„Na holky dobrý.“ Tahle věta není jako náraz do zdi, ale spíš tiché znehodnocení vašeho úspěchu. Všechno působí zdvořile, tváří se jako kompliment, ale mezi řádky stojí: „Sem nepatříš. Jsi tu náhodou. Nikdo od tebe takový výkon nečekal.“ Možná to znáte: radost na vteřinu povadne, žaludek se stáhne a v hlavě se rozběhne autocenzura.
Tahle a podobné věty dokážou během vteřiny přepsat pravidla scény a shodit vás z hlavní role do epizodky: kratší stopáž, menší rozpočet, méně prostoru na poradě. A protože je to „jen věta“, máte chuť mávnout rukou. Chyba. Slova jsou procesy. A procesy tvoří kulturu.
Před rokem se mě známý zeptal na moji práci: „A něco ti to vydělá, nebo je to takový holčičí projekt?“ Překvapilo mě to. V první moment jsem chtěla odpovědět: „Jo, něco to vydělá,“ a odejít. Nadechla jsem se, vydechla a klidně řekla: „Naše komunity mají přes 45 tisíc členů, ročně vzděláváme kolem 20 tisíc lidí a stala jsem se také laureátkou ocenění od Evropského parlamentu za přínos společnosti.“ Byla jsem pyšná, že jsem to řekla nahlas. Ale stejně jsem cítila to dobře známé šimrání pochybností: Nebylo to moc?
Katalog zmenšovacích vět zná většina z nás: „Holky, uklidníme emoce…“ „To není nic pro maminky.“ „Ty jsi taková šikovná, ale…“ V byznysu se k tomu přidává mansplaining, který zažila většina podnikatelek (68 %). Ne výjimečně, systémově.
Při psaní článku jsem se zeptala žen v komunitě #HolkyzByznysu, jaké věty slyšely. Zkušenosti se opakují. Zaznívají od mužů i od žen v našem pracovním světě. Věřím, že to často není myšlené zle. Jen to přehlíží dopad.
Data jsou krutě konkrétní. Ženy, které už podnikají, zpětně říkají, že největší bariéra nebyly peníze ani nápad, ale vnitřní odhodlání (45 %). Jinými slovy: v hlavě probíhá autocenzura dřív, než stihnete zvednout ruku. A pokud jste máma, přidá se časová daň: matky nejčastěji zmiňují nedostatek času a energie (34 %), zatímco bezdětné ženy častěji řeší finance a poptávku. Tohle není „osobní problém“ jedné ženy, je to vzorec. A bolí.
Jestli chceme růst, nestačí motivace a hezké citáty. Neexistuje jeden zázračný způsob, jak to změnit. Ale můžeme společně zvyšovat pravděpodobnost, že se to bude stávat méně. Krok po kroku, situaci po situaci.
Zaveďte v týmu pravidlo: bez zdrobnělin a nálepek („holčičky“, „na holky dobrý“, „emoce stranou“). Když to přijde, nahlas situaci zarámujte: „Bavme se o parametrech, ne o pohlaví ani stereotypech.“ Klidně a věcně.
„Díky za tu prezentaci – prezentovala Jana, koncept připravil její tým.“ Připisujte zásluhy nahlas. Když vás někdo přeskočí, řekněte: „Zastavme se – tohle jsem připravila já, ráda doplním detaily.“
Na každé „nebuď hysterická“ vytáhněte ukazatel: konverze, marže, retence… Čísla nejsou vše, ale umí rychle přistřihnout stereotyp.
Většina žen (65 %) říká, že by jim nejvíc pomohl mentoring a komunita podobně smýšlejících (42 %). Není to trendy doplněk. Je to zkratka k růstu a štít proti pochybnostem.
„Jsem jen freelancerka / mám jen malý e-shop…“ „Jen“ vám bere sazbu, sebevědomí i respekt. Nahraďte ho hodnotou: „Pomáhám klientům zvýšit konverze o X %.“
Moderovaná porada, časovač příspěvků, žádné skákání do řeči, shrnutí po každém bodu, rotující facilitátor. Ne korektnost, ale funkční struktura. V prostředí, kde 68 % podnikatelek zažilo mansplaining, je to praktická věc, ne aktivismus.
Nejčastěji ji ženy nacházejí u partnera (63 %) – skvělé. Ale spoléhat se jen na soukromí je rizikové. Budujte paralelně profesionální oporu: mentorky, komunitu, peer skupiny. Ne proto, že je to „milé“, ale protože to zvyšuje tržby a snižuje pravděpodobnost, že se při prvním nárazu vzdáte.
„Na holky dobrý“ není roztomilá věta. Je to procesní chyba, která prodražuje projekty a zpomaluje kariéry. Přepište ji v jazyce, ve zvycích i v kalendáři. Když příště přijde, usmějte se a řekněte: „Ne. Na náš standard.“ A pokračujte čísly, prací a viditelným kreditem.
Protože nejsme „na holky dobrý“. Jsme na výsledky. Na integritu. Na vysokou laťku – pro všechny.
Zdroj: autorský text
autorský text
79 Kč
79 Kč
84 Kč
