Zářivě zelená barva, lehce nasládlá chuť a blesková příprava. Hráškové noky jsou dokonalou alternativou ke klasické bramborové variantě. Navíc v sobě spojují vysokou nutriční hodnotu, lehkou stravitelnost a atraktivní vzhled.
Po celém světě existují tisíce receptů s hráškem a česká kuchyně není výjimkou. Než se ale tato drobná kulička stala hvězdou moderní gastronomie, urazila fascinující cestu historií. Hrášek patří k nejstarším pěstovaným plodinám lidstva. Na Blízkém východě byl domestikován už kolem roku 7000 př. n. l. Původní odrůdy byly sice tvrdé a měly nepoživatelnou slupku, ale skvěle se skladovaly a byly mimořádně výživné. Sušený hrášek se mlel na mouku nebo vařil na kaše a po tisíciletí zachraňoval lidi před hladomory. Ve starověkém Řecku a Římě už šlo o systematicky pěstovanou plodinu. Římský spisovatel Plinius zmiňuje rovnou sedmatřicet různých odrůd a v ulicích tehdejších Atén se horká hrachová polévka dokonce prodávala jako oblíbené pouliční jídlo. Během evropského středověku se sušený hrách stal doslova záchranným lanem pro chudé. Tehdy šlo o takzvaný polní hrášek s barevnými květy. Teprve v šestnáctém století začali botanici rozlišovat jemnější zahradní hrášek s bílými květy.
Francouzské šílenství: Z jídla chudých královský luxus
Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy někoho napadlo jíst hrášek čerstvý, zelený a mladý. Tato móda vznikla v Itálii a do Francie ji v roce 1533 přivezla Kateřina Medicejská jako jednu ze svých nejoblíbenějších pochoutek. Čerstvý zelený hrášek se rázem stal symbolem luxusu pro tehdejší elitu. Sušená verze byla naopak odsunuta jako podřadné jídlo pro rolníky a zvířata. V sedmnáctém století pak na dvoře krále Ludvíka XIV. propuklo skutečné hráškové šílenství. Markýza de Maintenon v dopise z roku 1696 napsala, že téma hrášku pohlcuje naprosto všechny a na zámku se celé dny o ničem jiném nediskutuje. Pro obyčejný lid se čerstvý hrášek stal běžně dostupnou potravinou až na začátku osmnáctého století. Hrách se nesmazatelně zapsal i do dějin vědy. V devatenáctém století si s ním v zahradě augustiniánského kláštera na Starém Brně „hrál“ mnich Gregor Mendel. Jeho trpělivé křížení rostlin dalo vzniknout zákonům dědičnosti a udělalo z obyčejného hrášku odrazový můstek pro moderní genetiku.
V pohádkách a obyčejích: Symbol plodnosti i obrana proti upírům
Tato drobná luštěnina hraje v pohádkách a mýtech překvapivě důležitou roli. Nejčastěji se objevuje jako symbol plodnosti, zázračné proměny, ale i jako nástroj pro odhalení pravdy. V Andersenově klasické pohádce poslouží jediný hrášek pod dvaceti matracemi jako test urozeného původu budoucí princezny. V mnoha slovanských příbězích zase chudý chlapec šplhá do oblak po obřím hráškovém stonku a známý je i archetyp hrdiny zrozeného poté, co matka spolkne zelenou kuličku. Hluboký význam měl hrášek také v lidových rituálech. Při štědrovečerní večeři se házel do koutů místnosti, což mělo domu zajistit hojnost. První jarní lusk zase rodině věštil budoucí bohatství podle počtu kuliček uvnitř. Hrášek dokonce sloužil jako ochrana před temnými silami. Podle pověr měli zlí duchové a upíři nutkavou potřebu počítat. Pokud člověk rozsypal hrášek kolem domu, démon strávil celou noc jeho přepočítáváním a nestihl do svítání ublížit. Vraťme se ale k hrášku jako potravině. Podle našeho dnešního receptu (zdroj: Toprecepty.cz) si můžete připravit dokonalé hráškové noky, které si zamiluje celá rodina!
Hrášek vysypeme do vroucí osolené vody a vaříme 5 minut. Slijeme do sítka a necháme vychladnout. Pak šťouchadlem na brambory nebo tyčovým mixérem rozmixujeme na kaši. Přidáme mouku, vejce, sůl a pepř a vymícháme těsto. Musí mít takovou konzistenci, aby z něj šly vykrajovat noky, takže pokud je řídké, přidáme ještě trochu mouky. Dvěma polévkovými lžícemi vykrajujeme noky, které vkládáme do vroucí osolené vody. Jakmile noky vyplavou na hladinu, necháme ještě minutku povařit. Noky vyjmeme a podáváme s vyškvařenou slaninou a parmazánovými hoblinkami.
.jpg)
