Knedlíčková polévka je pro mnohé z nás synonymem nedělního oběda, babiččiny kuchyně či svatební hostiny. Játrové knedlíčky mají původ ve snaze o užitečné zpracování vnitřností a masových zbytků, vedle nich ale postupně vznikaly i odlehčené zeleninové verze, které se skvěle hodí i do konceptu moderní gastronomie. Pojďme si připravit vynikající mrkvovou variantu.
Samotné slovo „knedlík“ pochází z německo-rakouského výrazu Knödel (v překladu uzlík či zmačkaná kulička). Ve středověku a raném novověku šlo o malé koule či šišky z nasekaného masa, smažené na sádle nebo pečené. Podávaly se jako samostatné hlavní jídlo. Teprve mnohem později se vyvinuly jak v dnešní přílohové knedlíky, tak v polévkové knedlíčky. Historie těch polévkových je úzce spjata s filozofií co nejmenšího plýtvání. V minulosti bylo maso vzácností a rodiny musely zpracovat každou část poraženého zvířete. Vnitřnosti jako játra, slezina nebo plíce se nekazily tak rychle jako čisté maso, ale bylo potřeba je zpracovat okamžitě.Namočené tvrdé housky a starý chléb tvořily základní pojivo. Smícháním s nasekanými játry, vejci, česnekem a bylinkami vzniklo levné, výživné a chuťově výrazné jídlo. Tyto játrové knedlíčky dodnes miluje celé Rakousko, Bavorsko i Česko. A zatímco v Česku preferujeme menší knedlíčky přímo zavařené v čirém hovězím či drůbežím vývaru, v sousedním Rakousku a Bavorsku narazíte v polévce často na jeden obří játrový knedlík, který sám o sobě vydá za menší hlavní chod.
S historií knedlíků a knedlíčků se pojí několik kuriozit. Když se ve středověku začalo v Praze prosazovat německé označení knedlík, ostře proti němu vystoupil církevní reformátor Jan Hus. Ten jako ochránce češtiny Pražanům vyčítal, že mluví napůl německy, a navrhoval, aby se správně říkalo šiška – toto označení pro polévkové zavářky se mimochodem na Moravě udrželo dodnes. Samotná technika vaření knedlíčků ve vodě se pak podle legendy zrodila z nouze během třicetileté války, kdy nepřátelská vojska rozbořila polním kuchařům pece. Kuchař v časové tísni naházel připravenou masovo-chlebovou směs do obřích kotlů s vroucí vodou a zjistil, že jsou výsledné knedlíčky nečekaně nadýchané a šťavnaté. Že jde o celosvětový fenomén, dokazuje i americké městečko Sainte Genevieve v Missouri. Bavorští imigranti sem v 19. století přivezli recept na játrové knedlíčky, jejichž název Američané zkomolili na „Liver Knaeflies“. Dodnes je tam připravují, ale místo zaváření do polévky je strouhají přes struhadlo a podávají s hnědou omáčkou jako hlavní chod.
Typicky polévkovými se knedlíčky staly v 19. století s rozvojem měšťanské kuchyně. V této době se polévky dostaly na pevnou pozici prvního chodu oběda. Ikona české gastronomie Magdalena Dobromila Rettigová ve své slavné Domácí kuchařce z roku 1826 povýšila zavářky na hotové umění. Vedle játrových knedlíčků se v receptech začínají objevovat jemnější varianty pro slavnostní či postní dny, jako jsou lehké krupicové a svítkové knedlíčky a další. Postupem času a s proměnou životního stylu se do popředí začaly dostávat také zeleninové knedlíčky. Původně vznikaly spíše v chudších rodinách jako nouzová bezmasá alternativa nebo způsob, jak do dětí dostat přebytečnou úrodu ze zahrady. Kuchařky do nich zpracovávaly jemně nastrouhanou mrkev, celer, petržel, špenát nebo raný květák, které se spojily s krupicí, strouhankou a vajíčkem. Dnes zažívají zeleninové knedlíčky velký návrat. Nejenže odlehčují tradiční těžší vývary, ale díky oblíbeným bylinkám, jako je medvědí česnek nebo libeček, dodávají polévkám pestré barvy a svěží, moderní chuť. Podle dnešního receptu (zdroj: Toprecepty.cz) si můžete připravit skvělé knedlíčky mrkvové.
Mrkev uvaříme doměkka, necháme vychladnout a rozmačkáme vidličkou. Asi dvě lžíce strouhanky zakapeme rozpuštěným máslem, přidáme mrkev, vejce a koření, promícháme. Podle potřeby zahustíme strouhankou, přidáme petrželku a z hmoty tvarujeme knedlíčky, které vkládáme do vroucí polévky a vaříme asi 5 minut. (Stejným způsobem je možné připravit knedlíčky i z jiné zeleniny.)
.jpg)
