravé,“ vy potichu brečíte a ptáte se: „Co je se mnou špatně?“ Nic. Poporodní deprese není selhání, ale stav, který si zaslouží pochopení, ne odsouzení.
Když před pár lety prozradila pro Vanity Fair zpěvačka Adele, že být matkou je někdy na h…, bylo to pro tisíce dalších matek jako pohlazení po duši. Ne, nejsme v tom samy. Ve své zpovědi odvážně otevřela téma poporodní deprese, mateřství a viny. Zpěvačka se čtenářům svěřila s tím, že se cítila nedostatečně, že o sobě pochybovala a každý den plakala. „Bylo to nejtěžší období mého života,“ řekla.
Šestinedělí není jen o růžových dupačkách a voňavém miminku, nad kterým se všichni z rodiny rozplývají. Po porodu se všechno mění. Tělo, hormony, vztahy i vaše vlastní já. Spánek se smrskne na minuty, hlava jede na plné obrátky a pocit „musím všechno zvládnout“ vás dohání i ve sprše. Není divu, že se někdy místo radosti dostaví smutek, úzkost nebo prostá bezmoc. Psychika totiž dostává zabrat, a je naprosto přirozené si to přiznat.
To, že se cítíte po porodu pod psa, ještě ale neznamená, že máte depresi. Takzvané poporodní blues zažívá až 80 procent novopečených maminek. Tohle plačtivé období obvykle zmizí do dvou týdnů. Pokud ale smutek neustupuje, přidávají se pocity beznaděje, vyčerpání či dokonce neschopnost navázat vztah s vlastním dítětem, nejde už o běžný stav. V krajním případě může dojít až k poporodní psychóze. „Ta se může projevovat zmateností, bludy, halucinacemi nebo naopak přehnaně dobrou náladou. Typické jsou také potíže se spánkem a ztráta potřeby odpočinku,“ popisuje MUDr. Tereza Wohlgemuthová z gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný.
Velkou roli v tom, aby žena neupadla do poporodní deprese, hraje i zdravý životní styl. Hodně spánku, tekutin, žádný alkohol, ale taky udržování sociálních kontaktů a ideálně i dopředu připravený plán pomoci po porodu, jak říká lékařka. Co je pak zásadní, být otevřená vůči okolí. Nestydět se za to, že takovou zkušenost měly, i když spousta z nich se bojí stigmatizace. „My ale zdůrazňujeme, že nejde o selhání, ale nemoc, která vyžaduje prevenci a podporu,“ říká MUDr. Markéta Matoušková, primářka ze slánské porodnice.
Právě slánská porodnice je zapojená do projektu Perinatal, který pomáhá odhalit riziko psychických potíží u žen dřív, než naplno propuknou. „Maminky můžou po porodu na zapůjčeném tabletu vyplnit krátký anonymní dotazník. Vyplnění je dobrovolné, ale doporučujeme ho každé rodičce,“ dodává primářka. Výsledky pak vyhodnocuje Národní ústav duševního zdraví, který pak upozorní na ženy, které mají vyšší riziko poporodní deprese. „Zhruba polovině z nich se pouze zasílají odkazy a kontakty, aby věděly, kam se samy můžou v případě potřeby obrátit. Druhou polovinu pak přímo kontaktují peer konzultantky z organizace Úsměv mámy,“ doplňuje MUDr. Antonín Šebela, PhD., odborný garant projektu.
To nejdůležitější, co by mělo zaznít? Pocity novopečené mámy se nesmí zlehčovat. Začala se žena chovat jinak? Je smutná, pláče nebo není schopná normálně fungovat? Pokud si těchto změn všimnou partner nebo rodina, důležité je nebrat to na lehkou váhu. V takových chvílích rozhodně nepomůžou věty typu „ty naděláš, zvládly to i jiné mámy“. V ten okamžik potřebuje žena slyšet něco úplně jiného, třeba jen obyčejné: Jsem tady. Jak ti můžu pomoct? Malé věci, které dokážou zachránit velké.
A když už je opravdu zle a objeví se třeba i myšlenky na sebevraždu? Nestyďte se vyhledat odbornou pomoc. Čekací lhůty u psychiatrů i psychologů bývají ale dlouhé, pokud je situace akutní, můžete zavolat například na Linku první psychické pomoci (telefon 116 123) nebo Centrum krizové intervence (telefon 284 016 110), případně kontaktovat organizaci Úsměv mámy, kde vám rádi pomohou.
Zdroj: autorský text, Gynekologicko-porodnická klinika nemocnice Slaný, BBC, Úsměv mámy
autorský text, Gynekologicko-porodnická klinika nemocnice Slaný, BBC, Úsměv mámy
79 Kč
79 Kč
84 Kč
