Jablka jsou zřejmě nejvíce v písních zmiňovaným a všemožně umělecky ztvárňovaným ovocem. Ale také nejvíce „pomlouvaným“: po staletí si nesou stigma prvního hříchu a ztraceného ráje. Známé je také mýtické „jablko sváru“, darované Paridem bohyni Afroditě, které se vlastně stalo prvním krokem k Trojské válce. Jablko má ve skutečnosti celou řadu ctností, které lidstvo bere tak trochu jako samozřejmost. Proč? Protože tohle ovoce je v podstatě stále k dispozici, dá se výborně skladovat, nemá punc vzácnosti ani exotiky, neobjevil je Kolumbus a neváže se k němu ani žádná jiná historická zajímavost. Jablka jsou nám prostě známá už od pravěku. Odrůdy se samozřejmě měnily a jablka nebyla vždy tak rozšířená. Mají však hluboké kořeny ve starém světě a dnešní Evropané jsou dozajista jedlíci jablek odjakživa. Slovo „jablko“ také patří do naší první slovní zásoby i do prvních dětských přesnídávek.